Collateral

Hodně atmosférická záležitost připomene svým pojetím Nelítostný souboj a hudbou Insidera (mimochodem, hudba je NAPROSTO vynikající). Snímek se ani na minutu nezastaví a oba herci v hlavní úloze podávají, ač v jiných charakterech, než na jaké jsme u nich zvyklí, přesvědčivé výkony a jsou si důstojnými protihráči. Konečných 20 minut je sice krapítko klišé, ale i tak neskutečně napínavé. Vzhledem k tomu, jak je film perfektně natočený a jak moc se ve mně zapsala scéna s vlkem, nemohu jít pod pět hvězdiček... (09.09.2004)

Michael Mann holt umí, jeho decentně i precizně zrežírovaný Collateral rozhodně není běžný thriller, kecá se v něm více než dost a to je jen dobře, když to má úroveň. Ať mi nikdo netvrdí, že úvod byl příliš vlažný, neboť já si ty dialogy skvělě užíval (viz "How many cabbies get you into an argument to save you money? There were two of us. I had to kill the other one. I don't like competition."). Tom Cruise také zabodoval, roli chladného, profesionálního zabijáka zvládl na jedničku a jeho prošedivělý, ale stále šarmantní look mu dodává na stylu i originalitě (a rozhodně by nemohl být zaměněn za Van Damma)... Gradování je výtečné a celé to působí relativně komorním a uvěřitelným dojmem, jen ten závěr se trochu vymyká. 9/10 (28.06.2008)

Výborná, svižná akce. Neuvěřitelný Cruise - po Magnolii a Eyes wide shut další herda do hlavy těm, co ho považují jen za hollywoodského hezouna. Jeho Vincent je prostě cool jak sviňa, záporák nezáporák, nemůžete mu nedržet palce. Rozhovory v taxíku dodávají Collateralu onen potřebný inteligentní rozměr, Mann nás zkrze ně nechává blíže se seznámit s ústřední dvojicí. Scény v jazzovém klubu a na diskotéce jsou pak vyloženě lahůdkové. 90% (13.09.2006)

Michael Mann nám natočil film o nájemném zabijákovi a "obyčejném" taxíkáři. Abych řekl pravdu, tak víc mi k srdci přirostl Vincent (tedy nájemný zabiják)...jen stále čekám, kdy se natočí film o mém favoritovi (Hitman: 47) - asi si ale počkám ještě dost dlouho ;o) Mohl bych vám ale povědět příběh o mrtvém muži, který jezdil 6 hodin v metru, než to někdo zpozoroval... (17.11.2004)

Klíčem k filmu je vztah Maxe a Vincenta, v němž se střetávají zcela odlišné pohledy na svět. Přes svůj okázalý nadhled a cynismus je Vincent životem zklamaný nihilista, který útěchu nalézá ve velkohubých kecech, jež ho ale každému vnímavějšímu člověku prozrazují jako smutného losera, který (a ne Max) již dávno rezignoval na snahu riskovat a něco se svým životem podniknout a jehož řeči o bezvýznamnosti lidské existence jsou nikoli nezaujatým komentářem, ale hlubokou lítostí. Vincentova profesionální kariéra je pak logickým projevem psychického stavu (I do this for a living). Maxova relativní spokojenost v životě a schopnost jednat pramení naopak z neochoty si podobné existenciální otázky připouštět – jeho pozdější činy jsou motivovány jednak touhou dokázat Vincentovi, že nemá pravdu, jednak přáním neskončit jako on, a jednak (což se moc nezmiňuje) ho za jeho nesnesitelné žvásty nasrat. Rozdíly mezi Maxem a Vincentem Mann zprostředkovává velice jemně, nestydí se nás při našem hodnocení postav svádět na scestí a hrát si s našimi prvními dojmy – např. Vincentově charakterizaci Maxe coby „muže činu, ne slov“ se nejprve vysmějeme, později ji ale musíme uznat jako pravdivou (což nejlépe ilustruje úžasná scéna s vlkem: Vincent o životě jen mluví, Max mu činem vzdá hold). Konec nemůže překvapit, protože žít si zaslouží jen ten, kdo má k životu úctu. A navíc, jak pregnantně sdělí reklamní leták, life is too short for long names. (03.09.2010)