Život pod vodou

„Myslím, že tá lesba je voči nám zaujatá.“ – „Nie je lesba. Veď je tehotná.“ – „Aj lesba môže otehotnieť.“ Neopísateľný film neopísateľného Wesa Andersona, kde okrem bonbónových krabov a pastelového koníka exceluje Bill Murray v červenej čiapke, dvojica prenikavo inteligentných (resp. megablbých?) delfínov, jeden možno áno ale možno aj nie biologický (alebo aký) syn a názor, že všetci na planéte sú (skôr áno, ako nie) bisexuálni. ŽIVOT POD VODOU rozhodne nie je pre každého, ale ak sa vám zapáči, pravdepodobne sa stane jedným z vašich... čo ja viem... sto?... najobľúbenejších filmov na svete. Vrátane strhujúceho finále v ponorke. "Možno si na mňa ešte pamätá." (13.09.2005)

A zase je tu ta postmoderna. Kombinace nezkombinovatelného. Je to dobře? Je to špatně? Každopádně je to velmi, velmi ... originální. Pozor: pokud to čekáte, Život pod vodou rozhodně není žádná třeskutá komedie. Atmosférou mě překvapivě připadá nejblíže asi filmu Zatraceno v překladu Sofie Coppolové - lehká nostalgie s dávkou humoru. Příběh zpracován jinak by mohl být vnímán jako 100% realistický. Vše je ovšem "shazováno" = parodováno přítomností teatrálního barevného mořského světa. Bill Murray jako hrdina Steve Zissou (a vlastně jako Jacquese Cousteau) pluje po moři a řeší své životní problémy. Vizuálně film pojí estetiku dokumentů Jacquesea Cousteaua a filmů, k jakým patří například Lhurmannovo Moulin Rouge. Je to spojení neuvěřitelné, ale je to tak. Trochu se za to stydím, ale opět mě napadla definice filmu skrze rovnici: Život pod vodou = příběh z dokumentů Jacquese Cousteaua + bizarní prostředí jako v Moulin Rouge + atmosféra Ztraceno v překladu + samozřejmě herecký výkon Billa Murrayho, z kterého se pomalu začíná stávat kultovní postava s naprosto specifickým hereckým projevem. (14.06.2005)

Komedie? Dobrodružný? Fantasy? Ale ne, ani jedno z toho tenhle film není. Vlastně se nedá zařadit do žádného z dosud známých žánrů, takže jsem nucen pro něj vymyslet svou vlastní kategorii - psychomatlanina. Prostě tady došlo ke vzájemnému nepochopení. Jeden z nás dvou (já vs. film) je totiž úplně blbej - a obávám se, že já to nejsem. Slyšel jsem na tento barevný paskvil pozitivní ohlasy z mnoha stran a obávám se po jeho shlédnutí, že s lidstvem je to horší, než jsem tušil. Dát tomuto filmu více než dvě hvězdičky, musel bych si urazit obě ruce. Zasmál jsem se jednou jedinkrát, taková to byla náramná bžunda. Dobrodružné filmy si představuju jinak, než jako pozvolné oťukávání "otce" a "syna" (uvozovky jsou záměrně), prokládané spoustou stupidních řečí a rádobybalením těhotné ženské. A fantasy? Viděli jste Pána prstenů? Hloupá otázka, že? Tak to je fantasy. Ale tohle ne - leda tak fantasmagorie, plynoucí z toho, že ve filmu se vyskytují asi tak v 90% zvířata, která jsou endemická, a to tak, že existují jen na jediném místě na světě - na filmovém plátně. Jejich funkci v tomhle blábolu jsem samozřejmě taky tak úplně nepochopil - to bude asi stářím... No nic, už ruce pryč od tohohle filmu, snad budu mít příště více štěstí při výběru... (10.04.2006)

Tešil som sa na inteligentné kryptozoologické podmorské dobrodružstvo s nejakým tým intelektuálnym presahom a na skvelé herecké výkony. Niečo z toho tam naozaj bolo, no napriek tomu nie som vôbec spokojný. Na ponorku z plagátu dôjde až v samom závere, celý predchádzajúci dej je úryvkom zo života excentrika, kde som nezaregistroval nič excitujúce. Rád by som vedel, o čo vlastne Andersonovi okrem obskúrne podivnej (nerovná sa zaujímavej) psychologizácie (evidentne neurčenej druhu homo sapiens sapiens) šlo. Pokiaľ táto enigma bola zámerom, nebol to inteligentný zámer. Nie každý pokus o originalitu má na aplauz (Shyamalanova "Žena vo vode" je toho príkladom). Myslím, že Anderson je zaujímavý filmár, ktorý však pri práci OMNOHO viac myslí na seba než na diváka. Na jeho ďalší film som ale naozaj zvedavý. (19.04.2007)

Dejte si pozor, tady se může stát naprosto cokoli. Naštěstí většina zvratů není Deus ex machina, ale vyplývají z logiky příběhu. Líbí se mi ten "jemně" mystifikační tón, zároveň pocta fenoménu JYC (ostatně zmíněno i v titulcích). Stejně jako v Moonrise Kingdom, Anderson si mě nejvíc získává tím, že pokud ve filmu někdo položí otázku, třeba i infantilní nebo nesmyslně vypadající, ten, komu je položena, odpovídá seriózně a nejpoctivěji, jak dokáže. I kdyby se ptalo dítě nebo člověk, kterého nenávidí, nebo v situaci, kdy by se dal odbýt. (10.11.2012)