Krása na scéně

Úžasný film! Tématicky hodně zajímavý o nástupu hereček na anglickou divadelní scénu a zároveň o převratu, kdy se naopak mužům zakázalo hrát ženské role. Billy Crudup byl v roli Neda Kynastona skvělý, jak jako herec ženských rolí tak i jako on sám!!! Film je zajímavý, originální, dokonce i dost dojemný. Závěrečná scéna Othella byla tak překvapivá, tak úžasná, prostě skvělá. (16.02.2014)

Z některých komentářů by se dalo vyvozovat, že je vlastně dobře, že jsem ještě neviděla Zamilovaného Shakespeara. O pocitu, že jsem viděla něco úplně jiného, ani nemluvě, ale nad tím není třeba se pozastavovat, nejsme stejní a tudíž věci stejně vnímat nemůžeme. Mně se ta hra na dokonalou, ztracenou a nakonec zdárně zlikvidovanou Desdemonu moc líbila. Desdemonin představitel (to není překlep, ale pravidlo divadla 17. století) si na první pohled žije jako ve snu noci svatojánské, protože všichni na dotaz "jak se vám líbí?" odpovídají, že moc. Nedova kostymérka není žádná veselá panička windsorská, protože veškeré obdivné vzhlížení k jejímu idolu a obětavá práce ve dne v noci je pouhá marná lásky snaha. Jenže rozmar královy milenky vyvolá pěknou bouři a milý Ned zjišťuje, že se ocitl uprostřed komedie plné omylů, kdy neví, kým je, co je a a hlavně co teď. Splácí půjčku oplátkou a pokusí se zkrotit zlou ženu, ale přitom si začíná uvědomovat, že vynucené zkrocení muže v sobě nebyla ta pravá cesta... Škoda, že se Krása na scéně nedočkala pečlivějšího a podrobnějšího zpracování, takhle se mi chvílemi zdálo, že události a změny ve smýšlení hrdinů šly trochu ráz na ráz, ale vynikající výkony Billyho Crudupa a chameleónského Everetta spolu se zneklidňující hrou na identitu to vynahrazují, dobový kolorit je přesvědčivý a chtěla bych jednou vidět takového Othella s Desdemonou, jaké předvedli Crudup s Danesovou. Nehledě na to, že se šarmérem Karlem II. a jeho dvorem je velká legrace. Miluji vše francouzské, ale nešlo se nezasmát nahněvané a krásně britské reakci na argument, že ve Francii ženy mohou hrát divadlo už dávno: "Ovšem. Jakmile navrhujeme něco příšerného, vždycky to obhajujeme tím, že ve Francii se to dělá už dávno!" P.S. Mé nesmírné díky tentokrát náleží uživatelce Adiemus, bez které bych o Kráse na scéně neměla ponětí. (15.12.2007)

Chameleónsky proměnlivý Billy Crudup debutoval impozantně. Příležitost mu dal léta páně 1996 nejen Barry Levinson (výtečné drama Spáči), ale i samotný Woody Allen (komediální muzikál Všichni říkají: Miluji Tě). Je hercem, který na sebe dokáže upoutat veškerou pozornost, i když hraje jen nějaký vedlejší štěk. O Claire Danes se dá svým způsobem říct něco podobného. Nikdy nedosáhne těch skutečných hvězdných výšin, ale její nekonečný půvab a talent (kterým bohužel často plýtvá ve zbytečných látkách) diváka až magneticky přitáhne. Společně se sešli v tragikomickém projektu Krása na scéně, který si vybral relativně specifické téma. Londýnský divadelní herec Ned Kynaston je totiž specialistou na ženské role – ty, stejně jako za dob Shakespeara, hráli výhradně muži. Už kdysi ho z bláta chudoby vytáhl jistý uctívaný učitel, který mu vymazal veškerá mužská gesta. Kynaston si tak užívá v polovině 17. století blyštivou slávu, která je ale pomíjivá tak rychle, jak bleskově zaujme náročné diváky jeho garderobiérka Marie. Král Karel II. je totiž panovníkem rozmarným a dočasná pravidla začne k nelibosti Kynastona měnit. Jasně, připomene vám to Zamilovaného Shakespeara, nicméně režisér Richard Eyre si jde svou vlastní cestou, nastiňuje formování přirozeného hereckého projevu v dobách po éře Alžbětinského divadla, skvěle vede herce (připomínám i báječného Everetta), nebojí se emocí a jeho příběh rozhodně nepatří někam na zaprášené poličky. 70% (05.09.2009)

Škoda. Ne nezajímavá doba, velmi dobré obsazení. Navíc do kostýmní filmů moc lidí nejde. Nemám ale ráda, když je moc cítit, že si herci jen "hrajou" na minulost - povrchně, schematicky a na efekt. Typický příklad filmu, kdy se nepokusili pochopit dobu a vzali si z ní jen pár faktů. Postava Claire Danes byla v scénáři či řežií zcela odfláknutá - kdo by tomu věřil? (28.10.2007)

Ano srovnání se Zamilovaným Shakespearem se přímo nabízí, ale narozdíl od výše zmiňovaného jsem se u filmu Krása na scénu skutečně bavila. Bavila jsem se vtipnými dialogy, zainteresovaným výkonem Billyho Crudupa, bravurním výkonem Ruperta Everetta, nadchla mě myšlenka hledání sexuální identity v ženkém hávu, meditace na téma: "kdo jsem teď?" A proto spatřuji v tomto dílku daleko větší potenciál. Také je to tím, že klasické období divadla a tehdejší zaběhané výrazové projevy, jsou nasnímány a modelovány moderními výrazovými prostředky - zní to ohraně, ale téměr dokumentárně roztřesená kamera, to potvrzuje. (02.08.2006)