Hranice života

Úchvatná vizuální stylizace, ale měl jsem prakticky neustále pocit, jako kdyby mi někdo obracel stránky před nosem a já přitom ještě neměl dočteno. Totalní brainfuck s podbízející se interpretací, která je vzhledem ke všem polovičním náznakům určitě jen stéblem pro absolutně tonoucího diváka. Jsem jeden takový. (27.03.2006)

Dokonale psychadelické, vizuálně lehce destruktivní a specificky ohromně zajímavé. Postupem děje jsem byla tímto mixem jakoby omámena a přestala vnímat jeho jistou slabost, co se týče samotného příběhu a jeho rozvíjení. Ten pro mě neměl žádné vrcholové, šokující či podobné momenty. Spíše jakoby lehce a snově plynul kupředu. Opojena tímto filmovým lsd jsem přestala vnímat fakty, jako, že nerozumím, co se vlastně děje a proč. Začal mě ovíjet svými představami a iluzemi a já se pod jejich vlivem začala rozplývat. Závěr byl perfektní tečkou za tímto rozpolceným filmem, který jsem, stejně jako jeho konec, ne zcela úplně pochopila. A právě to, se mi na některých, podobně laděných snímcích líbí. Ryan Gosling opět dokonalý a spolu s Ewanem skvěle zapadli do "schizoidní" dvojky:) (09.04.2011)

Do veľmi zvláštnej hodnotiacej pozície som sa dostal po dopozeraní nového Forsterovho snímku. Mnohí porovnávajú a dávajú do protikladov jeho obsah a formu. Každopádne, obidva celky sú nápadmi až príliš preplnené a natoľko intenzívne, až ma neraz odradzovali. Napriek tomu som našiel vo filme prvky, ktoré dosiahli v mojom pohľade pocit filmového uspokojenia. Nebude to ani záverom, aj keď aj ten je znova znamenite zavŕšený. Takže aj keď viem, že k dokonalosti tu veľa chýba a film akoby ani nikam nesmeroval, musím ísť aspoň na 75%. A to som ešte odmyslel perfektné herecké výkony, s ktorými som dopredu rátal. 80%. (24.02.2008)

„I dont know what is real anymore“ říká doktor Foster v poslední třetině filmu… Většina diváků se ztratí ještě daleko dřív… Stay je po všech stránkách psychotický film. Kromě hlavních postav, které jsou bez výjimky psychicky v nepořádku vstupuje princip fungování choré mysli i do formální stránky filmu. Střih Stay je postaven na prolínání, které dekonstruuje klasické vnímání prostoru a uvrhává postavy do chaotického světa bez jakýchkoliv prostorových souřadnic. Stejně tak chybí i spolehlivé souřadnice časové – prolínání minulosti s přítomností ústí ve zhoubnou všepřítomnou zacyklenost. Mimoto je napaden také systém označování pomocí jazyka, neboť ani jména nemají své stálé nositele. Forsterovi se podařilo vybudovat dokonale schizofrenní filmový časoprostor (přispívají k tomu i krátké kalhoty Ewana McGregora), otázkou je za jakým účelem. Pokud má být vyvrcholením chabá pointa, je Stay nesporným zklamáním; pokud jej divák bude sledovat jako „film o sobě“ bude pro něj Stay (zajímavým či nezajímavým) pokusem propojit kinematografii a psychiatrii. (10.11.2006)

Až takhle zamotaný jsem to teda nečekal, ze začátku jsem se ještě jakž takž orientoval, ale čim víc ubíhal čas, tim víc jsem se v tom ztrácel a prakticky se mi už nesatlo abych se dostal zpátky do děje, nevim jestli jsem neco přehlíd, ale ani konec u mě nic nevyřešil a vlastně mi v tomhle filmu ještě teď nic nedává smysl. Tim koncem se to možná ještě víc zamotalo, protože mojí jedinou teorii kterou jsem měl to vyvráilo a odpověď na ten celej zamtenej příběh se ke mě bohužel taky nedostala, jestli teda vůbec nějaká je. Co se týče zpracování filmu po vizuální stránce tak tomu neni co vytknout. Film oplývá spoustu výbornejch záběrů, tady je vidět skvělá práce kameramana, některý předěly mezi scínami jsou vyřešeny opravdu originálně. U herců už to je hodnocení trošku složitější protože špatně rozhodně nehráli, ale sledovat herecký výkon jsem v tom zmatku moc nestíhal, spíš jsem se snažil pochytit co která scéna vyřeší v tom chuchvalci nezodpovězených otázek, bohužel se většinou stalo to, že se nic nevyřešilo a místo toho jsem se v tom ještě víc ztratil. Až na to, že jsem se vůbec nezorintoval v ději se mi to líbilo, doufám že až to uvidim podruhý, že to aspoň částečně pochopim (14.04.2006)