Môj otec

Film natočený na téma otcovské lásky. Jejijch vztah nebyl niky dokonalý. Hádali se, uráželi a dlouho k sobě nemohli najít tu správnou cestu. Až uvěznění syna a jeho možná cesta na popravu dala na tohle vše zapomenout. Otec, v podání výborného Bruna udělá pro své dítě vše, co bude v jeho silách. A možná spolu ještě někdy najdou společnou řeč, nebo zůstanou jen u tichých pohledů do očí, uvidíme..... (23.10.2015)

Uživatelé Malarkey, Enšpígl a LiVentura to dost přesně vystihli. Film přes svůj pozdější vznik patří mezi oblíbený francouzský styl 70.-80. let. Především ukazuje složité rodinné vztahy nejen otce a syna, ale i obou manželů. Dává k zamyšlení, že ne každý "vrah" a odsouzenec na smrt je špatný a zaslouší si to. 70% a 4*, 16.6.2014. (17.06.2014)

Copak jsem si mohl nechat ujít poslední film mistra Giovanniho ? Hrozně mě potěšilo, že příběh je vyprávěn zdánlivě nenápadným způsobem, netlačí na pilu a přitom čím vcí se blíží konec tím víc jsem z toho všeho byl na sračky. Tohle je stará poctivá škola dávno zašlých let francouzské kinematografie dámy a pánové, kterou si vychutný každý, kdo tuhle školu dříve pravidelně navštěvoval ve vyprodaných sálech našich kin. Bruno Cremer je v roli otce naprosto strhující a nevěřím, že jeho herecký výkon s váma nezamete. Původně jsem chtěl dát spíše čtyři, ale když člověk vidí kolik hereckého a režisérského mistrovství, v době kdy se film mění v rychloobrátkové zboží do tohoto příběhu dali pánové Giovanni a Cremer nemůžu jinak. Monsieur Giovanni se rozloučil s diváky se ctí. Dokázal dát do filmu emoce, lidství, civilnost i myšlenky, ostatně jako do většiny svých filmů a díky tomu je mých očích jedním z největších režiserů všech dob. (19.11.2010)

Je hezké vidět, že i v roce 2001 ve Francii vznikali filmy, ze kterých člověk cítil typickou Francii 70. a 80. let. Pak jsem si všiml, kdo film natočil a vše jsem okamžitě pochopil. Dost možná jeden z posledních filmů této vlny, protože dneska ve Francii takový film nikdo nenatočí. Smutný, ale radostný zároveň, smutný a upřímný v mnoha ohledech. Prostě Francie, která se nezapomíná. (18.06.2013)

José Giovanni nenatočil mnoho desítek filmů, ale ty, které natočil, jej zapsaly do historie francouzské kinematografie. Jeho poslední film Zatracený otec je cestou do duše otce, rozhodnutého zachránit život svého syna, čekajícího v cele smrti na gilotinu. Děj plyne pomalu, cely se zdají být menší, nervy se postupně natahují a napětí pomalu roste. Přestože film trvá skoro dvě hodiny, nenudil jsem se ani chvilku. (19.07.2010)