Okres na severu

Totalni bizar a nejhorsi serial jak Jaroslava Dietla, tak Sokolovskyho (i kdyz, zatim jsem nevidela Gottwalda, ze...). Ackoliv jsem netusila, ze to jeste jde, tak dramatickych zoomu pribylo - cimz se nahrazuje klasicke dramaticke vypraveni. V dusledku je pak serial obcas smesny, vetsinu stopaze ale nudny (staticke porady na ulici nebo v budovach UV KSC neberou konce). Oproti jinym "cernym" serialum od Dietla jsem mela ale jeste dva problemy. Zaprve herci - dosud jsem nenarazila na tak pekelne nesympatickou partu jako tady. Hral Moucka nekdy neco jinyho nez uvedomeleho komunistu? Zvladnul Blaha i nekdy postavu, ktera by nebyla urvanej buran? Do toho se pridava priserna a s prominutim blba matka Svorcove (byt mi v Zene za pultem vubec nevadila), hystericka Termerova a vypatlana sekretarka Dolezelove. Druhy problem s tim mozna souvisi - zrejme se do takovehle agitky pustil jen "urcity typ" lidi. Jiste, Dietl musel ohnout hrbet a napsat to vsechno tak, aby to proslo komisi. Ale at mi nikdo netvrdi, ze tam skvele poschovaval kritiku rezimu. Protoze vzdycky, kdyz se takova kritika objevi, je nasledne umlacena "argumenty" a jeji cele vyzneni je a la "to jste si trosinku popletli". Dva priklady: Stepnickuv odmitac Platenika, ktery ho kritizuje za zakroceni proti lidem, kteri v roce 68 "nezvladli situaci" - kritika je zminena, ale Stepnicka zacne hrat cim dal vetsiho blbecka, az slepy divak musi uznat, ze ten Platenik ma prece pravdu. Nebo: ke konci Platenik jasne rekne, ze potrebuje protekci pro kamarada. Ze by to ukazovalo, ze pred X lety kdo nemel kamose v trafice nebo v masne, nedostal ABC nebo svickovou? Ale kdepak, Platenik to prece mysli vsechno dobre, takze na protekci vubec neni nic spatneho. (30.11.2014)

Kádrově solidní one man show Jaroslava Moučky. Nesnesitelná Jiřina Švorcová v roli matky, co pravidelně vychází zprava z kuchyně. Několik světélek, např. v postavách Petra Svojtky, Jany Paulové či Petra Olivy. Jinak agitace přímo na solar. Na druhou stranu se na to kouká pěkně a já se rozhodně pobavil, člověk si totiž říká, nakolik je to myšleno vážně a nakolik je v té vážnosti obsažena parodie - však jasně říkám, víckrát ne. (12.12.2010)

Všechny atributy dementnosti, které splňuje tvorba Evžena Sokolovského, tenhle seriál má, zde ale přibývá něco navíc - z úst soudruha Pláteníka po většinu času děje zaznívá teoretický metodický vzdělávací proslov, jak socialismus funguje a vypadá - samozřejmě, že ve skutečnosti je to naprosto jinak. (23.11.2010)

Keď tak pozerám ako užívatelia odpísali Sokolovského, je mi smutnosmiešno. Nevedeli, že mimo hraníc do 50 km neexistovala iná televízia iba dvojprogramová, ze okrem nejakej angeliky a funesa nebolo v telke nič cudzie. Preto boli divácky blízke "príbehy o nás" a z nášeho prostredia, naviac keď sa tam objavil nejaký na jednej strane "spravodivec" a na druhej nejaký karierista ... tak hneď boli sály straníckych konferencií plné tlieskajúcich nadšencov. Pracujúca vládnuca robotnícka trieda usadená v obývačkách panelákov doslova žrala podobné seriály a Dietl bol skoro "národným hrdinom" v obľúbenosti. Dnes táto "trieda " sedí v tých istých panelákoch v teplákoch zbehnú do obchodu na lacné párky a čipsy aby znovu zasadli k telke a pozerali pre zmenu hollywoodske gebuziny. (14.03.2013)

Dokázal jsem to. K záměru nahlédnout do nejtemnějších zákoutí seriálové tvorby před rokem 1989 mne pošťouchlo konstatování jednoho známého, že Chalupáři jsou co do propagandy čajíček. A také tohle. Bylo to jednodušší, než jsem čekal. Seroš jde prý v Bontolnadu přes pulty jako housky na krámě, takže opatřit si kopii dalo nižádnou práci, a i když člověk hře na reálný socialismus uvyká pomalu, nakonec jsem se bavil skvěle: Herecké výkony z valné části druhořadých osobností zatěžuje takový budovatelský patos, až oči přecházejí. Motivy jsou vybírány přísně ideologicky a rozplétány jednoznačně dle notiček strany. Předivo s čímsi, co by šlo považovat za skutečnost, je řídké jako kyslík nad Litvínovem. Osobnost okresního tajemníka Strany Josefa Pláteníka obestírá aureola svatosti, což scénář se znatelnými rozpaky opakovaně reflektuje. Dlouhé monology doprovázené detaily Močkových prázdných vidů natahují diváka na pomyslný skřipec trapnosti. Hlavní zdrojem zábavy je ale zjevná bezradnost, s níž Dietl se Sokolovským často zápasí s náročnou zakázkou - ospravedlnit mechanismy reálně socialistické společnosti, obnášející perzekuci na základě odlišných názorů, přesuny "k lopatě", zjevné zaostávání sektoru služeb, klientelismus. Výsledky nemají daleko k absurdnímu dramatu. Na druhou stranu je seroš ve výsledku značně podhodnocen. Přes nevalné řemeslné, umělecké kvality skýtá jeho sledování mnohá hříšná potěšení, zvlášť když je ideologický záměr je ve své bezbřehosti, na rozdíl od rafinovanějších produktů [Chalupáři] málem neškodný. Příští stanice: Žena za pultem či Muž na radnici? (12.04.2014)