Obyčajní hrdinovia

Kdybych měl Imaginary Heroes k něčemu přirovnat, hned by mě napadl Americký sen. Jenom v Imaginary Heroes je sledovaná rodina ještě víc rozhozená a to, co se v ní děje, je ještě víc temnější. Abychom neupadli do úplné deprese, režisér do příběhu vkládá veselou hudbu, která povedeně kontrastuje s dějem. Všichni herci jsou výteční a je velká škoda, že film unikl většímu diváckému úspěchu. Ambice má velké. (04.06.2005)

Filmy o vyrovnávání se se ztrátou člena rodiny jsou většinou dost patetické a vůbec je nevyhledávám. Na tenhle jsem narazil náhodou a musím říct, že se mi ten tragikomický přístup k látce líbí. Jsou tam chvíle veselé, ale taky chvíle, kdy už se nechcete koukat dál. Pod celým příběhem se ovšem vine naprosto zásadní poselství, a to že život je silnější než smrt, a nedá se s tím nic dělat. Takže ať je to ve sračkách jak chce, nakonec se žít dál prostě musí. Co víc od filmu v tomhle žánru si přát, ne? 80% (21.04.2015)

Ďalší z filmov na tému: Rodina je základ štátu. Opäť sa rozpracúva téza o zle, ktoré je vždy na niečo dobré. Tu napríklad smrť v rodine spôsobí prečistenie dlho zamlčiavaných skutočností. Vyjasnia sa nevypovedané rodinné tajomstvá a vyjasní zvláštne správanie. Všetko sa stmelí v šťastnej rodine, ktorá v ústrety budúcnosti nanovo čelí osudu. Poznámky: 1. Viacero komentárov obdivuje herecké umenie Jeffa Danielsa, no väčšinou len zmätene čumel do blba alebo agresívne kričal. Žiadne veľké umenie - len dva výrazy tváre. 2. Iné komentáre spomínajú filmy ako Americká krása, Obyčajní ľudia či Ľadová búrka. Všetko sú to len priemerné variácie toho istého. Stredobodom je súčasná rodina v rozklade. Niečo v nej hnije. Situácia je zrelá na zúfalý odchod. Nie je tu ale nič lepšie. Tak sa radšej divák odviaže pri úprimne vymyslených príbehoch a ponorí sa do raja (pekla) vlastnej rodiny. Jedny z posledných autentických filmov o rodine boli Papouškov Ecce Homo Homolka či Formanov Černý Petr. Po nástupe rôznych odnoží psychoanalytických terapií nastúpili aj v sfére filmu konštrukty. Navonok až príliš dýchajú úprimne prežitou prítomnosťou. No v skutočnosti v sebe prepájajú primnoho rôznorodých situácií, vytvárajúcich z nich nedobre vymyslené príbehy. Také rodinné eintopfy, v ktorých je všetko možné aj nemožné. Na pohľad biológa, hľadiaceho pod mikroskopom na tragikomickosť ľudského konania v rodine, sa dnes odhodlá len málo filmárov. Ich diela do svetových distribučných sietí zapadnú len zriedka. Rodinu majú teraz vyárendované takéto vyznením pomerne plytké diela s účasťou známych hercov. Prinášajú zaručene autentické správy zo situácie v dnešných rodinách. Mierou auncity (= autenticity v skratke) sa blížia miere pravdivosti hlavných správ dňa či titulkom dennej tlače. (07.04.2015)

Nebyl zde človíček, který by v tomto městečku snů neměl depku. Každý řešil nějaký problém, zdlouhavě, bez emocí ,bez švihu, nadhledu a vtipu. Vznikl depresivní filmový guláš, u kterého jsem si začala shánět prášky na nervy, protože jsem začala mít taky problém - film dokoukat . Zajímavějších posledních deset minut to nezachránilo. (24.01.2014)

Snad někdy sama sobě odpustím posledních pár let do chvíle, než jsem si letos na jaře znovu koupila členství ve fitku, poshazovala krámy z běžeckého pásu, který jsem trapně ignorovala, vytáhla ze sklepa tenisové rakety a zkusila si lyžáky. Je neuvěřitelné, čeho všeho se jeden na sobě dopustí. Základní škola, kterou jsem absolvovala, zaměřením (tehdy a dnes opět) jediná v okrese, byla výběrová sportovní a ještě po třicítce jsem sportovala celkem aktivně. Vím velmi dobře, jak na člověka působí pravidelný přísun endorfinů a hlavně: jaký pocit to je, stát na bedně. Nedá se koupit. A celá léta to pozoruji na svých dětech. Paradoxně jsem film viděla v době, kdy mí kluci trénují na plavecké mistrovství republiky. Takže: nevěřím tomu, že někdo může být bezkonkurenčně nejlepší v oboru, který bytostně nenávidí, ani na vteřinu nejsem schopná uvěřit, že vítězové mohou být frustrováni tím, v čem vynikají a že s odporem trénují roky. Pravidelně sportující teneeageři se takto nechovají a umějí prohrávat. To jen tak mimochodem. Co mám brát vážně, když základní premisa vyprávění je falešná? Ale skvělí tři ústřední herci (pro mne především Jeff Daniels) mi na chvilku zatemnili rozum, což se teď snažím napravit snížením hodnocení na zasloužené dvě hvězdičky. Pár ryzích momentů filmu upřít nemůžu. Myslete si, že jsem arogantní a že ničemu nerozumím, ale toto pseudodrama přeplněné imaginárními (ne)hrdiny řeší příliš mnoho problémů, které urážlivě bagatelizuje všeobjímajícím závěrem. Od prvních minut prolhaná sračka vystavěná na pochybně vykalkulovaných základech. (18.10.2013)