História násilia

Dlouho jsem váhal s hodnocením, protože film z mého pohledu stojí přesně na rozhraní 3 a 4 hvězdiček. Cronenberg je zkušený a kvalitní režisér, takže se mu z hlediska řemesl nedá mnoho vytknout, navíc má snímek velmi slušné obsazení a tomu odpovídající herecké výkony. Mám ale problém se scénářem, lépe řečeno se zařazením filmu a jeho otevřenými ambicemi být něčím víc než zábavným snímkem pro chvíle odpočinku. Dějiny násilí už svým názvem vyvolávají dojem filmu, který má přání zabývat se násilím jako fenoménem, mapovat ho a vložit do jeho děje nějaké poselství a psychologický přesah. Celý film tak kolísá ve svém žánrovém zařazení mezi kriminálním thrillerem a psychologickým dramatem. V prvním případě má pomalé a nevyrovnané tempo, kdy překáží nadbytečné dialogy a je až příliš znát v podstatě jednoduchá dějová linka, ve druhém případě schází hlubší psychologická drobnokresba a hodnověrnost událostí. Tvrdé souboje Toma Stalla, zvlášť finální souboj, kde v nekompromisním zápase muže proti muži v bondovském stylu se dvěma těžkými zraněními z nedávné doby likviduje své protivníky, jako by vypadly z nějakého mizerného akčního filmu. Některé věci, jako schopnost vypnout zábrany a agresivně odrovnat protivníka, se neztrácí, ale po 20-letém poklidném životě v provinčním městečku mu jeho bojové schopnosti nevěřím. Scházela by mu rychlost, postřeh i muška. Tohle vyžaduje každodenní intenzivní trénink. Každopádně Tomovi závidím sexuální apetit jeho partnerky i chápavou rodinu. Po milostné scéně na schodišti by v reálném životě asi přišla dlouhodobá léčebná kúra u fyzioterapeuta. Celkový dojem: 65 %. Kdo chce film, který násilí analyzuje a snaží se o neotřelý pohled, pustí si spíš Strašáky nebo Mechanický pomeranč... (13.01.2010)

Cronenberg se vyhýbá jakémukoli rodinnému klišé a otěže celého, byť v podstatě jednoduchého filmu, má pevně ve svých rukou. Je zde jasně patrná jeho až úchylná zvrhlost v krvi a brutalitě, neboť takhle surová akce se skutečně nevidí v každém druhém snímku. Detailní průstřel hlavy, či rozbitého obličeje tak uvidíme hned několikrát. Stejně tak zmrzačený Ed Harris určitě diváka nenechá chladným. Mortensen je překvapivě vcelku věrohodný a akční kousky zvládá bravurně a uvěřitelně. Maria Bello je zde rovněž ke koukání, avšak svou roli z ER netrumfla. Oscarovou nominaci pro Hurta však naprosto nechápu. Jinak ale v podstatě stále stejný Cronenberg. Jiný a tolik se lišící od většiny ostatních. (26.06.2006)

Naposled jsem se s tvorbou Davida Cronenberga setkala snímkem Mrtvá zóna a předtím, což je docela dávno, snímkem Pavouk, který mi přišel velmi slabý. Dějiny násilí jsou jedním z mnoha filmů, které jsem měla zapsány na seznamu těch, které bych chtěla zhlédnout. Byla jsem proto neskonale potěšena, když jsem jejich titulek spatřila v televizním programu. Nějakým mým filmovým smyslem jsem tušila a věděla, že tento film bude excelentní, a že mě nezklame. Tento můj smysl se ukázal být pravdivým. Viggo Mortensen ze sebe shodil kostým Aragorna, statečného a spravedlivého bojovníka, vzal si novou identitu, krásnou ženu, bouchačku a nesplacené dluhy ze své zločinecké minulosti. Začal žít novým životem, snažíc se zcela odpoutat od minulosti, jenže... Něco se stalo a on si pomalu začínal uvědomovat, že jedna část jeho osobnosti je stále ještě tím, kým se nyní snaží nebýt. Viggo zde ukázal, že je velmi dobrý herec. Se svou rolí se skvěle sžil a já mu věřila vše, co udělal či řekl. Scény jsou působivé a výborně propracované - SPOILER (syn zachrání svému otci život tím, že zastřelí jednoho z mafiánů puškou, otec k němu poté přistoupí a dlouze se na sebe dívají. Záleží na každém divákovi, jestli vytuší, co se jim v tu chvíli honí hlavou. U mě to bylo dilema z tohoto - ano, můj syn mi zachránil život, ale proboha, on zabil, nechci, aby byl jako já. Nechci do toho zatahovat svou rodinu. Proč to udělal? Měl ho nechat, aby mě zabil, to bylo mezi námi, proč se do toho zapletl...) KONEC SPOILERU. Ženskou stránku filmu dotváří krásná Maria Bello a jako třešnička na dortu zde působí postava mafiánského "gaunera", v podání dokonalého a fascinujícího Eda Harrise. (06.12.2009)

Nějak nechápu, v čem se tohle liší od průměrné seagalovky nebo neesonovky, kde padouši otravují spícího medvěda-hrdinu tak dlouho, až je převálcuje. Jestli tím chtěl Cronenberg říct - jak tvrdí - že "násilí je ošklivé, áno", měl o dost víc přitlačit na pilu s odpudivými detaily. Navíc abych to bral vážně, nesměla by titulní postava být takový zabijácký superman. U Východních příslibů jsem aspoň měl reálnou obavu o obyčejnou hrdinku zaplétající se s nebezpečnými gangstery. (06.05.2024)

No já nevim, mě to zas tak tolik nenadchlo. Propracované vztahy v rodině a brutalita byly sice fajn, problém ale byl, že jsem to Mortensenovi moc nežral. Když zabíjel nebo mlátil jiný lidi tak byl fajn, ve chvílích kdy se měl ale obhajovat před svojí rodinou jsem mu ale nevěřil. Aspoň že si dojem napravil ve Východních příslibech. Atmosféra filmu mě taky trochu míjela a chvilkama jsem se nudil. Jinak to ale Cronenenberg ustál, i když jsem to možná v jeho případě také moc srovnával s vynikajícími Přísliby. Harris a Hurt byli ale výborní. (11.04.2008)