Francúzova milenka

Naprosto nečekané, strhující překvapení. *** Podle zdejších hodnocení, komentářů a vlastně i zavádějící a reputaci filmu škodící anotace bych vůbec nepředpokládala, že se bude jednat o tak zásadní filmovou záležitost. Jako by nikomu nestálo za to důkladně zmínit, že se ve skutečnosti nejedná o žádný historický romantický snímek, ale o mnohem náročnější reflektivní žánr filmů o natáčení filmu, kde se složitě, ale pochopitelně a uhrančivě, propojuje a vzájemně ovlivňuje žitá realita herců s realitou postav natáčeného příběhu. *** Čili děj se rozumově vzato odehrává v moderních osmdesátkách 20. stol. - jenže s postupem času sledování je možné to úspěšně zpochybnit - co spolu oba hlavní protagonisté prožívají při studování rolí a nevěře, má zřejmě vliv i na to, co a jak uvěřitelně se odehrává mezi postavami v natáčeném filmu - a kam to povede (Jak to vlastně skončí? Slyšel jsem, že scénář se neustále přepisuje.). Pak je tedy těžké rozhodnout, která linie by měla být hlavní, anebo dokonce zda je vůbec možné je uvažovat oddělitelně. My lidé nežijeme nikdy mimo říši příběhů, jsme (bez)nadějně narativní, ať chceme nebo ne, a všechny příběhy jsou svým způsobem univerzální a všeplatné, v prostoru i čase, a posilují se v kontinuu navzájem. *** V obou rovinách však obecněji vzato muž i žena tíhnou k naději na nějaký opravdovější život, ať už jim k tomu má dopomoci jiný vztah, anebo pouhý únik z těch dosavadních - ať už reálných nebo smyšlených. A každá z obou zdvojených hlavních postav těm ostatním třem něčím přispěje k jejich finálnímu rozhodnutí - je to složitá escherovská čtverylka -, byť není vůbec jisté, pro koho se nakonec co a zdali vůbec změní k lepšímu a jaká nepoctivost koho nakonec stejně dožene. *** Otázka možnosti dosažení zralé upřímnosti výjimečných, citově i rozumově silně založených jedinců k sobě samým, jinak pojednaná ve fikční historické rovině, která odráží romantické ideály a naděje a kde je na všechno v životě ideální dostatek času a prostředků, a jinak v moderní době, kde není potřebný čas a klid vůbec na nic, a možnost následného dosažení zralého, upřímného naplňujícího vztahu s někým druhým - a s kým - se tu důkladně pojednává v archetypálních i stereotypních varietách v jediném plasticky propleteném obrazci, ale naštěstí se nijak jednoznačně a banálně nerozřeší. Tuhle otázku si musí každý položit ve svém životě sám, včas, a vydat se poctivě do téže nejistoty, aby měl na takový vztah vůbec naději, ač nikdy nebude mít záruku. *** Francouzova milenka je velké filmové dílo, ve světě zřejmě jednoznačněji ceněné a správněji uchopené, na ČSFD nespravedlivě nedoceněné, podhodnocené a především trestuhodně špatně anotované. ***PS: V románové předloze je oním malířem, do jehož domu se Sarah uchýlí, aby se zde v ústraní zklidnila a našla, Dante Gabriel Rossetti - a když si vygooglíte, jaké obrazy žen tento prerafaelita maloval, bude vám jasné, odkud se vzala estetická stylizace postavy Sarah. *~ (02.09.2019)

Mám doma i knihu, ale důkladně jsem ji nikdy nepročetl. Film jsem viděl několikrát, a je to asi jediný film, kde se mi dost líbila pro mě do té doby nepříliš známá herečka Meryl Streep. Obě linie filmu mi přišly zajímavé. Současnost (konec 80. let, ale klidně by to mohl být i rok 2.010) a příběh lidí, co hrají v příběhu z Viktoriánské éry (1840 - 1903). Pro Jeremy Irons to byla první velká herecká příležitost, do té doby byl znám z divadelních prken Londýnských divadel. A především jde asi o nejlepší film, který natočil Karel Reisz, dítě, které patří mezi sirotky, které ze spárů nacistických hrdlořezů vyvezl z Prahy do Londýna "podnikatelem zaplacený vlak", jinak by jejich životy skočily patrně v koncentráku. Díky této náhodě, mohl později třeba K.Reizse natočit film, který by jinak nevznikl. Napadá mě ona známá myšlenka, kolik batolat a dětí v historii zemřelo a přitom mohlo obohatit kulturné život náš všech. Vždy mi pak naskočí otázka - o čem tedy vlastně lidský život je? Proč? Jiným je umožněno udělat a prožít to, co je dalším odepřeno. Tím se vše relativizuje. (06.09.2010)

Francouzova milenka je vizuálně působivým dílem, v němž se rozrostla puritánsky morální hysterie anglických společenských zvyků 19. století, byť často zrcadlí dobu vzniku filmu a její problémy, a sžírá se afektem. Prostředí je vymodelováno se ctí, vnitřní světy trpí vyprahlostí a rozporuplnou přesvědčivostí, představa je postavena na efektu, neboť s ním má nejlepší šanci na úspěch. Moderní doba sice nahrazuje rozmanitá zakončení románové předlohy Johna Fowlese, ale ve své podstatě jde o stereotyp a akty přílišného podlehnutí herecké úloze i vymanění se z ní. Karel Reisz nafilmoval své nejznámější dílo díky ovacím za herecké hvězdy. Největší hvězdou filmu je Sarah Woodruff, aneb filmová herečka Anna (snad příliš afektovaná Meryl Streep), vychovatelka a společnice s tvrdohlavým odhodláním po odlišnosti i za tu cenu destrukce. Inu hledání sebe samotné často bývá nekompromisní a vychutnává si svou vlastní výlučnou pozici za každou cenu. Maloměšťácký odsudek je ideálním začátkem k tvůrčí činnosti. Druhou hvězdou filmu je Charles Henry Smithson, aneb filmový herec Mike (o něco přesvědčivější Jeremy Irons), paleontolog s romanticky idealistickými sklony. Přesto sám nedokáže překročit morální aspekty společnosti poloviny 19. století a zmateně tone u bušení srdce v prostředí puritánské cudnosti. Výraznější postavou je zde Sam (zajímavý Hilton McRae), osobní Charlesův sluha s vlastním přáním budoucnosti, v němž nemůže být porozumění pro pánovo citové tápání. Důležitou postavou filmu jest Ernestina Freeman (příjemná Lynsey Baxter), Charlesova snoubenka z prominentní obchodní rodiny. Nesplnění toho závazného společenského slibu musí být po zásluze potrestáno. Z dalších rolí: velice úspěšný obchodník a mstivý Ernestinin otec Ernest Freeman (Peter Vaughan), Ernestinina plánovaným sňatkem nadšená teta, paní Tranter (Charlotte Mitchell), tetina mladá služka Mary (Emily Morgan), morálně bigotní stará panna, paní Poulteney (Patience Collier), ušlechtilejší lékař přístavního města Lyme Regis Dr. Grogan (Leo McKern), Charlesův svědomitý právník Montague (Michael Elwyn), Mikova klidná manželka Sonia (Penelope Wilton), či Annin tichý manžel Davide (Gérard Falconetti). Film Francouzova milenka je vizuálně efektním dílem, ovšem to ideovou a ani niternou mizérii předlohy ničím nevylepší, byť se Karel Reisz opět opírá o vzpouru jedince. (17.06.2021)

Pri prvom obraze, keď po odchode auta a zaklapnutí filmovej klapky prešiel obraz plynule do historického zasadenia, som si vravel, že je to originálne, zaujímavé a bolo by škoda, aby tvorcovia s týmto nápadom ďalej nepokračovali. Oni síce pokračovali, ale úplne inak, ako som si to predstavoval - vytvorili sa dve línie, prebiehajúce v dvoch časových dobách. Viac mi sedela tá historická a aj Streepova v nej bola zaujímavejšia. Postupom času, silným romantizmom a aj vďaka pomalému tempu, som však začal pociťoval nudu, aj keď dva odlišné konce linií môžu byť pre niekoho zaujímavým prvkom. Oceniť musím ale skvelé spracovanie historického zasadenia - nielen vizuál s kočiarmi a starým Londýnom, ale také tie drobnosti spoločenských vzťahov, o ktorých síce tušíte, ale keď ich vidíte na zahrané, je to celkom iné kafe. Narážam hlavne na pomery, ktoré existovali ešte v 19. storočí, kde sa žena nemohla ocitnúť osamelá s mužom bez straty počestnosti alebo, ako bolo možné občiansko-právne obviniť a odsúdiť človeka, ktorý odstúpil od zasnúbenia. (26.01.2024)

Film jsem dokoukal spíš z nutnosti než díky tomu, že by mě nějakým způsobem uchvátil. Ale musím ho pochválit za nevšední pojetí, obě linie sice mají totožný námět, ale jsou vyprávěny rozdílně a krásně se doplňují i přesto, že ta modernější má méně prostoru. Škoda jen délky, která mě ukolébávala a trvalo delší dobu, než nadešel nějaký zlom. Streep i Irons jsou ve svých rolích charismatičtí. (08.11.2014)