Láska je Láska

The L Word je seriál, který se mi neskutečně dostal pod kůži. A není to jen tím, kolik úžasných a rozmanitých charakterů v něm lze najít. Spatřuji v něm hlavně obrovský potenciál změny, nabourávání stereotypů o všem možném a ukazování světa také z jiného úhlu, než z toho normativního heterosexuálního. Myslím, že tvůrcům tohoto seriálu se skutečně podařilo vyvolat obrovskou reakci a svým způsobem i svým divákům trochu pozměnit život. Měli totiž možnost ztotožnit se a vidět lesbický svět, se všemi těmi nekonvenčními dívkami, ať už víc femininními či maskulinními, vztahovými či antivztahovými, módními nebo nemódními, ale trochu i svět gayů, transsexuálů, hluchých lidí, atd. Seriál projednával řadu důležitých diskutovaných témat jako je adopce nebo manželství homosexuálních párů, domácí porody, rakovina, rasová příslušnost, třída, stereotypy o genderové identitě, možnost coming outu u lesbických žen v armádě či slavných osobností a vůbec občas i konfrontaci s heterosexuálním světem a jeho omezenými předsudky a někdy až nenávistí k odlišnému. Myslím, že L Word každopádně donutí všechny ty, co se považují za "normální", se zamyslet, ať už sami nad sebou a svým chováním k těmto lidem, nebo vůbec nad tím, jaké to pro ně musí být, když jsou v takové menšině. Protože všechno je to o respektu k jinakosti, kterou bychom měli brát jako součást nás samých a podporovat ji, ne se ji snažit vytěsnit. Na tento seriál nikdy nezapomenu, protože byl první, který jsem s touto tematikou viděla a protože mi v tomto směru přijde obrovsky významný, užitečný, odvážný, originální a skutečně nabourávající konvence. Smekám, snad přijde víc takových a snad jednou dosáhnou i všeobecné popularity, protože osobně bych ho doporučila hlavně lidem mimo GLBT komunitu. Edit: L Word Generation Q je taky bezvadná a moc ráda jsem se zase shledala s Tinou, Bette, Alice a dalšími charaktery z původní verze. (27.07.2012)

Může to působit jako obrovský riskantní projekt. Asi ano, ale pouze v době, kdy se natáčela první série. Protože po odvysílání Pilotu se strhla lesbická lavina a každá čekala na další a další díly. Stala se z toho celosvětová závislost po ženách, co žijí sice v LA a mají, co chtějí, ale přesto to jsou ženy, co řeší problémy jako každá z nás. Řeší problémy mezilidských vztahů, nejenom lesbických. Je to typická ženská drbárna, kterou každá z nás potřebuje a když jí zrovna nemůže mít, podívá se na ní v televizi. Seriál skončil, jak víme, docela otevřeně, ale skončil. To je nejdokonalejší závěr seriálu - aby se o něm stále mluvilo a řešilo se - kdo jí teda zabil?! Tento seriál se stal kultem, není nadnesený, nepovyšuje se, je lidský, pravidelně protkán sexem a hlavně je, jako každý seriál, extrémně návykový! (15.01.2011)

První série mě začala silně přitahovat. Dokonale přirozené výkony, zcela realisticky ztvárněny veškeré vztahové propletence a silné, dramatické a emočně vypjaté momenty. Dokážu jim věřit vše. Když jsem začala poznávat Bette a Tinu, říkala jsem si, že ony to vůbec nehrají. Nepůsobily na mě jako dvě herečky, ale jako skutečný pár dvou žen, které spolu již léta žijí. The L Word překypuje nádhernými ženami, smyslností, erotikou, přemírou odvážných erotických a nahých scén. Skvěle vytvořeny charaktery postav a osobité jejich hlavní představitelky. Kupříkladu Jenny a její románek s Marinou, který v ní začne vytvářet úporné boje s vlastními démony. Jenny začíná být démonická a ve svých očích dokáže vyjádřit i beze slov veškeré své utrpení, touhu, bolest a posedlost. Nechápu, co všichni proti Jenny mají. Její postava je pro mě velmi zajímavá a Mia Kirshner je výborná. S určitými postavami se v něčem ztotožňuji, ale Jenny je mi svou temnou stránkou, záhadností, zvláštním vyzařováním, sebedestruktivními sklony a vnitřními boji nejbližší. Proto jsem zklamána, co z ní udělali ve 4. sérii. Další mou hrdinkou je Shane. Se scénářem jsem spokojena, pouze až na nějaké ty občasné příliš vulgární a sexistické dialogy, typický amerikanismus v kolektivním chování, životním stylu a podobně. Ale co, je to Los Angeles, tak co čekám, že?:) Také jsem si občas všimla různých drobných dějových chybek a nedotažeností (jedna z hrdinek porodí dítě a chvíli na to, se všechny její kámošky objeví na pokoji a přendávají si novorozeně z ruky do ruky. Není to tak, že dítě čerstvě po narození, by nemělo přicházet do styku s ostatními, aby nechytilo nějaký bacil?:). V průběhu sérií se objeví spousta zajímavých postav: kameraman Mark, pro mě snad nejlepší mužská postava (škoda, že v seriálu byl jen po jednu sérii), exotická temperamentní kráska Carmen, či bohatá, elegantní, anglická dáma Helena Peabody. (28.09.2011)

Zhlédnout celý seriál je stále nad mé síly. Napoprvé mě začátek nenadchl, napodruhé překvapil. Lesbické i hetero peripetie jsem vydržěla cca do třetí řady a stále se nemohu po letech přemluvit k dalším, bez Carmen mi ona komuna už tak nevoní. V každém případě je L Word zajímavým seriálem, pravdou sice je, že vám po pár epizodách někdy solidně hrábne a člověk si potřebuje na čas oddechnout, ale i přesto stojí za pozornost. (23.02.2012)

Moje nízké hodnocení nemá nic společného s faktem, že v tomto seriálu jsou (téměř výhradně) ženské hrdinky, že je primárně o vztazích ani s tím, že jsem chlap (naopak, pak by mě někdo tuplem mohl obviňovat z toho, že L Word protežuju kvůli lesbickým scénkám… a že už jsem na internetu taková obvinění vůči jiným viděl). --------------- Pro mě u NIKOHO nestačí jenom to, že je "homosexuál". Oscar Wilde byl teplý, ale byl to literární a jazykový (narážka nezamýšlena) génius. U většiny lidí je jejich homosexualita spíše vedlejším dodatkem v biografii - navzdory tomu, co se nám totiž snaží sdělit většina těch "pochodujících za gaye", sexualita člověka nijak nevymezuje. Mezi homosexuály je stejné množství chytrých i debilů jako kdekoliv jinde. To ale znamená, že sama sexualita člověka ani nijak nedefinuje. Nemůže. --------------- Věřte mi, i když to zní absurdně, v L Word je "pozitivní" charakteristika hrdinek víceméně jenom ta jejich lesbičnost ("pozitivní" v uvozovkách, protože sexualita by měla být naprosto neutrálním atributem) a když se projevuje nějaký jejich charakter, buď šustí papírem nevypsaného scénáristy (Shane - Bůh ví, že jsem ji zpočátku měl rád, ale od jejího drastického stočení směrem ke klišé a k "navenek-nic-nedávající-najevo-ale-stejně-podivuhodně-ukňourané drsňačce" jsem na ni získal skoro alergii) nebo jsou otravné ("manželské" duo Betty/Tina) nebo jsou to naprosto nejhorší a nejotravnější postavy v americké televizi, horší než Meredith, horší než kdokoliv. Ano, Jenny. NIKDY jsem k fiktivní postavě nezískal takový neskutečný odpor, takovou nechuť, takovou touhu po jejich rakovině… až zde. Jenny, "hlavní" postava seriálu, je upištěná, "procítěná", "rozervaná", pseudoumělecká štětka, která mě naplňovala nejen bytostným odporem, ale pocitem, že scénaristi tohoto seriálu jsou snad nejvíc misogynní lidé na světě. --------------- V průběhu skoro tří sezón se nic neděje (dál jsem to nevydržel). Tím, že je seriál v kategorii "drama", má v americké televizi danou tříčtvrtěhodinovou stopáž… jenže děje je v každém dílu tak na dvacet minut. Zhustit, zhustit, zhustit. A přidat skutečné, dobře napsané ženské charaktery, takové, které nebudou dělat ženám a lesbám zvláště špatné jméno. (28.12.2013)