Osada

Po Šiestom zmysle, Vyvolenom a Znameniach je Osada doteraz Shyamalanovym najvýraznejším vykročením novým smerom (i keď určité náznaky bolo možno badať už predtým), pretože jeho najznámejší trademark - "šokujúca záverečná pointa" tu po prvýkrát nie je konečným výsledkom priebehu predchádzajúceho deja, ale "iba" prostriedkom (čo môže valnú väčšinu divákov sklamať a vyvolať aj pochybnosti o reálnosti jej uskutočnenia...). Prostriedkom metaforickým, slúžiaci režisérovi príbehom vyjadriť tú "druhú, hlbšiu a skutočnú" pointu resp. myšlienku filmu - skúmanie ľudských vlastností, citov a morálnej čistoty vedúcej miestami až ku kritike spoločnosti. Vo výsledku je film jedným veľkým zrkadlom - "oknom do duše" nastaveným, nám ľudom. Tento motív prechádza takmer celým filmom (napr. výtvarné riešenie všadeprítomného lesa sa postupne mení v závislosti na vnútornom stave hlavných postáv a hlavne režisérovo cameo svojím nasnímaním celú symboliku zrkadlenia iba posilňuje a prehlbuje). Pozornosť sa tentokrát sústreďuje na analýzu najsilnejšieho z ľudských citov - LÁSKU, ktorá je zároveň aj motorom všetkých udalostí. A práve Láska dodáva nielen záverečnej scéne silný katarzný moment, ale zároveň robí Osadu doteraz najdojímavejším Shyamalanovým filmom. P.S: Ak si chcete tento film čo najlepšie užiť, ignorujte trailer snažiaci sa Vás presvedčiť, že ide o ďalšiu typickú Shyamalanovku. (17.09.2004)

Thrillerová pohádka pro dospělé. Shyamalan je mistr atmosféry, jeho specifický způsob temného prostředí je umělecké a originální, ale jeho VESNICE nenabízí takovou tísnivost, napětí a výbornou výpravu jako SIGNS, nebo SIXTH SENSE. Shyamalana mám rád, točí skvělé filmy, vážím si VESNICE v kontextu Shyamalanovské sbírky, neužívám si ji jako divák. (13.03.2013)

Do kina jsem vstupoval se silným záchvatem objektivity; prostě s pocitem a závazkem, že dnes Shyamalanovi nebudu ani křivdit ani nadržovat. Tento pocit se mně stále drží; jen s týdenním odstupem zjišťuji, že to v případě VESNICE není nijak lehké. Předně nic nenamítám proti obecnému rámci (tématu) filmu - láska, víra, pravda etc. Horší už to je s konkretizací tohoto tématu. Zasazení tématu do komunity, kterou nám Shyamalan představuje, sice rozjíždí další neméně zajímavé myšlenkové linie, ale současně tak samotný příběh v konečném důsledku trpí jakousi naivitou. Co musím pochválit na VESNICI je hudba (John Newton Howard) a kompozice určitých scén (horší už je to s momenty mezi těmito scénami). Co mně nemile překvapilo byly herecké výkony a práce se střihem. Shrnuto a podtrženo: Rozhodně zajímavé zamyšlení, jenž nebylo dotaženo k takové brilantnosti, na kterou Shyamalan určitě má. (13.11.2004)

Ne Vesnici jsem se znovu podíval s více než ročním odstupem a musím svoje hodnocení opravit na maximum. Teprve se znalostí pointy si člověk Shyamalanův film pořádně užije, teprve teď chápe motivace jednotlivých postav, teprve teď skutečně prožívá jejich drama. Filmařsky mi přijde Vesnice ze všech režisérových filmů (od Šestého smyslu včetně) nejprostší, emocionálně však zdaleka nejsilnější a myšlenkově nejbohatší. (15.01.2006)

Open your eyes, open your mind... přesně tak, a osobně dodávám provařené open your heart. Jen s očima široce nezavřenýma uvidíte podzimní krásu kraje, kde se zastavil čas, jen s myslí odklopenou si budete vědomi nástrah, které na lidi klade strach i jeho pravý opak, jímž není odvaha, ale náplň otevřeného srdce - láska. Shyamalan s láskou nečaruje se znuděností vesnické vědmy, na půl ucha naslouchající Andule, která nechce Pepíka, ale chce Honzu, který chce Máňu, ani s "all you needs is love" tvořitele romantických filmů, ale zachází s ní komplexněji než jakýkoli jiný současný filmař, kterého znám. A jako málokdo jiný umí dát tvář nočním běsům našeho dětství, ukázat zvířecí sílu nevinnosti a všespalující moc citu. Že to není horor? No, neřekla bych. Skutečná tvář lidských emocí je nejstrašlivější věc, jakou znám. Že to není horor v konvenčním smyslu? Opravdu byste vy všichni, kteří tvrdíte, že jste nepocítili ani záchvěv strachu, necítili srdce až někde v krku, kdybyste vyšli z kina do listopadové tmy a procházeli kolem krvavých bobulí a nevyzpytatelných trnů dřínu a neměli v náhle živé paměti bubáky, o kterých jste si mysleli, že byli poraženi a zapomenuti už před dávnými lety? Chlápek z Indie dokazuje, že poraženo a zapomenuto není nic, dokud je lidstvo lidstvem s pamětí na vlastní dětství, kdy kreslilo do map hic sun leones. V lesích lidské duše a v houštinách lidských citů se skrývají daleko děsivější věci než lvi a ten pán s iniciálami MNS to ví a nebojí se to použít. Šokující pointy? Zapomeňte na ně. Teprve s jejich znalostí se Shyamalanovy filmy stávají z výborných mimořádnými. Možná v případě Vesnice nastolují až příliš otázek a problémů, díky kterým zatím nedávám maximální hodnocení, ale není to náhodou jeden z rysů skutečně dobrého filmu? Tak zatím čtyři a půl, pane Shyamalane. Než zase vkročím do lesů a zjistím... "it's real, it's real..." (12.08.2008)