Izo: The World Can Never Be Changed
Videá (1)
Recenzie (29)
Dosti depresivne zamyslenie sa nad podstatou a vyvojom ludstva. O iluziach, klamstvach, nasilnosti, absurdnosti, vojne, ludskej spine, zakladnych ludskych pudoch, o "systeme", o tom ze kazdy nieje nic viac ako clovek,o nekonecnom kolotoci zivota a smrti. To vsetko podane v bizardnom japonskom kabatiku a umocnene tym, ze Miike je aj medzi japoncami vynimocny svojou fantaziou. Velmi, velmi hlbave, preplnene myslienkami, ktore sa mi riadne rozvirili v hlave. Film ako celok zrejme neprehltne kazdy, avsak kazdeho by minimalne zaujalo, akym sposobom su tu vysvetlene slova laska, demokracia a narod. Urcite dajte tomuto snimku sancu. (8.5/10) ()
Struktura příběhu Iza se vymyká tradičnímu kánonu – místo souvislého děje sledujeme množství epizodek, které variují stále to samé – Izo je vždy přenesen do nějakého prostředí (starověká vesnice, současné sídliště, škola, atd.), kde je následně konfrontován s protivníky, kteří by v onom místě vlastně ani neměli co dělat (např. samurajové na dálnici). Nesmrtelný Izo následně všechny zmasakruje a přesouvá se zase dál. Občas nějaká postava pronese jakési zašifrované moudro a vyskytují se zde i hudební intermezza s poněkud svérázným kytaristou/zpěvákem, k jehož písním se mi však nepodařilo dohledat texty, takže těžko říci, zda vůbec nějak souvisejí s hlavními tématy filmu, jako je válka, nesmyslnost násilí a zlá povaha člověka. Izo poskytuje množství podnětů k volné interpretaci, rozhodně mě zaujal a donutil přemýšlet, avšak z hlediska vyprávění mi přišel poněkud chaotický. Konečně však u Miikeho ta brutalita dává valný smysl. ()
Divoká řež plná jednoduchých metafor, odkazů, narážek a japonských hereckých hvězd první kategorie (kromě uvedených např. Hiroki Matsukata či Yuya Uchida). Miike se opět utrhl ze řetězu a ve zběsilém tempu nám servíruje pohled na degenerující řád, přičemž pobaveně kroutí hlavou nad nemožností změnit jej silou. Nádavkem se dočkáme mnoha parodických scén - například boj s vojáky ve stylu zombie-slasheru považuji za mimořádně vtipný, stejně jako archetypy ztělesněné Kenem Ogatou a Hirokim Matsukatou. Jedna ze zajímavějších věcí od TM. ()
Izoje nezmyselná blbosť, kde sa postava nesmrteľného zabijaka dostáva do rôznych časových období a zabíja všetkých na potkanie ale pri tom sa ho snažia zabiť aj niektorý ostatný. Je to natočené celkom zručne, no na druhej strane nie dosť dobre, nízkorozpočtová sekanica plná krvy, končatiny tentokrát nelietajú vzduchom. Síce sa dočkáme pár rozpolených postáv ale všetko je to zabalené do nudného filozofujúceho hávu, sem tam doplnené o absurdné dialógy, i keď je jasné že Miike chcel týmto filmom niečo povedať o krutosti sveta čo je prestrihované zábermi udalostí z krvavých dejín no podal to s minimálnou výpovednou hodnotou. Niekedy sa mi nechcelo na tie krvavé mŕtvoly detí, dospelích, starých ľudí snímané v dlhom zábere ani pozerať. Bolo to nepríjemné. Naviac mstiaceho sa zabijaka doprevádza gitarista ktorý sa dosť často nechutne drhne a má to dve hodiny čo je vražedné vzhľadom na to že to nemá žiadny spád. Na druhej strane neviem ako sa prepadové komando zo súčastnosti dostalo do minulosti a boli tam aj upíry. No tak neviem. Z traileru som sa na to celkom tešil ale sklamalo ma to teda poriadne a to som od Miikeho videl oveľa lepšie veci ako napr. Oodishon alebo One Missed Call. ()
Musím chvíli zhluboka dýchat, abych dokonale vstřebal všechna ta mystická podobenství, tu filozofickou hloubku, ten nevšední duchovní rozměr a esoterické poselství...... Tak ne, kurva! To jen zase nějaký pomatený ťaman čichal lepidlo. Teda jako ne, že bych pro to neměl pochopení! Mně se jednou po LSD zdálo, že jedu po dálnici ve vaně, místo přepadového otvoru jsem měl tachometr, který ukazoval teplotu vody Středozemního moře a vždycky když klesla pod dvacet pět stupňů, začal se hrozně vztekat a ječel na celé kolo vulgarismy v norštině. Jel jsem docela rychle, kolik přesně Celsiů, to už vám takhle z hlavy nepovím, jen si pamatuju, že mi svištěl blizzard ve vlasech a rozčíleně jsem každou chvíli troubil na růžové slony, co mi neustále strkali do cesty choboty a strašně se u toho smáli. Chápete??? V ne-dě-li!!!!!! Kdy nemají na dálnici co dělat, svině!!! Nebylo mi to ale moc platné a dočkal jsem se akorát toho, že mi jeden přičmoudlý mahaut hodil do xichtu kari. Ještěžě jsem měl na očích ty potápěčské brýle. Takže je jen stačilo setřít robotickou rukou, sestřelit toho hajzla plazmovým prakem a hned jsem si mohl vklidu vychutnávat pohled na transsexuální roztleskávačky s chlupatýma nohama, které mě častovaly z odpočívadel lascivními gesty a házely po mě použité spodní prádlo. Problém nastal až na čtyřicátém druhém kilometru ve směru na Zen, kde indiáni vytrhali koleje a okamžitě vznikla strašlivá zácpa, protože někteří rikšaři dneska jezdí jak hovada a nejsou schopni strávit thajské nudle. No řeknu vám, ubrzdil jsem to jen díky dokonalému sebeovládání, které jsem získal léty odříkání v kaligrafických kurzech, nicméně i tak jsem si musel vypomoci brzdným asistentem, který za mnou celou dobu běžel v dokonale střiženém obleku od Armaniho a s šanonem projektové dokumentace na stavbu kanalizace v obci Bělá pod Bezdězem. Šel jsem sice trochu do smyku a omlátil si podstatnou část šestkrát přepalovaného, metalického smaltu o svodidla, ale bylo mi to tehdy tak nějak jedno, protože jsem v té době píchal tlustou, plešatou pokladní ze vzorkové prodejny Barev a laků, takže jsem měl všechno za nákupky. Taková zácpa je docela hrozná věc! Chaos a zmatek. Všude výfukové plyny jednostopých mul, nervózní troubení růžových slonů, jekot silikonových blondýn z předražených kabrioletů a vzteklé podupávání důchodců ve frontě na rohlík za šedesát halířů. Naštěstí se ten maník z údržby zeleně objevil celkem rychle. Dvoumetrový, enormně osvalený hermafrodit s ovarovým krkem a pěstěným hitlerovským knírkem, odbarveným kysličníkem, vlil do všech přítomných naději na spravedlivý proces. Achilles J. Horvát se jmenoval, J. jako Michaela, protože před tím, než se do toho pustil, osobně si potřásl rukou s každým účastníkem silničního provozu a počastoval ho parfémovanou vizitkou s telefonním číslem přímé linky na Budhu. Pak už se jen poťouchle zachechtal, odněkud vytáhl obří klystýr s čerstvě nadojeným mlékem neurotického wombata a ........... Tak to by, myslím, jako ilustrace stačilo! Co myslíte, nestálo by to taky za film??? Dosud jsem se naivně domníval, že nic horšího než Fontána už nebývá a toho rýžožrouta, co mi tohle doporučil, zahrnu veškerou láskou všehomíra! () (menej) (viac)
Galéria (7)
Fotka © Team Okuyama
Zaujímavosti (1)
- Okada Izo (Kazuya Nakayama) bojuje v klasickém samurajském stylu Kendo. (Yoshitsune)
Reklama