Fantóm opery

Schumacherův Fantom opery je určitě nejzdařilejší filmovou adaptací stejnojmenného Webberova muzikálu a to musím ocenit. Lehká zkratkovitost z toho citelná je, popravdě řečeno to ale po sto padesátém zhlédnutí, kdy už člověk zná všechny písničky i pozpátku, nijak zásadně dojem nekazí. Ostatně hudba je hlavním tahounem tohoto filmu a jen díky ní celý snímek navzdory téměř dvouapůlhodinové délce uteče skutečně rychle. Hudební klip v polovině taky nevypnete, délka na tom nic nezmění. A co na tom, že Gerard Butler spíš řve než zpívá? Já nejsem učitel hudby a zas TAK moc mi to uši netrhá. Obsah v tomto případě tedy hrdě kráčí před formou, avšak ani ta nijak zvlášť (vyjma zmíněného Butlera) nekulhá. Think of Me, The Music of the Night, Masquerade, Angel of Music... Pro mě to jsou už skoro hymny. (26.06.2013)

No tak je jasný, že u tohohle filmu je nejdůležitější hudba a ta je prostě skvostná a to i pro mou osobu, kterou opera úplně míjí a žádný vztah k ní nemam, jenže tohle zní prostě skvěle, hlavně v tu dobu kde se objeví, respektive zpívá Emmy Rossum, u Gerarda Butlera to je už o malinko horší, ale na to že to neni operní zpěvák, tak je taky výbornej, i když jsem se svým slabým hudební sluchem zaznamenal, že to neni zrovna ono. Všichni ostatní ve filmu jsou zanedbatelný, tahle dvojice je ústřední a všechno se kolem ní točí. Tim se pomalu dostávám k příběhu, který samozřejmě mohl být o poznání lepší a propracovanější to bezpochyb, jenže já ho spíš bral jako doplněk k úžasným pěveckým výkonům a k nádherný hudbě od Andrewa Lloyda Webbera, takže nějaký nesrovnalosti v ději a občasná kýčovitost mi až tak nevadila. Jediný za co strhávám jednu hvězdičku jsou některé herecké výkony, které nebyly úplně přesvědčivé (28.12.2005)

Obrovský spektakulární načančaný nařachaný nazdobený bombastický velkofilm. Tak obrovský, že se v něm skoro ztrácí komorní příběh milostného trojúhelníku. Pod těmi všemi šminkami je chlad (přestože musím uznat, že pád lustru podbarvený varhanami mi přivodil slušný mráz na zádech). Závěr filmu mě ne a ne dojmout, i když jsem chtěl, aby dojmul. Základní problém je, že vlastně ani nevím, komu fandit. Christine bych nepřál ani slizkému dlouhovlasému blonďákovi, ani paranoidnímu zabijákovi fantomovi. O hudbě a hercích se zmiňovat nebudu, protože souhlasím se zdejší většinou. (29.01.2008)

Šumacheré, ty patlale! Já mám kýče docela ráda, ale ty jsi i na mě moc. Je to pocit, jako když sníte příliš mnoho sladkých bonbonů - cpete se a cpete, až z toho máte na jazyku povlak a už necítíte žádnou chuť. Utáhněte Schumacherovi trochu vodítko, dejte mu jen omezený počet bonbonů a on z toho vydá skvělej film jako Volný pád. Pusťte ho ze řetězu, on sežere hromadu bonbonů, a protože už z toho necítí jazyk, bude se cpát ještě víc, aby se ujistil, že ten jazyk ještě má. (Ach, to jsem vymyslela pěknou analogii.) (14.09.2011)

Já mám pro Fantoma Opery slabost. Viděla jsem ho asi už pětkrát a prostě si nemůžu pomoct, jsem nadšená od začátku do konce. Přiznávám, že nějaké neduhy by se tam našly, ale pro mě se ztrácejí v té perfektní hudbě. Jednoduše miluju ty písničky, melodie, charaktery, příběh...krom toho jsou zde velice povedené efekty, zvláště ten hned ze začátku filmu, kdy se se vzpomínkami Raoula vracíme do minulosti a divadlo ožívá. Emmy Rossum má nádherný hlas a kukuč, které podtrhává Christininu naivitu. Občas sice vypadá jak sjetá, ale to v podstatě má být, takže ok. A je skvělé, že dovedli najít lidi, kteří nejen že umí krásně zpívat, ale také dobře hrát, což se nehledá dobře. (10.06.2008)