Partička B. D.

V haynesovském období jsem byla z filmu nadšená, ale dylanovské pomatení dává mé přízni pěkně na frak. Pořád platí, že oceňuji ten koncept, že ta scéna s Bítlsáčky je k popukání a že nikdo asi nemůže představovat Dylana lépe než Cate Blanchett, ale mám dojem, že za těch sedm let od prvního shlédnutí se z filmu vypařila všechna šťáva. Dnes mi to přijde bez energie a nedotažené. Film s takovouhle premisou by měl mít minimálně čtyři hodiny, protože tak, jak je teď, má v sobě spoustu náznaků, ale žádné opravdové uspokojení. Pokud zná někdo Dylanův životopis zpaměti a ještě k tomu je scenárista, tak musí nutně trpět při pohledu na tu prázdnotu (mluvím o sobě ve třetí osobě). Také si pohrávám s myšlenkou, že když se dá vedle sebe několik Dylanových písní z různých období (a ještě k tomu v provedení různých interpretů), tak vzniká nemožnost vytvořit fungující hudební atmosféru. Soudtrack Sametové extáze byl skvělý, protože jednotlivé písně pocházely ze všech možných zdrojů, ale vnitřním naladěním byly stejné, vyprávěly příběh vzedmutí a pádu jedné dekadence. Tady pocházejí písně od jednoho autora, ale protože nevyprávějí jednotný příběh a i hudebně se velmi liší, vytváří mi to v hlavě spíš nepříjemný hluk než nějaký bohulibější souzvuk. (12.08.2014)

I am not he, her, here, there...hra se slovy a hra s diváky. Trip od začátku do konce. Nepopíratelně originální nápad, ale tvůrci to trochu přepískli a té originality bylo až moc, především v druhé půlce film silně ztrácel dech a já jsem se nemohla dočkat konce, který ale žádným koncem ani nebyl – prostě to tak nějak utkli...ze šesti „životů“ mě zaujali jen tři (černoušek, Heath Ledger a Cate Blanchett), zbytek se mi zdál jen do počtu. Také se mi nelíbilo nechronologické přeskakování z života do života a z herce do herce, myslím že chronologicky by se to dalo přežít daleko lépe. Váhám mezi 3 a 4, ale vzhledem k originalitě a textům písniček Boba Dylena se přikláním ke 4. (24.11.2008)

Po vynikajícím Velvet Goldmine si Todd Haynes vzal na paškál dalšího hudebního velikána. Jenomže tentokrát je to ještě dvakrát odvážnější a dvakrát originálnější. Absolutní demontáž provedená pomocí krásných hereckých výkonů. Jeden Dylan je lepší jak druhý, protože každý má v sobě něco zajímavého. Po celou dobu z filmu dýchá nostalgie, za což může hlavně vynikající výběr hudby a nápaditá vizuální stránka. Všechny hlášky a narážky pochopí asi jen Dylanův opravdový znalec, to mi ale nezabránilo abych celý tenhle experiment sežrala i s navijákem. Má to nápad, má to originalitu, vynikající herecké výkony a navíc poutavý příběh(y), pořád to ale nebude stravitelné pro každého. (13.01.2008)

BAFTA Awards - 1 nominacia: Najlepsia herecka vo vedl. ulohe Cate Blanchett ________ Prave som dopozeral tento zvlastny experiment Todda Haynesa, ale nevedel som, co mam o tomto filme napisat, pretoze som mu vobec nerozumel. Tak som si precital par komentarov a najviac sa ztotoznujem s komentarom od Djkoma. Niektore pribehy boli trosku viac zaujimave, ine trosku menej, napokon som tento film chcel vidiet hlavne vdaka hviezdnemu obsadeniu ale aj vdaka Cate Blanchett, ktora bola nominovana na Oscara za najlepsiu herecku vo vedlajsej ulohe, avsak v tejto kategorii zvitazila Tilda Swinton za kriminalnu dramu MICHAEL CLAYTON (2007). Ani hudba Boba Dylana ma moc nezaujala a to som sa prave dnes z televizie dozvedel, ze Bob Dylan prijal pozvanie a bude koncertovat aj na Slovensku... 09.05.2010 _______ Cate Blanchett - (Jude) +++ Christian Bale - (Jack / Pastor John) +++ Richard Gere - (Billy) +++ Heath Ledger - (Robbie) +++ Julianne Moore - (Alice Fabian) +++ Charlotte Gainsbourg - (Claire) +++ Michelle Williams - (Coco Rivington) +++ Kris Kristofferson - (Rozprávač) +++ Produkcia: Steven Soderbergh +++ (09.05.2010)

Naprostá blbost a nuda. Sice se to snaží tvářit jako něco geniálního, možná to i je geniální, ale je to díky tomu tak hrozná nuda, že sem myslel, že to ani nedokoukám. Čim víc mě to nudilo, tím víc sem nedával pozor a čim víc sem nedával pozor, tim víc mě to nudilo. Ale tak nakonec sem to dokoukal a posledních 20 minut sem se dokonce dostal i do děje, ale i tak trošku moc debilních fylozofických keců, krom toho Boba Dylena moc neznám, jen tak mě trochu volízlo jeho jméno a jeho hudbu už vůbec nemusim, u těch písniček sem se chytal fakt hodně ztuha. (26.01.2008)