Lolita

Pochroumané dětství ho navždy přinutilo hledat si za něj náhradu. Je mu čtyřicet, ale duší je pořád teenagerem. Netouží po dospělých ženách, líbí se mu dospívající dívky. A pak se jednoho dne nastěhuje k ženě, která právě takovou dceru má. Beznadějně se zamiluje a s překvapením zjišťuje, že malé Lolitě asi taky není lhostejný. Ale skrývají se za jejím jednáním nějaké hlubší city, nebo vše bere jen jako nevinnou hru? A kdo je v tomto příběhu vlastně obětí? Muž, který "znásilní" čtrnáctiletou dívku a chce s ní žít, nebo dívka, která si jeho slabost uvědomuje a neskrývaně ji využívá? Pokud věříte, že on je ten zlý, protože je to přece pedofil, podívejte se na tuto adaptaci, která dokázala vykreslit Humberta jako člověka na pomezí otce s ochranitelskými sklony a milence nezvládajícího kočírovat svou vášeň. Pokud si myslíte, že Lolita si o to říkala, přečtěte si Nabokovu knihu psanou očima hlavního hrdiny, která je plná ukázek snahy o psychologickou manipulaci dívky i čtenáře. Sama v tomto případě úplně jako nemám, zato si ale troufám tvrdit, že Lolita Jeremymu Ironsovi i Dominique Swain jejich nejlepší role kariéry. (Pravda, v případě Dominique za tím stojí i fakt, že snad žádný jiný její film za ic nestál.) A především Jeremymu, který si velmi dobře uvědomoval, jak kontroverzní role na několik let zabrzdí jeho kariéru, děkuju, že se Humberta Humberta rozhodl hrát. Za to, proč mám tolik ráda tento film, totiž nemůže ani tak režie, ani Morriconeho hudba, ale právě Ironsovo emotivní ztvárnění hlavního hrdiny, jeho schopnost vyjádřit psychické rozpoložení svého hrdiny i beze slov. A děkuju Jeremymu i za to, že se o osm let později rozhodl namluvit Nabokovu Lolitu jako audioknihu, čímž vzniklo dvanáctihodinové dílko, jehož kvalit si cením stejně jako tohoto filmu. Jakožto člověk, který se při cestování občas raději zaposlouchá do mluveného slova než do hudby, totiž musím přiznat, že mě Ironsův dokonalý hlasový projev spojený s Nabokovým citem pro jazyk na dvanáct hodin téměř donutil přestat vnímat okolní svět. (06.09.2007)

Hned na začátek musím zmínit onu nápaditou scénu, kdy Jeremy, aby se vyhnul sexu s manželkou, uspává práškama na spaní Melanie Griffith. Tohle by vyřešilo i mé problémy. Denně mám před dveřmi mého bytu doslova davy holek, který se se mnou touží vyspat. Někdy ty zástupy holek musím od sebe odhánět dokonce za pomoci těžkooděnců. Takhle stačí všem dát pilulku a bude svatej pokoj. No ale zpátky k filmu, ke kouzelnému filmu. Teda Dominique Swain je tak smyslná, že by hejbla i z vykastrovaným. Prej dvanáct let, cha, kdyby byly všechny dvanáctky jako je ona, tak nám po světě běhá miliardy pedofilů. Jo a taky by mě zajímalo, kdo vymyslel tu kravinu o muži jako silnějším pohlaví, tady ten ťunťa čtyřicetiletej byl proti Lolitě silnejší asi jako moucha v pavučině. Silný příběh, nádherné záběry, působivá hudba a dobré herecké výkony vyrobily filmovou pavučinu, do které jsem se chytil velmi snadno, ale dostával jsem se z ní velmi těžce a hodně nerad. (18.04.2008)

Lolita je moje nejoblíbenější kniha, Vladimir Nabokov je pro mě literárním bohem. A proto mě velice převelice potěšilo filmové zpracování A. Lynea. Sice se do filmu nedalo převést všechno z knihy, každý její vybroušený detail, ale to je ostatně u přepisů normální. To, co bylo ponecháno však stačí pro kvalitní emociální zážitek i u diváka knihou nezasaženého. (05.08.2004)

Vím přesně, co budu cítit, až příště znovu Lolitu uvidím. Budu posté žasnout nad čarovně svůdnou Dominique Swain, budu mít oči plné slz nad steskem po Lolitě, a budu na dvě hodiny Humbertem, který by pro další chvíli, kdy bude Dolores v jeho náruči, obětoval a zahodil vše. To, co Irons v hlavní roli předvádí, není totiž dobrý herecký výkon, je to naprosté položení do postavy, dokonalé souznění s charakterem a zhmotnění všech mužských vášní a tužeb, byť v jakkoli nezdravé formě. Takže až se na Lolitu zase podívám jeho pohledem, ucítím lásku, která mění životy. (25.06.2005)

Ústřední dvojice by si měla dávat pozor, protože v některých zemích by je mohli za tohle zavřít:) Oba společně a každý zvlášť jsou ve svých komplikovaných úlohách skvělí...obzvlášť Dominique, ta je naprosto...naprosto...fascinující. Dospívající žena, objekt touhy, dobře si vědomý své moci nad tím prostým chlapíkem, jindy stále ještě dítě toužící po objetí a uklidňujících slovech. Přesto mi to poklidné plynutí času přišlo místy trochu nezvládnuté až nudné. Že by ta atmosféra parného léta? Nevím, vážně nevím... (18.09.2006)