Pražský flamendr

"Jsem považován za vynikajícího tanečníka. Dovolte, abych Vás o tom přesvědčil." Osobně nemám nic proti tomu, aby za mě někdo platil rozmařilý život a pokud to někdo chce udělat, tak mu pošlu číslo svého transparentního účtu. Dokonce bych mu za to byl i vděčný, ale malíř Sýkora byl nevychovaný parchant a bylo dost těžké mu v této moralitce fandit. A taky bylo poměrně složité najít mezi mnoha vzletnými slovy něco zábavného, ale nakonec se to podařilo - noční filozofické rozhovory barona Sokrata s uklízečem Díogeném. (27.01.2018)

Film místy dost ztrácí spád, ale má i svá velmi dobrá místa, která mě vážně dostala. A hlavně asi nezapomenu, že promítači dvakrát ujel film a my se dočkali neplánovaných přestávek (naštěstí jen krátkých), druhé ujetí už promítač komentoval velmi zřetelným zvoláním "Zasraná mašina," po které celý sál vybuchl smíchy... (08.12.2008)

Nemůžu si pomoc, ale tohle je vážňě hrozně špatnej film. To točila skupina lidí bez talentu a bez nápadu. Kdyby to bylo alespoň špatný oním nechtěně komickým způsobem, pomlčel bych, ale tak to (s vyjímkou tří momentů) není. "Pražský flamendr" je děsná sračka a film, který mě svou existencí v podstatě urazil. (09.12.2008)

Velká škoda že se prvotní rovina sklopila ve druhé části do roviny hodně pochybné, něco jako červená knihovna. Je to opravdu škoda. Hodnotil bych mnohem výše. Ale přesto je to snímek zajímavý, jak hereckými výkony, tak někdy i kamerou. Bohužel nemohu snímek hodnotit z pohledu remaku, neb jsem první film nikde nesehnal. (06.02.2017)

Adaptace Tylovy divadelní hry přišla ve správnou chvíli. V okupovaných Čechách tehdy převládala obava a strach, vyvolaný nástupem Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora a Špelinův film měl posílit především národní sebevědomí. Příběh nenapravitelného flamendrovského synáčka přinesl několik pozoruhodných lidských osudů, v jejichž blízkosti bylo možné odhalit touhu po svobodě a nespoutaném, veselém životě. Karel Špelina si pro hlavní mužskou roli vyžádal tehdy nepříliš známého Františka Hanuse, pětadvacetiletého začínajícího herce, který po úspěšném studiu konzervatoře sbíral své první zkušenosti na jevišti Divadla Anduly Sedláčkové. Pro režiséra, scénáristu a producenta Karla Špelinu potom Pražský flamendr znamenal definitivní epilog jeho bohatého uměleckého působení v českém filmu, v oboru, kterému zasvětil celý svůj život. Po válce byl mnohými filmovými kritiky označen za nežádoucího a jeho tvorba zpochybněna a záměrně přehlížena. (12.04.2010)