Pippi Dlhá Pančucha

Pippi vypadá jak zrzavej orangutan s culíky. Uzvedne auto, koně i dva policajty do vzduchu, když ji honí, aby neodešla do děcáku. Jak jim utíkala po střeše, bylo nejlepší na celém filmu. Ačkoliv tady najít vůbec to nejlepší je fakt těžké, jelikož ten film je prostě absolutně dokonalý. [3848. hodnocení, 76. komentář, 69%] (24.11.2021)

Jak roztomilým dětským seriálem o jedné copaté uličnici, která nezná slovo nemožné a v případě potřeby hravě zvedne nad hlavu i koně, taktně sdělit dětem, že na světě jsou i děti-sirotci, které nemají maminku. Dále, aby z toho děti nechytily depku, vybavíme tu zrzavou hadimršku hromadou zlaťáků. A pohádka je komplet. Jen jestli dětem nebude vrtat hlavičkami, co by si chudák Pipi počala bez těch peněz? Nebo další věc - jestli jsou takhle vyzásobení oběživem všichni sirotci? (30.12.2013)

Co se stane, podíváte - li se na Pippi z roku 1969 asi tak 45x za sebou?? (Šla jsem do toho, protože moje dvaapůlletá dcera je už asi měsíc legračně zamilovaná do téhle postavy.) Ne, nezbláznila jsem se, kupodivu... Ale stejně je to zvláštní - i kratší filmy z produkce pro děti by u mě v tomhle dávkování vyvolaly nejmíň pořádnou averzi. Pippi ne. Jako dítě jsem vnímala úplně jiné věci, ale teď potěšeně zjišťuju, že použité dialogy mají přece jen něco do sebe a nelze jim upřít jistý východní filozofický rozměr... (22.09.2010)

Jako dítě jsem jsem tuto roztomilou rusovlásku s dvěma culíky neuvěřitelně žral, také jsem chtěl dělat různé skotačinky tak jako ona, nechodit do školy, mít pro sebe jen tak celou vilu Vilekulu, penízky po otci pirátovi mořském vlku, a především tu úžasnou medvědí sílu a bláznivé nápady. Švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová opravdu uměla pohladit na duši ,především dětské diváky, s kouzelnou fantazií napsal neuvěřitelně silnou knížku, která vyšla již v roce 1949 a prodává se dodnes. Filmové příběhy se jí myslím alespoň v tom zásadním na míru vyrovnají jsou přirozené a to je hlavní. Nevím jestli to zrovna bylo v tomto prvním celovečerním filmu o Pippi. Ale nejvíce se mě právě líbil ten díl s piráty, ale ten byl tuším buď samostatný a nebo později až jako seriál. Jak říkám příběhy s Pippi byly poté zfilmovány ještě mnohokrát, ať už v úspěšnějších a nebo v méně úspěšnějších pokračováních. Vždy ale se starými známými, a sice s Pipilotou Citónií Cimprlíny Mucholapky Punčochatý (jak znělo officiálně její celé právé jméno), s opičkou panem Nilsonem (typicky švédské jméno), puntíkovaným koněm, s přáteli Tomem a Anikou a hlavně se slečnou Rosenblomovou která vždy tak trpěla rozpustilými ale jinak moc zábavnými kousky zlobivé Pippi. Slečna Ambersonová by totiž Pippi nejraději viděla v dětském domově a to hned od začátku!Ale to by nebylo ono že..? Takže nakonec abych to konečně už nějak uzavřel no dávám určitě za 4* je to přeci jenom kus mého dětství. Ať si každý říká co chce, a to neznámkuji s odstupem času.Nehledně nato že každé dítě přeci jednou mělo chuť vždy alespoň na okamžik jen tak někam utéct být sám na svobodě, prostě být samostatný. (14.10.2006)

Knížka se mi jako dítěti velice líbila, film jako dospělému už trochu méně. Neříkám, že je špatný, ale hluboko v paměti se mi z dětství uchovala představa mé milované Pippi z knížky a ta je prostě lepší než Pippi ve filmu. Škoda, že jsem snímek neviděl jako malý, dnes bych na něj měl asi lepší vzpomínky a i po opakovaném shlédnutí by se mi líbil více. (20.09.2011)