Říše zvířat

V době, kdy místo například prasečí chřipky chytneš prasečí rypák se žije opravdu zajímavě! V říši zvířat se nám opět krásně misí žánry. Od scifi, přes drama až po body horror. Hodně zvláštní kousek, který přináší náhled na svět z takového úhlu, že se nad tím člověk musí fakt pozastavit. Kromě toho je v pozadí vlastně docela obyčejné drama. Tady cením hlavně originální nápad, tohle si určitě zaslouží pozornost, ale nebude to pro každého. Žít a nechat žít! (13.02.2024)

Interpretace filmu "netolerance odlišných" je jasná už z premisy, ale je fajn, že se z ní Cailley nesnaží dělat prim, protože by mu z toho vypadla povrchní předvídatelná pointa. Z tohohle ranku preferuji jiné filmy (třeba Zootropolis, které jsem si zopakoval chvíli před tím, znovu byl nadšený a znovu docenil propracovanost tématu), ale jelikož se tu s tím moc nepracuje, nechal jsem to být a soustředil se hlavně na zajímavou ústřední zápletku. Ta se mi líbila zpočátku hodně, protože na film o takové nakáze jsem čekal dlouho a nevěřil jsem, že by to mohl někdo seriózně natočit, ale stalo se a opravdu jsem měl oči přilepené k obrazovce. Bohužel jen do chvíle, kdy se odhalilo, že stěžejní je neshoda názorů otce a syna, která je stejně povrchně vykreslená, jako přesah o netoleranci. A tak jsem dvě hodiny sledoval žánrovku plnou klišé, kterou se mi povedlo přesně odhadnout někde ve čtvrtině a na konci jsem se jen zasmál, že jsem tu poslední scénu fakt takhle přesně uhádl. Nechci si tu honit ego, ale tenhle film opravdu nemá čím překvapit a jeho klasická výstavba sice není z podstaty špatná, ale pokud přemýšlíte nad rámec veskrze originální premisy, je to zoufale nenápadité. A přitom efekty jsou fajn, zobrazení transformací je detailní a tím pádem jsem je dokázal prožívat spolu s nakaženým, ale vše, co se tam děje, je opravdu jasné dopředu. A tak z filmu, který by v jiném podání mohl být jedním z mých filmů roku, vypadala v skrytu echt tuctová žánrovka, která na jedno zhlédnutí spíš neurazí, ale kromě nápadu ve mě ani nic nezanechá. Strašná škoda promarněného potenciálu. Slabé 3* (01.05.2024)

„Svět se v prdel obrací, všichni budem jinací. Zrůdy se tu hromadí, v kapradí nám dovádí.“ Tak ne, nedovádí. Jen letargicky koukají skrz OKÉNKO ODCHYTOVÉ SLUŽBY: [][] Zbytečně se netěšte, mutantů je v tom jak šafránu, zato výchovných momentů tři opičí prdele (Lana s obličejem paviána promine). [] Poučení z filmu. Chcete-li se sexuálně identifikovat např. jako orel, coming out z hnízda se nedoporučuje bez padáku, jinak si zmačkáte zobák. Mladík Fix, řečený „neuč orla létat“ a jeho mávání křídly pobavilo. [] Darovaná ryba? Obvyklá chyba. Emil měl Fixe radši naučit chytat ryby. [][] Bohužel, pro intenzivnější a komplexní artový dobytek, ech, chtěl jsem říct prožitek, mi ve Zvířatech chyběl nějaký ten zvrhlý chlupatý sex, čímž nemyslím méďu Teda, ale např. lesní soulož neandrtálských mužatek v Tina a Vore, což je taky LGBT+ film o jinakosti, ovšem čtyřhvězdičková, echt hnusná mňamka. (14.03.2024)

Když se evropské produkce pokouší o žánrovky s fantasy nebo sci-fi prvky, málokdy to dopadne dobře. Říše zvířat uniká průseru jen o chlup. Chybí jí vysvětlené důvody proměn lidí ve zvířecí tvory a spíše než zajímavá, je úsměvně naivní. A také jí při předvídatelnosti a dějovém klišé schématu chybí artový přesah, který udělal skvělým například švédsko-norské “zvířecí podobenství” Tina a Vore.  [Karlovy Vary IFF] (07.07.2023)

Tak tu máme další ekoagitku. Tentokrát o tom, jak Země zatočila s přemnoženým zhoubným virem zvaným lidstvo, a to vskutku originálním způsobem - když rakoviny, alzhaimerovy choroby ani různé druhy koronavirů nepomohly, začala ho postupně přeměňovat v původní divou zvěř toho nejroztodivnějšího druhu. I když ve filmu není mnoho vysvětlení ani vodítek, proč se tak děje, a zvířátek tam zase není tolik, stejně jsem si to celkem labužnicky vychutnal. Hvězdičky dávám za originalitu a další výborné evropské scifi. (16.03.2024)