História násilia

Nějak nechápu, v čem se tohle liší od průměrné seagalovky nebo neesonovky, kde padouši otravují spícího medvěda-hrdinu tak dlouho, až je převálcuje. Jestli tím chtěl Cronenberg říct - jak tvrdí - že "násilí je ošklivé, áno", měl o dost víc přitlačit na pilu s odpudivými detaily. Navíc abych to bral vážně, nesměla by titulní postava být takový zabijácký superman. U Východních příslibů jsem aspoň měl reálnou obavu o obyčejnou hrdinku zaplétající se s nebezpečnými gangstery. (06.05.2024)

"Můj muž Vás vůbec nezná. Nezná takový lidi, jako jste Vy." Žiju si svůj klidný rodinný život a hrozně nerad bych si vzpomněl na dobu, kdy jsem vraždil lidi. Možná jsem to nikdy nedělal, ale když jsem viděl zmatenýho Toma, tak si tím nejsem úplně jistej. Takže jestli se objeví stín mý zapomenuté minulosti, tak ať má podobu pana Fogartyho. Ten mě dost bavil svou výhružnou slušností. A taky mě hodně zaujal synek při skoncování s šikanou od alfa samce. To mělo styl. Stejně jako manželka roztleskávačka. Tomova rodina prostě byla fajn a pokud by Tom potřeboval pomoci při její ochraně, tak jsou mý proklatě nízko zavěšený Smith and Wessony kdykoli k dispozici. (03.04.2019)

Zvláštní film. Velice úsporně zrežírované psychologické drama, které vás téměř devadesát minut navnaďuje na naprosto úžasnou pointu, která se nakonec nekoná, což je vlastně dobře, neboť by zbytečně odváděla pozornost od hlavního tématu – jak člověka, potažmo společnost mění násilí? Není pravda, že hlavní příběh se začíná odvíjet od oné zásadní události v bistru, začíná se odvíjet od prvních minut. Právě asymetrie Tomova poklidného života před „událostí“ a po „události“ je na filmu nejvíce fascinující. Nemění se však jenom Tom – hlavní aktér, ale i jeho rodina. Dějiny násilí jsou promyšlenou studií násilnické mysli, přičemž je lze vnímat dvojím odlišným způsobem – metaforicky a racionalisticky. Cronenbergh režíruje skutečně neuvěřitelně střídmě, scény brutálního násilí a explicitního sexu si šetří jen pro ty nejzásadnější momenty, aby vše zapadalo do jeho tak jednoduše, tak složitě strukturované mozaiky. Vrcholnou scénou filmu je posledních zhruba 5 minut, kdy nikdo neřekne ani slovo, ale my přímo cítíme, co kdo zrovna prožívá, čím prochází. Skvělé jsou pak také herecké výkony – hlavně vedlejších herců, kteří jistí místy nejistého Mortensena. Maria Bello předvádí emočně podobně vypjatý výkon jako Naomi Watts v 21 gramech, Ed Harris svým děsivým charismatem prostoupil celý film (i když se celkem objevuje asi jenom deset minut) a role Williama Hurta je natolik malá a natolik dobře napsaná, že si jej určitě zapamatujete nejlépe. Jak jsem napsal, je to zvláštní film, nebude vyhovovat každému, ale pokud dokážete ocenit díla, kde nabitá brokovnice nemusí nutně symbolizovat nabitou brokovnici a pokud jste Dějiny ještě neviděli, máte se nač těšit. 85% Zajímavé komentáře: Marius, k212, Nick Tow, d-fens. Othello (10.11.2006)

Komorní thriller od kontroverzního kanadského maniaka na režisérské stoličce si znamenám coby jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku. Od Davida Cronenberga bych po výbředech typu "Nahý oběd" věru nečekal tak mistrovský kus sice velmi řemeslné, avšak neobyčejně stylové filmařiny. Samozřejmě nezastírám, že jeho poslední kroky jsem nesledoval, čiliže se mi "Dějiny násilí" jeví být opravdovou fackou odnikud. Sice nelze tento snímek stavět na piedestal výjimečnosti, vždyť je to vlastně velice konzervativní thriller o člověku, který v životu nebezpečné situaci zareaguje až nepřirozeně chladkorevně a strhne kolotoč otázek, vykřičníků a temných míst, které ohrožují samu jeho identitu. Tom Stall, kterého výtečně sehrál jacksonovský klaďas Viggo Mortensen, je hnacím motorem filmu – archetypálním hrdinou "s otazníkem". Chytře posazený vypravěč se tentokrát nijak nevymyká standardu, je "pouze" řemeslně skvěle zvládnutý a udržuje zásadní otázku "kdo je hlavní hrdina?" dostatečně otevřenou. Výtečně zafungovalo rodinné prostředí, které Tom ze všech sil hájí a které Cronenberg až podezřele harmonicky líčí v první části filmu. Krom šmakózních hereckých výkonů celého ansámblu a dobře napsaného scénáře stojí za zmínku nenápadný, leč citlivý soundtrack Howarda Shora a samozřejmě perfektní režie, která se nijak nestaví na odiv, ale citlivě přihlíží příběhu, opatrně do něj diváka vtahuje a s neuvěřitelnou lehkostí střídá intimní rovinu s až naturalistickou brutalitou, ve které Cronenberga poznáte na sto honů. Není tu ani památky po samoúčelnosti, patosu, heroismu... finální souboj s cronenbergovskou lehkostí vnásí do komorních tónů velkolepou černohumornou akci, kterou může takový Tarantino svému staršímu kolegovi jen tiše závidět... Závěr filmu odehrává se beze slov, pouze gesty, náznaky a zazní do ticha jako výkřik, na který si divák musí odpovědět sám. Dostane Tom ještě šanci, nebo jej jeho činy zničí? Nebýt natahovaných detailů a nepatrné ztráty gradace v závěru, jednalo by se o film takřka bezchybný. I v tomto provedení jsou však "Dějiny násilí" zralou a inspirativní ukázku psychologického thrilleru, který sice nevzbudí hluboká tázání po smyslu bytí, nicméně zaujme, pohltí a pobaví. Aniž by podlézal. (13.11.2005)

Velká dějová prázdnota. Zcela jednoduchý, až triviální příběh, z toho důvodu mi uniká důvod oscarové nominace. Stručně vzato, jde o pár umně stylizovaných násilných scén, naředěných dvěma vášnivými milostnými akty, to vše s chabou psychologizací v pozadí. Cronenberg naštěstí režíruje tak, že se člověk nemá šanci nudit a těch cca sto minut rychle uteče. Herci odvádějí nadprůměr, Maria Bello je skvělá, ovšem Ed Harris - ten kdykoliv se objeví, "rozzáří" svou přítomností filmové plátno. Lze jen litovat, že má tak málo prostoru, ale pořád větší, než několikaminutový (doslova!!!) štěk Williama Hurta, jehož oscarovou nominaci zcela NECHÁPU! S nadsázkou řečeno, to už fakt zavání komplotem členů akademie :o)) (05.03.2006)