Rumový denník

Opilecké žvásty, historky a úlety mi nikdy moc neříkaly, takže tohle mě zcela minulo. Už roky jsem neviděl tak absolutně prázdný a nudný film, který by byl tak důsledně o ničem. Dvě hodiny krystalicky čisté nudy, během nichž se nic nestalo a ještě po hodině nebylo jasné v čem má spočívat zápletka, která se navíc nakonec v tom balastu zcela utopila. A čekání na vtip, záblesk humoru nebo něco co bych mohl označit jako zábavné bylo stejně zoufalé jako marné. (10.04.2012)

Nikde se tu nepíše to nejdůležitější. Předlohu napsal Hunter S. Thompson, kterej měl na triku Strach a hnus v Las Vegas. Ano, ten Strach a hnus v Las Vegas, kterej se odehrával asi 10 let po tomhle a v jehož filmový verzi hrál taky Johny Depp. Jenže Depp je teď o 15 let starší a ne o 10 let mladší jak by měl. Takže skoro padesátiletej chlap hraje novinářskýho bažanta v Portoriku - wtf 1. WTF 2 s velkými písmeny je ale žánrová rozkolísanost tohohle filmu. V jedný chvíli pozorujete žhavou romantickou scénu, pak se tam najednou vyjeví vtipy jak z Četníků ze Saint Tropez - ale nefalšovaný, po chvíli CGI meskalinová halucinace. Tento film je klišovitý v jednotlivostech a chaotický jako celek což je přesně ta blbá kombinace k nekoukání. (07.12.2011)

Příjemně se na to koukalo. I když příběh se tam objevuje jen v náznaku. Ta linie s lobováním pro Aarona Eckharta byla zajímavá, ale problémy s novinama šly úplně mimo mě. Bavily mě tam ty chlastací excesy a nejlepší scéna je ta z toho koncertu v chudý putyce. Prostě bylo to celkem fajn, ale vadily mi tam ty narážky na tehdejší dobu jako scéna s Nixonem a Kennedym, bylo to takový laciný. I ten konec vyzněl do ztracena a ani tu Amber Heard nakonec neošukal. Ale Depp se mi herecky líbil. 70% (03.03.2012)

Asi takhle - některé filmy se vám vykouří z hlavy do zítřejšího rána, některé se vytratí z paměti do tří dnů, jiné na to potřebují týden či dokonce měsíce. Rumový deník se mi rozplynul v momentě, kdy jsem vypnul televizor. Vím jen, že tam hrál Johnny Depp, odehrávalo se to v Karibiku, hodně se mluvilo a chlastalo. Žádné jiné stopy ve mě tenhle filmový kousek nezanechal a nikdy se k němu určitě nebudu vracet. Jestli bych měl Rumový deník nějak charakterizovat, tak ho vystihuje bezradnost. Celkový dojem: 35 %. (10.05.2020)

Když se na plátně objevila poprvé, zaskočila mi miňonka. Když ji kamera zabrala podruhé, zapomněl jsem polknout a káva mi tak vytekla z úst na mikinu. Potřetí jsem už byl skoro nasrán, poněvadž to mně z rukou vypadla termoska s teplým čajem. Vyplynulo mi z toho ponaučení, a tak jsem zbytek filmu proseděl zařezán jako pila ve fošně, připraven zvolat "zdravotník!", kdyby mě snad z její krásy trefila pepka. Ano, řeč je o Amber Heard. Šmankote, i kdyby se Rumový deník jmenoval dvouhodinový záběr na její obličej, já do toho kina půjdu znovu! Jo a kromě ní? No jistě, Johnny zůstal Johnnym, novým mimickým výrazům ho už zřejmě nikdy nikdo nenaučí, a rum je mrcha již od prvopočátků, to také víme. Co jsme však možná nevěděli je, že Bruce Robinson dokáže filmu vdechnout příjemnou atmosféru, díky níž se pak i krutý návrat sychravým večerním městem z kina domů promění v hezkou procházku. (09.12.2011)