Club Zero

KVIFF57: Club Zero mi svou atmosférou hodně připomíná Trojúhelník smutku (2022). Máme skupinku bohatých dětí, kterým velí jedna herecká hvězda (Mia Wasikowska). Postavy prožívají absurdní situace, na čemž je založen i ten humor. Jinak to má krásnou vizuální stránku, práce s barvami je prostě potěšení pro oči. To upozornění na začátku, že film není vhodný pro kohokoliv, kdo má problémy s příjmem potravy, je určitě na místě a potřeba zdůraznit, protože některé scény se vám trochu dostanou do hlavy. Jestli vás ale bavil zmíněný Trojúhelník smutku, tak Club Zero je podobná zábavně ujetá záležitost (29.07.2023)

Lehce provokativní snímek s pozoruhodným námětem, z nějž se nicméně podařilo vykřesat jen velmi mělkou satiru, která se v tématu kritiky poživačného konzumerismu pouze nejistě převaluje. Na jednu stranu nabádá k zodpovědnějšímu přístupu ohledně stravovacích návyků, na stranu druhou si ale zároveň z alternativních výživových trendů utahuje. Především ale filmu schází ostré hrany, neodváží se pustit do ničeho opravdu radikálního, ničím nešokuje, ba dokonce ani nevyvede z míry. Vizuálně sice upoutá a místy i zdařile operuje s motivy pokrytectví a elitářství vyšších společenských vrstev a budování kultu osobnosti okolo kantorky, jejíž manipulativní vliv má na dospívající mládež zhoubné důsledky, nicméně v tom ostatním spíše selhává, nevyužívá svůj potenciál a zanechává dojem pouhé festivalové bizarnosti, jejíž úvodní varování týkající se explicitního zobrazování poruch příjmu potravy je jen prázdnou manýrou. (09.07.2023)

Od zdravého přístupu k životnímu stylu, přes slepé najetí na vlnu moderních trendů až po mrazivé vymývání mozku a sektářství. Club Zero má velmi zábavnou (ve smyslu černé komedie) a myšlenkově plodnou premisu, která by v tomto pojetí vydala na super osmdesátiminutový snímek. Problém je, že ani zdaleka nemá takovou hloubku, aby utáhl tu reálnou téměř dvouhodinovou stopáž. [KVIFF 2023] (30.08.2023)

Club Zero pod taktovkou Jessicy Hausner se vkusně vysmívá dnešním lifestylovým kultům a trendům, lidské naivitě a náchylnosti na snadné vymytí mozku. Až wesandersonovským stylem, možná trochu šmrncnutým burtonovským, předkládá mistrně a s pevným scénářem příběh, který leckomu pohne žaludkem. Zdejší dětské herecké výkony až překvapivě dechberoucí a vizuál i hudební monotónní podkres krásně podtrhuje zdejší sterilní a až bezduchou atmosféru. Navíc se dostává i ke kritice rodičovské výchovy, která v dnešní době z různých důvodů nezřídka selhává a nastoluje satirické zrcadlo celé společnosti. Mia Wasikowska se opět našla v této chladné roli a dodala tomuto filmu pilíř, kolem kterého srší všechna ta tvůrčí exploze. Za mě skoro až dokonalé. KVIFF 2023 (21.07.2023)

Skvělý bizárek o kultu nežravců.. Mia hrála famózně (kam se na ní hrabe Manson) a nejednou jsem měl chuť jí proplesknout za to, jak postavu náboženského fanatika sehrála. Sám jsem si prošel poruchou příjmu potravy a nebylo mi cizí si hezky po jídle zajít na záchod a uvítat ho zpět v míse a tady to bylo surově a hlavně reálně u jedné z postav zobrazeno. Ostatní to dělali z jiných důvodů, který by jim i Greta Thunberg musela vyčítat. Krásně natočené, s decentní, ale důslednou hudbou. (04.07.2023)