Volanie mora

Nádhera. Filmy zobrazujúce osudy ľudí pripútaných na posteľné lôžko ('Le Scaphandre et le papillon') určite nie sú pre diváka psychicky ľahkou záležitosťou a tento príbeh vyrval a rozštiepil moje citové rozpoloženie do absolútnej prázdnoty a zároveň ma naplnil úžasnými pocitmi z dokonalosti filmu samotného. Alejandro Amenábar dokazuje, že sa vie pohybovať v každom žánrovom prostredí a ani skutočný príbeh s potrebou jemnosti spracovania a citlivej prípravy každého okamihu, mu nie je cudzí. Takisto aj Javier Bardem dokazuje hereckú excelentnosť tým, že oscarový výkon je možné predviesť s postavou, ktorá má úplne paralyzované telo a hýbať môže len hlavou. Každá minúta bola naplnená skvelým herectvom aj zo strany ostatných hercov, minúty ubiehali rýchlo pod vplyvom dokonalých dialógov a skvelej réžie. Na doplnenie obrazu o pocitoch podobne trpiacich ľudí a možnostiach asistovanej samovraždy odporúčam malý dokument 'The Suicide Tourist'. 95%. (22.07.2009)

Mé první setkání s Javierem Bardemem, potažmo mé druhé setkání s Alejandrem Amenábarem dopadlo vysoko nad očekávání skvěle. Pomalé, dalo by se říci rodinné, komorné drama o eutanázii (jak bizarní slovní spojení), odehrávající se v přenádherném prostředí propršeného španělského venkova, doprovázeno magicky rytmickou hudbou, kterou má na svědomí osoba režiséra. Javier Bardem aspiruje (u mě) na herecký výkon roku a hlavně díky jeho umění se film stává tím nejlepším, co jsem poslední dobou viděl. Španělská filmografie je pro mě oblast neprobádaná, ale jestli jsou všechny jejich filmy alespoň z poloviny tak dobré jako Hlas moře, tak se mám na co těšit. (11.07.2007)

Ramón to má ozaj ťažké - jeho inteligentnej reči podľahnú rôzne ženy, má obetavú láskyplnú rodinu, píše pochmúrne, no kvalitné verše, ktoré si s pomocou advokátky nájdu vydavateľa a navyše altruistickí advokáti mu robia zadarmo servis pre možnosť zvolenia si okamihu smrti. Kvadruplegici, ktorých som poznal by za takýchto podmienok chceli žiť večne. Viem, zovšeobecňovanie smrdí, len porovnanie Ramóna, ktorého jedinou túžbou je čím skôr umrieť s postihnutými, ktorých životné podmienky sú neporovnateľne horšie, no napriek tomu ich vitalita je veľmi vysoká spôsobila moju minimálnu citovú zaangažovanosť. Od začiatku som si myslel - keď tak veľmi chce zomrieť, prečo mu to nedopriať. Ku kladom radím obdivuhodný výkon hlavného predstaviteľa, charakteristiku postáv pohybujúcich sa okolo Ramónovej postele a pomerne svižný dej. (25.02.2005)

Euthanasii - slovo, které označuje jedno z největších současných témat. Má každý člověk právo na svůj život a v případě, že nemůže vést plnohodnotný život, po svém vlastním rozhodnotu ho ukončit?? Téma, která navždy bude rozdělovat lidi na dvě skupiny, kdy první nikdy nepřesvědčí druhou a naopak. Hlas moře je velmi emotivní filmy, ale natočen tak poutavě, že režisér ani nemusé moc tlačit na pilu, aby jste dojmuli. Javier Bardem předvedl vynikající výkon a dokázal se do role (skvělé masky - zasloužená nominace na Oscara) Ramona Sampedra doslova převtělit. Talentovaný Alejandro Amenábar předvedl zručnou a příjemnou režii, která dává snímku to správné tempo. Konec je hodně emocionální a docela se divím, že mi neukápla slzička, ale i tak určitě zasloužený Oscar. Rozhoduji se mezi 4 a hvězdičkami, zatím dávám čtyři, uvidím jestli o filmu budu přemýšlet i za pár dní, pak popřípadě zvednu na pět..............."V životě je jen jedna horší věc než když vám zemře syn, a to když se chce sám zabít"........ (22.07.2008)

Svou formou jde o lehce sentimentální, ale rozhodně působivý snímek. Tato působivost je zde však spíše ke škodě. Jedná se totiž více o otevřenou agitaci ve prospěch euthanasie (respektive „asistované sebevraždy“) než o meditaci nad přípustností či nepřípustností takového řešení. Ti dva, kdo se ve snímku odváží sympatickému, charismatickému Ramonovi odporovat, jsou divákům představeni jednak jako sobecký cholerik jednak jako vlezlý, samolibý páter bez vhledu a empatie. V oné klíčové debatě „z patra do patra“ mezi Ramonem a stejně postiženým knězem nejde o souboj argumentů, ale dojmů, přičemž jeden z diskutujících je a priori zesměšněn. Vzhledem k závažnosti otázky, o niž se tu jedná, považuji takovou prezentaci za ránu pod pás. Výsledkem je povedená propaganda, kterou nedokážu považovat za umění. Kdyby totiž někdo natočil přesvědčivý film, s podmanivou hudbou a dech beroucími hereckými výkony, v němž by hlavní hrdina bojoval třeba za „důstojnou smrt“ pro mentálně postižené, jejichž život beztak nemá cenu, měl bych takové dílo také za zlé, i kdyby si jinak koledovalo o Oscary ve všech myslitelných kategoriích. (18.03.2011)