Dokonalé dni

Feel good o strécovi, co umývá hajzly v Tokiu a žije si takovej svůj zen na pohodu. Hirayama vstane (ne budíkem, ale týpkem, co ho probudí, když ráno zametá ulici), složí futon, vyčistí si zuby, oblíkne se, dá si káves-plecha z automatu, nastartuje auto a pustí si kazetu, poslouchá chill hudbu, dojede na spot, vytáhne svoje pomůcky a uklízí hajzly po Tokiu, o pauze sbírá stromky (nebo se vzájemně očumuje s odd holkou) a doma pěstuje školku bonsaií. Večer si pak sedne na kolo, jde si dát sprchu a bublinkovou koupel, dojede si na véču do metra, pak jde domů, chvíli si čte (Faulknera) a zhasne a repete. Občas zajde do podniku, kde si dá něco lepšího, pokecá tam s ženskou za pultem. Nebo je nucen sledovat trapné pokusy svého mladšího kolegy, kterému půjčí auto, ve kterém ale chce taky jet, když se mladší kolega snaží balit holku. Holku ale víc zajímají strécovy kazety. Pak se holka vrací, naposledy si poslechne kazetu v autě a Hirayamovi ji vrací, spolu s polibkem. Člověk se hned chytí nemluvícího a bezejmenného milého hrdiny. Ne, že by Hirayama byl totální asociál, dokonce s některýma i mluví, ale jeho život je dost pravděpodobně taková osamocená rutina, co mu vyhovuje - fotí, nechá si vyvolat film, koupí nový, dočte knihu, jde si koupit do antikvariátu za pár šupů nějakou další, moc nemluví a když už, tak jsou to nějaký moudra jako třeba když se mu tam objeví na pár dní neteř, co zdrhla z domu: "Next time is next time. Now is now." Jak jsem řekl, pěkná holka, kterou balí jeho kolega, mu dá pusu. Neteř je smutná, že ho po pár dnech opustí (a navzdory populárním západnímu stylu tam k žádnému zneužívání nedojde a to i s ohledem k tomu, že režisér je rozený Němec) a stréc taky zamáčkne slzu, buchta, co se mu líbí, po něm očividně jede (takže si člověk pomalu řekne, že Hirayama je totální pussy-slayer, ale když se tam objeví exmanžel, hned si to vyloží jakože je po srandě a jde si koupit tři plechy a krabičku cigaret, aby to rozdejchal). Je to jako můj život v kostce, rutina a špatná červená knihovna k tomu. Akorát já asi vydržím víc pít, než začnu dělat kraviny, nicméně s exmanželem tam pak začnou blbnout u řeky jak malí kluci a film končí dojemným shotem na brečícího stréce, který spatřuje všechnu krásu Světa a jeho nudnýho, mizernýho života, který je třeba brát v krátkých doušcích a skromně, já vím, já vím. To je to poselství. Ale jaká je to kurevská hra na city? Kdyby ubrali u téhle celkové křeče v závěru, která je asi tak účinná, jako ty slabý asijský piva, tak bych i rád tu čtvrtou hvězdu dal. Já nic proti takovým civilním indie filmům nemám, ba naopak, ty o samotářích, jako třeba 'Trosečník' s Hanksem, zbožňuju. Navíc, věřte nebo ne, tohle je první film od Wenderse, co jsem viděl... když nepočítám remake-scénář k Městu andělů. A no jo, Perfect Day od Lou Reeda je absolutní killing song, už od chvíle, co jsem ho poprvé slyšel v Trainspottingu. První polovina byla na čtyři, v té druhé to táhnout na sílu do takové té ubrečené Oscarové křeče. Škoda. Simply (not so) Clever. (08.07.2024) (menej) (viac)