Obsahy(1)
3 ženy 3 fáze života v jednom domě. Iva Janžurová, Lenka Vlasáková a Johana Vašková v citlivé a odlehčující komedii o matkách a dcerách. (UTB Zlín)
Recenzie (3)
Nahnuté rodinné vztahy tří generací žen, které mají zajímavě vykreslené postavy, realisticky podané problémy a nejednu funkční úsměvnou scénu. Nejvýstižnější na tom je to vzájemné (ne)snášení se, které občas vyeskaluje do větší hádky, ale nikdy neskončí příliš tragicky - v takových momentech je to nejvíc jako ze života. Rozhodně by tomu ale pomohl dotaženější scénář, protože některé scény působí zvláštním způsobem nahodile a něco se ani nikam nedotáhne (hlavně s postavou Adama - proč tam vůbec je?), ale nejvíc to bije do očí v závěru, SPOILER ve kterém dojde k usmíření se a pochopení, že život nemáme brát moc vážně, ale dojde k tomu příliš rychle a s minimem přirozeného posunu k uvědomění. Na základě čeho byli všichni v takovém rozpoložení, aby se rozhrabané zahradě zasmáli? KONEC SPOILERU Taky mi vadí, že jedinou postavou, která tu skoro nemá vad a skoro vždy má pravdu, je ta nejmladší. Troška (sebe)kritiky vlastní generace by tomu jen prospěla na uvěřitelnosti, dokonalý není nikdo. Ale i přes to všechno a lehce přehnanou stopáž (nebo její nedostatečné využití) si myslím, že Recman má něco do sebe a celkem by mě zajímalo, jak by v jejím podání vypadlo celovečerní drama. Sice je to jasně ženský film a možná ty nedostatky, které v tom vnímám, jsou jen způsobené tím, že jsem chlap, ale určitá propracovanost v tom vidět je a té si vážím především. A čtvrtou hvězdu dávám (nejen) za to, že postava mámy mi částečně připomněla moji vlastní, vzhledem k jejímu postoji k babičce a názoru, že babička nechce nic jiného než klid - přitom je na ní jasně vidět, že by si ráda ještě připadala na živu, dokud tu je. Slabé 4* ()
Pokud se vám do ruky dostane zdařilý scénář volně inspirovaný běžným životem lidí z „normálního” světa, tak prostě nemůžete natočit špatný film. Zvláště když máte k dispozici takové vynikající herecké osobnosti, jakými jsou Iva Janžurová a Lenka Vlasáková. Tím nechci nijak znevažovat talent mladé režisérky Valerie Recman, určitě však měla usnadněnou práci... Každopádně jsem se dobře bavila. Chvílemi jsem si dokonce připadala skoro jako u nás doma, a to nejen díky trefným dialogům a gestům hereček, ale také stav nemovitosti a zahrady, kde se vše odehrávalo, mi byl hodně povědomý. (80%) ()
V tomto filmu je jistě potenciál, neboť mezilidské mezigenerační vztahy jsou aktuálně hodně propíraným tématem ve společnosti. Nejvíc ve spojení generací mladý - starý. Jsou zde zaznamenány problémy, které jistě známe všichni v nějaké podobě ze svých rodin. Mladá generace si nerozumí se starší, s tou střední ještě víc. Velkým přínosem jsou samozřejmě i skvělé herečky, které vzájemným dialogům dávají šmrnc. ()
Reklama