Ima, soko ni iru boku

Děsivé. Tak trochu jsem tušila, do čeho jdu, ale takový výsledek jsem neočekávala. Kruté, opravdu kruté. Ať to končí, jak to končí, cesta je těžká, tvrdá a bolestivá. Nedokázala jsem říct, že zrovna teď se jim podaří utéct, nedokázala jsem říct, že zrovna teď vyhrají boj, nedokázala jsem říct, že tato postava se dožije konce. Hnusně se umíralo, hnusněji vraždilo. Nic přikresleného, jen bolestně a syrově vykreslená válka a utrpení. Rozhodně silný antimilitaristický počin, který dokáže rozbušit srdce. Vážně mě nenapadají jiná slova než bolest, zkáza, utrpení, krutost. Různé myšlenky mi plují myslí i srdcem a já mohu jen dodat, že víc už ze sebe po zhlédnutí nedostanu, jen to ve mně bude vířit, a já budu stále přemýšlet, jak Šú dopadl na své cestě. BTW.: Řekla bych, že vzhledem k scénám, kde zabíjejí ještě malé děti, není toto anime vhodné pro slabé nátury. (16.05.2010)

Skládám velkou poklonu scénáristům, protože dokázali vytvořit něco, co si kdekdo nedokáže ani ve snu představit...hrůzy války, kde pěšáky jsou převážně děti (i ty, kterým ještě nebylo ani 10 let)...skvěle vyprofilované postavy, kde musím vyzdvihnout krále Hamda (jehož dabér by si zasloužil nějakou speciální cenu...takové psychopata jsem ještě nikde neviděl). Když už jsem na začátku nakousl ty hrůzy války, tak ať už si pod tímto pojmem představíte cokoliv, tak to tady určitě najdete (mě osobně si nejvíc získal konec 12.dílu, kdy jsem do konce titulku čuměl s otevřenou pusou do obrazovky)...jde o opravdu velmi kruté anime, které spíše připomíná některé filmy o druhé světové válce. Teď k technickým věcem..kresba sice na někoho může působit mírně zastarale, ale animace je naprosto dokonalá a spíše než "obyč. anime TV seriál" to vypadá na OVA nebo film - co se animace týče. Seriál nemá žádné "hluché a nudné" díly (což je velmi, velmi fajn)...ono, asi to dobře vyhandlovali, když má jen 13 dílů (ale zase vám bude líto každého dalšího dílu, který si pustíte...bo se čím dál tím víc budete blížit ke konci :). Dle mého se jedná o seriál, který patří do "zlatého fondu anime" a tudíž by ho nikdo, kdo se o anime alespoň trochu zajímá, neměl minout. (02.01.2007)

Kluk jménem Shu cestou z tréninku náhodou potká zvláštní "dívku" jménem Lala Ru. Následně je spolu s ní teleportován na pouštní planetu, kterou se snáží ovládnout tyranský vládce král Hamda, ten ke svým plánům Lala Ru nutně potřebuje. Shu se pokouší Lala Ru zachránit, ale je uvězněn... ___ Zápletka mírně připomíná Escaflowne, i zde se pozemšťan dostane na cizí planetu. Ovšem zatímco Escaflowne byl seriál především pro ženy a dívky (stylem kresby, romantickými prvky), Now and Then, Here and There je válečná sci-fi. Navíc docela krutá, asi málokdo by si přál si prožít to, co některý z hrdinů. Je to sonda do duše a mysli, kolik psychické zátěže snese člověk, než se zblázní a podlehne okolnímu šílenství? ___ Celý příběh je velmi působivý a vtahující. Postavy jednají poměrně logicky, věřil jsem tomu, co a proč dělají (s přihlédnutím k tomu, že to jsou děti, samozřejmě). Animaci se povedla, ale IMHO jaksi na úkor kresby a designu, které mi občas připadaly jednodušší (ale nevadí to). Hudba Taku Iwasakiho skvěle vystihuje dusnou atmosféru seriálu. ___ Co říct závěrem: asi žádný anime seriál, co jsem dosud viděl, se mi ještě tolik nevryl do mysli a paměti. Mnoho silných momentů a některé takové, že i jen při vzpomínce na ně mě mrazí v zádech. (03.11.2003)

Z počátku zajímavě načatý příběh se zhruba po třech dílech zvrhne v těžce účelový útok na divákovy emoce, jako by si autoři řekli, že mu musí za každou cenu ukázat, kam až je možné zajít v zobrazení nevinně trpících. Má tím být dokumentován jakýsi pofidérní pacifismus, který však z úst japonských tvůrců vyznívá více než trapně. Stejně tak jako ztotožnění hlavního nepřítele s Amerikou (metonymie Hellywoodu). Jednání postav a příběhové linky se pak většinou přizpůsobují této schematické myšlence, díky čemuž se vše stává stereotypní a předvídatelné v tom smyslu, že přihodit se může prakticky cokoli a diváka by na konci ani nepřekvapilo, kdyby se nemluvňatům trhaly hlavy. Soucit s hlavními hrdiny je tak nahrazen letargií a nezájmem o jejich osudy. Mrzí mne to o to víc, že se mi na konci prvního dílu vybavila stařičká hra Another World a já očekával podobně poutavý příběh. Některé detaily jsou zkrátka velice hezké, ale výsledek je bohužel značně prvoplánový. - - - * a 1/2 (06.02.2008)

OK, bude to hodně subjektivní: Spousta anime ze žánru shounen (pro školáky - chlapce) má hlavního hrdinu, který neumí mluvit. Umí totiž jen ječet a vřískat, a dabuje ho postarší dáma. Což mi někdy nevadí, někdy zato hrozně. Tady jsem chvilku pátral, co má ta paní za problém, a vím: Má to ze svého dabování Pokemonu. Další, co mi vadí -- dílko je mírně řečeno inspirované Conanem, chlapcem budoucnosti. Onen seriál mám dost rád, a nepotěšilo mě to. Také bych ocenil nějakou poetiku při vší syrovosti; je tak nějak zcela bez elegance (proti třeba zmiňovanému Hrobu světlušek...). Konec subjektivity. (03.12.2011)