Život pod vodou

Andersonova bizarnost mě bohužel (nebo spíš bohudík) nebere. Tolik skvělých herců a takový nijaký, podivný a chvílemi dost nudný spletenec. Pouze na několika místech jsem se pousmál, ale to je na dvě hodiny fakt málo ..... jestli je tohle pro někoho splněním dětských snů, tak to mu jeho dětství nezávidím .... :) P.S. Srovnávání s "Lost in Translation" a podobně je úplně mimo. Tohle se nedá s ničím srovnávat ! (08.07.2005)

Bizarne krásna, roztomilo pekná tragikomédia s výrazne špecifickým druhom humoru, ktorý mne našťastie (podobne ako pri The Royal Tenenbaums) úplne sadol. Aj napriek mierne naťahovanej stopáži som si s radosťou vychutnal precízne zohraný panteón rozdielných postavičiek a archaické trikové sekvencie, ktoré celému filmu dodávajú melancholickú retro-atmosféru imaginárneho sveta postaveného na reálnom podklade. Jacques Costeau a Karol Zeman by mali určite radosť... :-) 90% (17.03.2005)

Neuvěřitelná mozaika žánrů - dokument, drama, akce, komedie, absurdita, líznutá špetkou fantasy a v neposlední řadě také rodinný film (ústřední to téma Wesových snímků) - je dohromady držena v první řadě brilantní režií a scénářem Wese Andersona, lví podíl na výsledném efektu filmu mají však i všichni herci - od zbožňování hodného parchanta Billa Murrayho přes milou Cate s perfektním anglickým akcentem až po poetického Willsonova gentlemana. Komplexní, smysluplné, chytré a hlavně krásně, hravě vtipné. P.S.: Mimojiné téma mé bakalářské práce. P.S.S.: Někdo mi ukradl mé milované DVD. Svět je zas o něco temnějším místem. Fňuk. 100% (17.06.2006)

Před Andersonem nezbývá než smeknout, protože tenhle podivný slepenec pseudo-dokumentu, ifantilního dobrodružného déčka a komorního dramatu dokázal udržet pohromadě vskutku s lehkostí mistra. Velice k tomu napomáhá hudba, zejména postmoderně dráždivé překopávky Davida Bowieho do portugalštiny a komorního písničkářství, které mají díky pravidelný prostřihům na muzicírujícího Seu Jorge zvláštní rytmizující dopad na celkově trochu nevyrovnané tempo filmu. Nepominutelným specifikem „Života pod vodou“ je stylizovaná kamera, zejména pak kompozice obrazů, které často připomínají pečlivým naaranžováním postav před objektivem skupinové fotky z deníku cestovatele (nebo výjevy z dětských her na hrdiny – jak vidno, nemá to k sobě daleko). Hlavním tahounem snímku jsou však bezesporu herecké výkony (musela by mi ruka uhnít, kdybych nezmínil fenomenálního Willema Dafoe a zejména Billa Murrayho, který je na pomyslném vrcholu sil!), díky nimž člověk překoná závrať zmatení v úvodních částech filmu a s trochou štěstí si do bizardního akvária Steva Zissoua cestičku najde... Riziko, že mu v hlubinách dojde kyslík, tu je stále přítomné, ale navzdory tomu stojí tenhle snímek za sázku do divácké loterie. (19.03.2005)

Krásný a podivínský film o tom, jak se starý dobrodruh snaží ještě jednou a naposledy vyplout na moře, poznat svého dospělého syna, dát zapomenout neúspěchům a posměškům, ale hlavně - pomstít se, skoncovat s (možná) jaguářím žralokem, který na předešlé výpravě zabil jeho nejlepšího přítele a parťáka. Kouzlo filmu spočívá ve 'statickém' projevu všech herců, skrz který ale paradoxně uplyne více emocí než kdyby na to jakkoliv tlačili. Je to příběh o stáří a vzájemném smíření se, kamkoliv Steve (skvělý a dojemný Bill Murray) a jeho tým zavítá, jakoby už zavítal a to v mnohem lepších časech, všechno tak nějak mizí v mlžném oparu vzpomínek. I'll fight it, but I won't kill it. Now, what about my dynamite? (29.12.2007)