Nechoď klopať na dvere

Aj keď od Wendersa som nevidel ani zďaleka všetko, pred pár rokmi som sa mal možnosť pokochať výborným Nebom nad Berlínom, a to mi úplne stačí na to, aby som dokázal uznať režisérove kvality. Nechoď klopať na dvere ja vlastne úplne jednoduchý, a dalo by sa povedať, že aj oddychový film zo života a o živote. Prostý príbeh obyčajného (aj keď to nie je až taká pravda) jedinca v rokoch, ktorý sa rozhodne trochu zrekapitulovať svoj doterajší život a snáď dať všetko aj do poriadku. Žiadne preháňanie, reálne ľudské hodnoty (sto rokov nevidená mama, pokus o nadviazanie kontaktu s nikdy nevideným synom atď.) a veľmi príjemné prevedenie. Sam Shepard si nielenže samotný príbeh napísal, ale naviac ešte aj veľmi trefne svojou osobou zaopatril hlavného hrdinu. A výkon to je naozaj moc dobrý, hlavne prirodzený a obohatený o hercovu nepopierateľnú charizmu. Výborne sa však pozerá aj na zvyšné osadenstvo na čele s mimoriadne nadanou Sarah Polleyovou, ktorá ma po prvýkrát očarila ešte v minulom storočí v Limanovom Go a odvtedy s obdivom sledujem každú jej rolu. Na záver teda len moje odporúčanie. Určite nie film pre všetkých, ale pre milovníkov takýchto malých - veľkých príbehov určite. (16.04.2008)

Vynikajúca dráma oblečená do westernového kabáta. Wenders sa hrá s klasickými pištolníckymi a romantickými scénami (zapadajúce slnko, hudba, postoj tvárou v tvár...) a keď postavy mlčia, divák rozmýšľa. Herci sú fantastickí a postupne dávajú príbehu o hladaní potomka čoraz hlbší rozmer. Scéna, kde hlavný hrdina sedí na gauči uprostred ulice vás buď úplne dostane, alebo odrovná. Ak budete patriť k tým druhým, úprimne vás ľutujem... (22.02.2006)

Stárnoucí herec s ohozem kovboje a srdcem v inventuře zdrhne z místa natáčení dalšího westernu, protože už má poletování od ženský k láhvi, do "akce!" a zpět plný koně. Jeho cesta vede napřed k matce a odtud k ženě, která má možná jeho dítě. Putování je vyšperkováno nádhernými záběry kamery, kompozicemi mnohde výmluvnějšími než dialogy, které ne všude působí přesvědčivě a přirozeně. Uřvané scény nesvedou to, co v Paříž,Texas udělalo ticho, i když v krásně depresivní náladě se nesou oba. Tento ale jen za 3.5 *. (09.03.2008)

Sice dost jednoduchej, ale příjemnej, hezky barevnej film. Vadilo mi jen, že v některých situacích se postavy chovaly debilně. To, že hlavnímu hrdinovi jebne a rozhodne se prchnout uprostřed natáčení svýho novýho filmu napravovat průsery, který dokázal vyprodukovat během svýho nespoutanýho řádění v minulosti, by ještě šlo. To, že cestou ničí svoje kreditky a zahazuje mobily už mě trochu vytáčí a vrcholem bylo setkání s jeho synem, kterej chytne amok a začne lítat po městě jako magor, z okna svýho bytu vyhází veškerej jeho obsah včetně gauče, na kterým pak střídavě přímo na silnici vegetujou skoro všechny hlavní postavy filmu a ještě na tatínka startuje se zaťatejma pěstičkama... no úlet. Já s tím teda nemám zkušenost, ale kdybych ve dvaceti jako poloviční sirotek zjistil, že můj fotřík žije (což se mu matka vlastně snažila v minulosti říct, ale nějak jí moc neposlouchal) a vyhledal mě, choval bych se trochu jinak, aspoň teda myslím. (22.09.2010)

No to už jsem dlouho neviděla, aby film takto gradoval, pomaloučku polehoučku narůstala jeho hodnota každou minutou a vyvrcholil závěrečnou scénkou, která skvěle dokresluje vše, co se odehrávalo dvě hodiny předtím! Ráda bych varovala před začátkem - bylo to tedy pěkně nudné a fakt jsem myslela, že to vypnu, jedinou nadějí a osvěžením byl Tim Roth, toho můžu vždycky. A pak cvak a ani jsem si nevšimla, jak jsem vtažena do děje a nakonec se blaženě usmívám. Opět výhrady ke kategorii, drama to určitě není, je to pomalý film o hledání své cesty a svého smyslu, když už má člověk zdánlivě to nejlepší za sebou. Ale jinak, nenechte se odradit a dokoukejte do konce, stojí to za to. (25.01.2010)