Na dotyk

Co je v životě důležitější? Říkat a vyžadovat pravdu nebo se nechat unášet na křídlech sladké nevědomosti. Upřímnost, však nemusí být vždy tím nejhorším. Zvláštní studie mezilidských vztahů utvořená čtveřicí různorodých lidí a hlavně jejich city. Útočící na naše slabé stránky a hlavně na to, co se tak usilovně snažíme potlačit. Na první pohled se film může jevit jako chladný a vykalkulovaný odehrávající se ve světe, kde si všichni ubližují a lidské city jsou jen prázdná slova, neboť o co v tomto světě opravdu jde je sex. Ale na ten druhý jsem v něm našel jistý akt porozumění, proč se postavy k sobě tak chovají a co od sebe očekávají. (19.09.2008)

film přinášející pár zajímavých poznatků: jude law se dokáže na plátně rozbrečet, clive owen dokáže víc než jen propichovat lidi mrkvema, natalia portman si může docela dobře vydělávat i jinak než herectvím a julia roberts vypadá pořád dost dobře i v sedmatřiceti... každý si ode mě tedy zaslouží jednu hvězdu. 80% (16.11.2008)

Analytická geometrie v londýnských interiérech, kde každý tupý úhel ostře zraňuje. Divadelní hra zůstála konverzačním psychologickým dramatem. Herci odříkávají své afektované dialogy a ze všech pórů dýchá chlad......... A přesto málokterý film dokázal říct o napětí mezi břehy pravda a láska víc. Je to krutá amorální pohádka s poučením, že lež má sice krátké nohy, ale může zajít daleko.............. A čtyřčlenné angloamerické souhvězdí funguje jako team i jednotlivě. Okouzlující slaboch Juda Lawa zápasí o nečitelnou fotografku a zdánlivě nekomplikovanou striptérku s pragmatickým, ale vášnivým chirurgem Larrym v silném podání Clivea Owena. Tyhle figurky hrají krutou hru samy se sebou i s divákem, pád do temnot otevírá staré jizvy i Pandořiny skřínky, aby zanechal nejdříve vztek a bolest, poté hořkost, lítost a nakonec prázdnotu a tmu, kterou ani rozsvícená lampička nezažene. P.S. Ten první záběr za doprovodu songu Damiena Rice Blower´s daughter, kdy se k sobě v oceánů lidských duší houpavě přibližují Law a Natalie Portman, je jeden z těch, který mám v mysli vypálen jako cejch. Kdo nezažil zázračnou osudovost letmého setkání, nepochopí... (24.04.2007)

Film na mňa od začiatku zapôsobil krásnymi, zaujímavými a hlavne dlhými dialógmi, kde každé slovko je precízne vybrané a to nehovorím o hádkach a flirtovaní. Štyri osoby. Celý film nieje o ničom inom, iba o vzťahoch medzi nimi. Natalie je neskutočne dráždivá a sexi, Clive drzý a slizký. Títo dvaja sa mi lúbili najviac, navyše Owen má bohovsky nádherný hlas a spôsob reči. Prekvapilo ma však, ako obrovské časové rozpätia režisér spracoval bez toho, aby použil v titulkoch info o čase a ako ľahko sa v tom divák (ja) zorientoval. 85%. (09.08.2006)

Podle "nepříjemných" témat posledních tří počinů Mikea Nicholse (mého oblíbence) to vypadá, že neprochází zrovna nejlehčím obdobím :) ... Všechny se ale vyznačují charakteristickým režijním přístupem a pečlivým výběrem scénáře. Když přičtu skvělé výkony hlavních představitelů, pak musel vzniknout film, který možná není pro každého, ale na mě zapůsobil v maximální možné míře. A já byl při závěrečné skladbě v rozpoložení, které by chtěl u diváka vyvolat asi každý tvůrce.... Jen tak dál pane Nichols a máte mě na svědomí :) (11.02.2005)