Herečka tisíciletí

Můžu jen litovat, že pro mě Kon byl takovou dobu jen tvůrce dnes již legendární Papriky. Jeho starší snímky mi přišly podle premis jako malé, až artové pokusy, ke kterým by stálo za to se dostat jen při dlouhé chvíli. Jenže jak jsem se prokousal skrz čas až k Chiyoko, dochází mi definitivně, jaký velikán její tvůrce byl a jak obrovská ztráta je, že po něm zůstaly jen čtyři celovečerní filmy. Jedinečný byl v tom, že na rozdíl od jiných slavných kolegů není na první pohled rozpoznatelný. Snad jen podle krásné, nesměle vypadající okaté holky v hlavní roli a podle hudební stránky jódlujících chorálů Susumu Hirasawy. Proč ale zůstávám ze Sennen joyū u vytržení, je její láskyplnost k divákům a stejně tak k filmovému médiu. Milostných dopisů věnovaných kinematografii už bylo natočeno dost, ale tenhle je z těch, které svému publiku rozumí. Když dokumentarista se slzami a vášní nahazuje svému idolu nejslavnější repliky, mluví tak z duše všem, kteří se kdy dojatě dívali na filmový plakát. V kombinaci s univerzálním a násobně použitým okřídleným poselství, kdy i cesta může být cíl, není emocionální obrany. (16.10.2022)

Doopravdy "tak trochu jiná anime". Pokud jste již viděli "Perfect Blue", neměli byste být během filmu některými proměnami zaskočeni (vyprávění o minulosti téměř plynule přejde do scény z hereččina filmu, ovšem pořád se vypráví její minulost). "Žánr" bych shrnul jako hořkosladký, pátrání po nešťastné lásce je odlehčováno postavami reportéra a kameramana. Ovšem konec jsem rovněž obrečel. (30.11.2003)

Moje vůbec první setkání s prací Satoshi Kona a i když jsem veskrze dopředu věděl, co od Millenium actress čekat, přesto mě dokázala okouzlit. Netradičním zpracování tradičního příběhu působí neskuteně přirozeně a originálně a doslova vás společně s filmaři vtáhne do děje, který je jakýmsi prolínáním mezi hereččiným osobním a filmovým životem. Společně s ní prožíváte znovu její zážitkově bohatý, ale veskrze smutný příběh a jeho konec vám pomalu nažene slzy do očí. Stějně jako ostatním mi ale bohužel příliš nesedla Konova osobitá animace postav (zvlášť hereččin nos a piha mě budou ještě dlouho strašit ve snech, i když na druhou stranu bez nich bychom ji ve filmu asi těžko rozeznávali), která je bohužel zvlášť díky použití nevhodných barev zbytečně studená a odměřená. (27.06.2007)

Film o klíči k tomu nejdůležitějšímu. Romantický průřez japonskou kinematografií, historií a minulostí slavné herečky, pojatý jako lehce surrealistická koláž prolínajících se filmů, flashbacků a v současnosti probíhajícího natáčeného rozhovoru s jejím obdivovatelem, jehož aktéři prochází všemi rovinami. Genya Tachibana tam hraje a kameraman vše natáčí. Je to dojemný, je to smutný a i nějaká ta slzička mi ukápla. (15.07.2017)

Zapoměl jsem, že šílenec Kon natočil tu psychárnu Perfect Blue, a tak jsem byl připraven pouze na romantické drama. Určitě v budoucnu někoho přiměju, aby se na to se mnou podíval a pak se budu celou dobu bavit nechápajícím výrazem, který se mi tak často objevoval na tváři. Jinými slovy, pokud se budete dívat poprvé, určitě ne v pozdní hodinu ve stavu unavenosti. Příběh je krásný a nadšení stařenky a reportéra tak roztomilé, že nejde mít z filmu špatný dojem. Docela by mě zajímalo, jestli je někdo, komu by se nelíbila Hirasawova hudba. Samostatně je asi neposlouchatelná, ale takovou šťávu ve filmu má máloco. (28.03.2009)