Na dotyk

„Kde je ta láska?“ Scény z partnerského života pro 21. století. Nichols se nijak nesnaží maskovat divadelní původ filmu, naopak jej zvolenou strukturou (několik dlouhých konverzačních bloků), dokonalým načasováním dialogů a klasickou hudbou zvýrazňuje. Teprve po setkání na výstavě začíná mezi dialogy jednotlivých párů prostříhávat a vzniká tak dojem, že jejich osudy jsou těsněji propletené a navzájem se ovlivňují do té míry, že kvůli druhým nemohou být spolu (stejnou funkci plní flashback s podepisováním rozvodových papírů, kterým je prokládán rozhovor Dana a Anny v divadle). Za odvážné rozhodnutí, přibližující film časosběrnému dokumentu, jenž zachycuje pouze zlomové momenty vztahů, považuji velké skoky v čase, o nichž jsme zpravidla zpravováni až ex post a jakoby mimochodem prostřednictvím dialogů (chodíme spolu čtyři měsíce, dali jsme se dohromady před rokem, opustil mě před třemi měsíci…). Oproti Bergmanovi ovšem nejde o žádné pečlivě nuancované psychologické drama, ale o vykonstruované melodrama plné chodících (arche)typů, „náhodných“ setkání a knižně znějících replik, u nějž jsem si po celou dobu nebyl jist, do jaké míry si svou vlastní přehnanost a nepřirozenost uvědomuje a v jakém rozsahu je přesvědčeno o tom, že obnažuje nelítostnou pravdu o lásce a vztazích nebo něco v tom smyslu. Mnoho scén, například hořký závěr, názorně dokládající, že i nejmilovanější osobu mnohdy skutečně poznáme až poté, co nás opustí (resp. až když je příliš pozdě), napovídá, že zjednodušená charakterizace postav byla způsobem, jak sdělit univerzální, skoro alegorický příběh, v němž se snadno najde každý, kdo někdy zažil onen ambivalentní pocit, kdy nevíte, zda chcete svou drahou polovičku zabít, nebo ošukat (jak zazní v posledním dialogu Dana a Larryho). Nějaké to poučení do života si z toho tedy dozajista odnést lze. Osobně jsou mi ovšem bližší filmy, které nepředstírají hloubku tam, kde žádná není. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, Marius, Radko, Anderton, Triple H, andrii, Paldiny (22.02.2017)

K filmu „Na dotek“ jsem přistupovala velmi ostražitě, protože jsem dosud nezapomněla jakým šokem pro mě byla Nicholsova prvotina „Kdo se bojí Virginie Woolfové?“. Obojí podle divadelních předloh a obojí v kvartetu. Zatímco ve Virginie Woolfové si čtveřice ubližuje způsobem dryáčnickým , tady se ubližuje „ohleduplně“. Je to bludiště osudových setkání, náhod a propletených sebezničujících vztahů. Podivná hra vzájemných podrazů a podvádění z kterých není cesty zpět. Pravda nemá v těchto vztazích cenu symbolickou, je to rafinovaná a nevyzpytatelná zbraň schovaná většinou za „Nechci ti lhát, protože tě miluji“. Skutečně velice zajímavá a poučná podívaná. (06.02.2005)

Podvádzanie, klamstvo, neochota k pravde - vo vzťahu však ide predovšetkým o otvorenosť k druhému. Predstavitelia povolaní kĺžucich po povrchu ju majú zrejme dosť zablokovanú. Umelecká fotografka zachytávajúca emóciu okamihu (povrch umenia aj pocitov) dráždi tajomnou nevyspytateľnosťou, plastický chirurg (povrch tela) je vášnivý erotoman a premyslený podrazák v jednom, pisateľ nekrológov povrchný hľadač lásky, opakujúci tie isté chyby (povrchná žurnalistika) a striptérka (povrchná, ulepená erotika) dôsledne ukrýva pravdu o sebe. Výsledok - nič moc vzťahy - klamstvo, pomsta a neochota sa otvoriť. Napriek tomu, že kľúčová scéna erotického chatovania bola plná najbanálnejších eroticko/porno klišé, film samotný bol konverzačne zvládnutou sondou do sveta dnes prevládajúcej vzťahovej i profesnej povrchnosti. Ale čo už - po čom ľudia túžia, toho sa im dostáva mierou vrchovatou. (22.11.2012)

Zajímavý film o 4 lidech a jejich 4 dotecích do sebe samých i jen tak "aby se neřeklo". Milostný gordický uzel se rozplétá mnohem hůř a nejde jen tak přetnout, cit zanechá v člověku vždy nějakou stopu a ta může být a nemusí příjemná...film našlapaný americkými celebritami by u mě na 4* nikdy neměl nárok, ale tenhle dostal k dobru i vynikající scénář a hudbu, která celkový dojem příjemně umocní. A vyšel z toho romantický film pro náročné, které se už nebaví dívat na ty prostoduché láskou přerůžovělé slátance. (20.04.2006)

Těžko hodnotit. Po filmařské stránce jednoznačně za čtyři. Zajímavý scénář, výborní herci ( i když u Natalie Portmanové nejsem schopen adekvátně posoudit herecký výkon, stačí, že na plátně prostě je a pozornost je zaručena ) a režie bez jediného nudného okamžiku. Jenže srdce říká tři. Nezahřeje, nepohladí, přestože jde o vztahy. Postav tohoto filmu jsou finančně zajištěné, mají úžasné partnery, měli by to být nejšťastnější lidé na světě, ale přesto nejsou spokojeni. Jsou kruté, podvádí se a lžou v domnění, že jejich život bude ještě lepší. V dnešním světě, kdy je tak těžké nalézt pořádný vztah a oni si toho neváží. Film bez intimního okamžiku, všichni jsou chladní. Julia Robertsová a Jude Law jsou neuvěřitelně sobečtí a celý film hrají jen ve svůj prospěch. Jenom Cliva Owena jsem dokázal pochopit. Ti z vás kteří třeba mají pohodový vztah, to vadit nebude, ale lidi jako já by z toho mohli chytnout depku. Ale za filmařskou stránku dávám čtyři. (24.01.2005)