Lolita

Nejtragičtější příběh, co znám. Kam se hrabe Shakespeare. Tam snad není postava, která by nebyla tragická. Irons podává skvělý výkon, překvapivě i Melanie Griffith, ale u mě celý film stojí na Dominique Swain, která svou roli zvládla tak dobře, že to přes obrazovku/plátno funguje i na mě. Být v Humbertově situaci, zachoval bych se stejně. Sakra, proč já ten film nemám v nejoblíbenější desítce? (09.12.2008)

Lyne šije do citů stejně jako vosy do svého zabarykádovaného hnízda. Lolita je příkladem filmu, který se špatně komentuje, protože vyvolává špatně definovatelné pocity. Sledujete chladně vypočítavou, provokující a ve své podstatě dost podivnou čtrnáctiletou dívku, která si hraje se zoufalým stárnoucím mužem (skvělý Jeremy Irons) tak jako kočka s myší. Chvilkama se mi z té záplavy červené rtěnky zvedal žaludek, ovšem hra té výše zmíněné kočky s myší je v Lyneově podání opravdu dokonalá. Film se sice tváří po většinu dost lacině a obyčejně, ovšem některé scény naproto vytrhávají diváka z předem nastavených kolejí. Třeba scéna v dešti, kdy nasupená dívka odjíždí na svém kole a zoufalý otec ji hledá v ulicích. Máte pocit jakoby ste stáli pod obrovským mrakem, srdce plné bezmoci a pomalu vás skrápěl chladný déšť. A závěr sám o sobě, těch posledních pár minut, oplzlý Frank Langela jakožto svádějící důchodce ale hlavně ty dvě souvětí po titulcích, to prostě za shlédnutí stojí. Není to film pro pohodu, není to film pro romantické chvíle, ale je to film do kterého se ponoříte jako do vody v řece. (05.08.2004)

Laneova Lolita je ve vykreslení pocitů hlavní postavy Humberta komplexnější než Kubrickova verze. Divákovi jeho tragický příběh zprostředkovává poetičtěji, skrze zasněný výraz a hlas Jeremyho Ironse, podbarvený melancholickým Morriconem. Prolog se zde po všech těch vztahových strastech tak hezky propojí s epilogem... Druhým Laneovým esem v rukávu je otevřenější, ovšem pořád decentní zobrazení intimního vztahu dvojice. Dobrým rozhodnutím byl taky menší focus na Lolitinu mámu a její vztah s Humbertem, který měl u Kubricka opodstatnění leda jako náhrada za to, co si v jeho době nemohl dovolit do filmu dát. A taktéž doceňuji skrytější postavu démonického Quiltyho. Celkově výmluvnější a uspokojivější film než “originál”. (18.09.2020)

Adaptace Nabokovovy knihy se ujal Adrian Lyne. A vyšel mu především výběr obsazení. Profesora Humberta, který propadne kouzlu 12 leté dívky, hraje přesvědčivý Jeremy Irons, náročný part nezletilé dívky zvládla Dominique Swain. A právě herecké obsazení je tím nejsílnějším prvkem v jinak docela průměrném filmu, který sice chce být za každou cenu kontroverzní, ale tématu se chopil docela povrchním způsobem. (05.03.2009)

Trochu zklamání. Kubrickovu verzi jsem neviděl (ikdyž se ji asi pokusím sehnat, už kvůli mému opěvovanému oblíbenci Sellersovi), ale zato četl kousek knihy...a asi kvůli tomu jsem čekal víc. Herecky je to zvládnuté vesměs dobře (Jeremy Irons a Dominique Swain super, zato Melanie Griffith totálně nesnesitelná), příběh taky nebyl špatný, ale knižní lehce zvhrlá atmosféra se vytratila, a proto i s ohledem na pochybný závěr (myslím tím dění u Quiltyho) to bude pouze za 3*. (15.01.2011)