Šinseiki Evangelion

První čtyří díly mě docela chytly, se zbytkem už to bylo slabší. Kvalita sice nijak zvlášť neklesla, jenom to pak dál bylo pořád tak nějak stejné, gradaci příběhu pokládám za docela důležitou, protože díky ní si ze seriálu zapamatujete když už ne celý děj, tak aspon několik scén - tento seriál si za čas nevybavím, snad bych jen vyzdvihla melodi openingu a endingu. Nad smysluplností děje se pozastavovat nebudu, nějak se nato necítím kompetentní :) Co do dynamiky, zpracování a atmosféry je myslím lepší volbou Rahxephon. (23.03.2007)

Konečně jsem se dostal k tomuto kultovnímu anime seriálu, ale přišlo mi, že zvěsti převyšují kvalitu samotného seriálu. Ze začátku snad nejde o nic jiného, než o souboje těch velkých "robotů" s anděly. Až pak časem (cca po první třetině) to začíná nabírat jiný spád, postavy začínají být propracovanější, na významu nabývá jejich psychologie. Takhle to pokračovalo k mojí absolutní spokojenosti (tj. na 5*) až k 24. dílu. Ale pak přišly dva poslední díly a "šokující pointa" (?), které můj dojem ze seriálu trochu zkazily... Nemůžu si pomoct, ale díly 25.-26. mi připadají jako psychologicko-filozofické šílenství. ____Po zhlédnutí alternativního konce End of Evagelion to těch 5* nakonec je. (22.03.2004)

Kultovní mecha anime série o soubojích obřích robotů ovládaných vyvolenými dětmi proti jednotlivě se zjevujícím Andělům prapodivných tvarů i schopností, útočících v Tokiu 3 na podzemní komplex ukrývající něco, co může zničit veškeré lidstvo. Takhle to zní značně klišovitě, ale ve skutečnosti jde o originální, skoro dospělou záležitost s množstvím pomalu odkrývaných tajemství. Většina věcí zaslouží přívlastek 'skvělá': akce, postavy, humor, dialogy, zápletka, animace, kresba. Tedy asi tak do 20.-22. dílu, kdy dochází k totálnímu rozleptání psychiky hrdinů, jež jejich současné i minulé činy proměnily v uzlíčky sebeobviňujících se, ztracených, úzkostlivých nervů. Zákulisní pikle plné nábožensko-filosofické symboliky také dostoupily svého vrcholu, pročež se příběh stal poněkud nesrozumitelným. No a ty dvě neslavné závěrečné epizody, ve kterých se tvůrci psychoanalyticky rýpou v pocitech osamění, frustrace, nenávisti, neschopnosti etc. nad téměř statickými abstraktními obrázky, ty nevysvětlily vůbec nic a zanechaly jeden velký WTF otazník. (21.08.2014)

Pro začátek bych řekl, že nejsem velký fanoušek anime, ani nekoukám od rána do večera na seriálu, jejichž názvy nedokážu přečíst na tož přeložit. NGE mě však hodně zaujalo. Podle někoho je to kult, ale já to bral prostě jako výrazný seriál na poli anime a byl jsem tak (většinou) spokojen. Taková Asuko mi bohužel pila krev od první chvíle a tajně jsem fandil Andělům:). Přes pěknou řádku "vypůjčených motivů" (2001, zvony BB, atd.) působí NGE jako originální záležitost, která se snaží působit i hodně chytře. Filozofickou stránku nechám na lidech, kteří to viděli 10x a jsou schopni to sledovat v originále. Určitě tu však myšlenky jsou, některé zajímavější, některé méně, některé přehnané, některé k ničemu, ale o úplné prázdnotě mluvit nejde. Spíše mi chvílemi vadil styl, kdy je divákovi až vnucována hloubka tématu. I když to není základ anime, akce je skvělá, mě hodně bavila, stejně jako samotní "mechové" a (náboženská) mytologie, která však ze zřejmých důvodů v seriálu nebyla tak úplně dokončena. Slabších míst je tu i přes krátkou stopáž dílů dost a otázky i po EoE zůstávají, ale zábava je to silná a chvílemi opravdu hodně působivá, ale určitě ne pro každého. Na druhé shlédnutí bych už asi neměl odvahu ani chuť. (17.01.2010)

Zázrak z devadesátek, který by se už dnes neprosadil. Ani ne tak z důvodu opadnutí zájmu o obří roboty, ale čistě protože je svůj. Za následek to má nejproměnlivější nálady, které jsem kdy v anime viděl. A mě stejně tak baví úvodní poťouchlý lechtivý fanservis i neustálé pubertální pištění, jako přitahuje dobově přesná rozevlátost. Dokud je Evangelion jenom mladistvá mecha akce prokládaná hláškami nebo naivními epizodickými klišé (ať jdou hrdinové do školy, na dovolenou nebo doslova kamkoli, pokaždé se budou muset utkat s Andělem), je to více než slušná zábava, na kterou se dívá samo. Po přerodu do vážnější roviny, která postupně graduje do náročné psychologie či thrilleru pak seriál definitivně dostává své pověsti nezapomenutelného a hlavně nezaměnitelného zakladatele jednoho subžánru. Tenhle skok od věčných úsměvů a shazování sebe sama navíc přijde z dílu na díl a o to větší dopad na diváka má. Scénář se v tu chvíli nebojí v očekávání největšího akčního inferna doslova couvnout do mysteriózní detektivky nebo introspekce hlavního hrdiny a z podobných dilemat až do samého závěru vykukuje jen velmi neochotně. Úplný finiš asi svého času musel vyrazit všem dech a i přesto, že jsem na něj byl připraven, stejně mi z neustálého chaotického drmolení a duševního sebepoškozování šla hlava kolem. Jakkoli bych si konec představoval jinak (ať už ten seriálový nebo filmový), zůstávají Shinji, Rey i Asuka jedinečnou vzpomínkou. (31.12.2019)