Crash

Hodně působivý film s několika silnými momenty a jednou extra mimořádnou scénou, která mě přikovala do křesla. Plejáda skvělých herců podává výborné a hlavně uvěřitelné výkony (dokonce i Sandra Bullock!) a celkově se dá říci, že je ten film skoro dokonalý. Do 100% mu sice kousek chybí, ale zážitek si z něj odnesete i tak hodně silný. Doporučuji! (07.03.2013)

6 / 10 Akadémiou ocenený spletenec ľudských osudov pod svojim navonok provokatívnym a nebojácnym obalom prekvapivo neukrýva nič iné, ako chladný kalkul. Haggis je nepochybne zručný scenárista, čo dokázal už pri Eastwoodovom zdrvujúcom knokaute, no tentoraz si toho na plecia naložil až priveľa - priveľa postáv žiadajúcich si hlbší psychologický rozbor, ako im môže poskytnúť pár na efekt robených, emočne vypätých scén. Tento fakt, v spojení s pomerne krátkou stopážou, si totiž nutne vyžiadal obeť v podobe nevyhnutnej (a hlavne nechcenej) skratkovitosti, ku ktorej musel Haggis voľky-nevoľky pristúpiť; hlavní hrdinovia, násilne odtrhnutí od filmovej reality, sa stávajú umelohmotnými šachovými figúrkami chladnokrvne a bez väčšej logiky posúvanými po šachovnici v tvare Los Angeles. Aby som však filmu nekrivdil, partia je to každopádne zaujímavá a pútavá, no na druhej strane aj nepresvedčivá a neúprimná. Crash, nesúci sa v znamení hesla nesúď knihu podľa obalu, tak iróniou osudu dopláca práve na ľudskú schopnosť nazrieť hlbšie ako pod pozlátku vytepanú z obdivuhodných hereckých výkonov a obstojnej réžie. (28.03.2006)

Kdyby to nebylo tak překombinovaný, tak je to výborný, jenže ze začátku se mi zdá, že je to hlavně o rasismu, a postupem času už to tak o rasismu není spíš jako o souhře náhod, které se tu setkaly protože nějakému scénáristovi se to zalíbilo právě tak, a ne jinak. Crash sice vyhrál Oscara, ale je to zároveň film na který jsem se zrovna nijak závratně nechystal a pravdou je, že jsem dělal velkou chybu. Na ten film se skutečně dobře kouká, a každou chvíli jsem čekal, co se změní v příběhu o kterém se předem ví jak dopadne, jen nikdo neví, jak to vlastně proběhne, a to je na tom všem to důležité. Mám tyhle filmy rád, ale nedokážu je hodnotit plným počtem. Stejnak na tom je třeba i Iñárritu, který točí podobné filmy a pravda je, že jsou originální, že jsou zajímavé, a že se na ně hodně dobře kouká. Ale udržet si zapamatovat si veškeré postavy, co kdo jak dělá, jak se kde kdo chová, je občas docela problém, a nechci nadávat na svojí neschopnost vyznat se v příběhu, prostě to není na plný počet. Radši mám prostější, jednodušší a hlavně přímočařejší příběhy, u kterých alespoň vím, na čem si stojím. (04.07.2009)

"Děkuju pane policajt. Vy jste tak hodnej na nás chudáky černochy. Klidně mi dejte vědět, až zase budete chtít strkat prsty do kundy mý ženy." Nevyhledávám dramata, který se tváří, že jsou nejdramatičtější ze všech dramat na světě a nemusím ani filmy o rasismu. Tady je obojí a funguje to skvěle. Svět tady totiž není černobílej, ale pekelně barevnej a každej v něm má nějaký problémy. Někdo větší, někdo menší. A někdo je nezvládá. Toho je pak snadný odsoudit a naopak těžký pochopit. Crash se o to snaží. Předkládá příběhy, ve kterejch je na první pohled všechno jasný, ale na ten druhej už to vypadá trošku jinak. Těch příběhů je tady hodně, ale ten o rasistickým poldovi a sprostý podezřelý je naprosto dokonalej. A holčička v neprůstřelným neviditelným plášti je nezapomenutelná. Já tedy při filmech zásadně nebrečím, protože jsem přece hroznej tvrďák, ale tady jsem měl několikrát slušně našlápnuto. (03.12.2021)

Silný v celku, omamující v momentech. Crash Paule Haggise je jedním z těch úžasných filmů, které neždímou emoce, ale doslova je z diváka vyrazí. Syrovost, s jakou Haggis k postavám v úvodu přistupuje, mu dává dostatečně živou půdu v následujícím dění, kdy si dovolí prakticky cokoli. Nechává postavy se střetávat v absurdních náhodách, které však v jeho vedení nepůsobí strojeně, ale přirozeně... takový ten malý příběh, který ukazuje absurditu života, jak ho známe. Citlivá práce s tématem rasismu je zde dovedena k naprosté dokonalosti, protože žádná z postav, i přes své očividné názory, není v konečném zúčtování tak charakterově černobílá, jak by se mohlo zdát. Přesto se věrně vykreslují problémy současné společnosti. Chytrý příběh je dokreslen hudbou, která má podobně podmanivou sílu, jako třeba nedávný soundtrack ke Collateralu. Crash je jedním z nejlepších a nejpůsobivějších filmů, které jsem kdy viděl. Tyto filmy většinou nabídly nějakou unikátní scénu, která zařídila danému filmu nesmrtelnost a díky které divák nemohl ještě mnoho nocí vzrušením spát. Crash má takové scény hned dvě, jedna diváka ohromí tak, že nebude schopný dýchat a druhá ho srazí k zemi a donutí k upřímnému pláči... kvůli takovým kouskům, jako je Crash, miluji film... (12.09.2005)