Džisacu sákuru
Suicide Circle
Réžia:
Šion SonoScenár:
Šion SonoHrajú:
Rjó Išibaši, Masatoši Nagase, Mai Hošó, Takaši Nomura, Rolly, Takatoši Kaneko, Kendžiró Cuda, Jukidžiró Hotaru, Kimiko Jo, Kei Tanaka, Tošijuki Kitami (viac)Obsahy(1)
Tokijská policie se ujímá podivného případu masové sebevraždy 54 středoškolaček a během vyšetřování zjišťuje, že tento konkrétní incident byl jen jedním z mnoha projevů ohromného sebevražedného šílenství, které Japonsko neznámo proč zachvátilo.
Kontroverzní snímek JISATSU SAAKURU vzbouzející silně protichůdné a bouřlivé reakce tématicky vychází ze stejnojmenného komiksu, režisér Sion Sono na něm založil svoji knihu a samotný film následovalo ještě volné pokračování: NORIKO'S DINNER TABLE. JISATSU SAAKURU rovněž obdrželo ocenění za nejprůkopničtější snímek roku 2002 na festivalu Fant-Asia. (kiddo)
(viac)Recenzie (164)
Co probůh můžou o bolesti vědět 12ti letý holky?? Uznávám, že 15ti letý už možná dost, ostatně v dnešním emo světě je přece módou si podřezávat žíly a ani nechci vědět, co dalšího. Kde hledat pointu bylo dost očividný už na začátku, ale stejně mi to tak nějak nedocvaklo. Navíc kecy těch malejch dětí v tom jevišti mi připadaly, že ony děti musely shodit z marsu, poněvadž nemám potuchy vo čem to klábosily, ale nevadí, jedeme dál. ()
Když jsem tento film viděl před lety poprvé, zapůsobil na mě svou divnou "vyšinutostí". Nic takového jsem totiž před tím neviděl. Po nedávném shlédnutí však musím jít s hodnocením hodně dolů. Na jednu stranu je snímek natočen s jednoznačným záměrem provokovat a šokovat - což se mu vcelku daří. Na druhou stranu se to ale jeví jako nelogická slátanina všeho možného, kde se občas stane něco zajímavého. Herci a hlavně dialogy též působí jako pěst na oko (místy je to až trapné). Nakonec mi tedy utkvělo v paměti pár nevšedních scén, nicméně film jako takový a jeho "děj" si rozhodně pamatovat nebudu. ()
Film vo mne zanechal rozpacite pocity a neviem sa vlastne rozhodnut ci som videl brak alebo genialne dielo. Na jednej strane skvela psycho-hororova atmosfera a naznak silneho odkazu, no na druhej nepotrebne lacne krvave efekty, akasi dejova prazdnota a pocit nedokoncenosti myslienky. Co sa mu vsak rozhodne upriet neda, je originalita, aj ked znovu, potencial nametu urcite nebol vyuzity na 100%. Nametom je v tomto pripade komix (o samovrazdach?), ktory by som si veru rad precital.. Z tohto pohladu by to bol nejaky priemer, ale kedze sa na japonky v skolskych uniformach pozeram rad vzdy a vsade (mozu pri tom pachat hoc aj samovrazdy), bude to 80% :) ()
Zajímavé béčko, které se šine ke grandiózní pointě, ale nakonec totálně vyšumí. ()
Film plný nepravděpodobných scén a rozstříkané krve sebevražedných obětí. Pochybný a divný pokus se slabými hereckými výkony, ()
...ale já právě nechci spáchat sebevraždu, když je to tak moderní! ()
Ctyri nebo pet? Ctyri nebo pet? Ale jo, dam petku. Fascinujici film, hned ten sileny zacatek vas chytne a nepusti. Suicide club / Suicide circle mi sedel ve filmotece snad skoro 10 let nez jsem se rozhodla dat mu sanci a musim rict ze tohle je opravdu filmovy zazitek. I kdyz je film depresivni a nema pekny namet, tak pro me byl podprahovy vzkaz filmu ten, ze se mame mit vic radi a mame si sebe vic vazit. Ja mam na Japonsko velmi dobre vazby a mam tam nekolik pratel a musim rict ze ta jejich kultura byva obcas dost zbesila... 1 tyden dovolene za rok.. neustaly tlak byt ve vsem nejlepsi a vsem se zavdecit. Zdalo se mi ze tento film se snazi poukazat na tyto nezdary a snazi se spolecnosti predat jak uz jsem psala vyse = vice respektu a lasky (boze to zni blbe kdyz se to napise). Ja nevim jestli se na to budu divat znovu, ale rozhodne to ve me zanechalo dojem. Strasny a zaroven krasny film. ()
tešil som sa na tento film už len kvoli komentárom s tejto stránky. Ale nakoniec som si len musel povedať" Čo do pekla to malo znamenať??? A ptriom uletené filmy mám dosť rád. Aj keď som rozmýšlal nad tým, že dám * ale nie proste toto som nemusel!!!! ()
Koncepčně skvělému, ujetému, Japonskému filmu s výtečnou hudbou ("Mail me" od Mamoi Haruko si pískám pořád) a prvky splatteru (ikdyž je to vlastně taková poutavě natočená sociální studie) prostě nelze odolat! ()
Celkově originální thriller s originálním námětem, který si drží skvělé tempo. Ovšem po necelé hodině se zde objevují pár hluchých scén, které s postupem času následují za sebou a konečné rozuzlení mě nijak nenadchlo. Největším plusem jsou nezapomenutelné scény (ta v metru, ve škole a i několik dalších), na které tvůrci rozhodně sázeli a vyšlo jim to, sice ta krev nevypadala moc věrohodně, protože byla až moc kečupová, ale stojí za to kvůli těmto scénám na tento zvláštní thriller kouknout. ()
Malo to skutočne neočakávaný a drsný začiatok. A potom bolo čakanie až po moje konečné sklamanie. Neviem, nejako ma tento film "nechytil". Od výborného začiatku cez čoraz nudnejšie minúty, až pre mňa samotného oslobodzujúci záver, ktorý bol teda kdesi už v inej, pre mňa nedosiahnuteľnej dimenzii. Neviem, asi tomu čo malo byť tým povedané rozumie. len sám scénarista aj s režisérom. Ale je to len môj názor. Samotná kamera nič moc, herecké výkony - priemer, ak človek nie je náročný, Efekty, no lacné. Najsilnejší je na tom samotný námet. Ten však definitívne zahynul násilnou smrťou za prispenia všetkých zúčastnených. Čo však mohol robiť proti takej presile. ()
Velmi zajímavý film s geniálním nápadem, bohužel je zde ale pro evropské diváky pár překážek - např. asijský způsob vyprávění děje a neznalost mezigeneračních poměrů v japonsku - staří nechápou potřebu mladých bouřit se proti zavedeným hodnotám a obyčejům a napoak. Možná i kvůli tomu mám problém ho pořádně pochopit. ()
Velmi zajimavý japonský horor s parádní atmosférou.Chtělo to snad jen lepší konec. ()
Protože je Plzeň evropským městem kultury 2015, tak se prolog filmového festivalu Eigasai odehrává právě tady. A já volám aleluja! Film byl dost náročný na pochopení a konečné rozuzlení mě dost nakrklo, tak to by jedinečný filmový zážitek, podpořený mými cynickými kamarády, kteří se jako jediní se mnou smáli hned u první vlakové scény. Nebudu popisovat jako to dělám normálně, co se mi líbilo, nelíbilo, tohle se prostě musí vidět (ale pak už si to nikdy nepustíte). ()
Evidentně jsem to nepochopil, film nám řekl ať se nezabíjíme, ale to jsem věděl i bez něj. Nevím co je myšleno tím vztahem k sobě samému. Krvavé jatka na začátku byly opravdu působivé a pořád jsem čekal co z toho vypadne jak to dopadne a pro mě nakonec nic. To zapojení kapely jsem taky nepochopil a proč ty děcka to dělali a jak vlastně manipulovaly? Nevím, nevím jsem zmaten, ale pár věcí nebylo zlých a námět také ne, tak dám ty 3*. Hodnocení: 58/100. ()
Klasický japonský film. Originální, zajímavý, tak trochu šílenýa jiný. Člověk už ani neví, co si má o těch Japoncích myslet. Film se sice tváří jako napínavý thriller, přesto však neočekávaně přijde nějaká groteskní a dokonce i muzikální (!) vložka. Hlavním motivem filmu je sebevražda, což v souvislosti s výše napsaným vypadá dosti neslučitelněale funguje to. Herecké výkony nejsou kdovíjak excelentníjedná se však o film, který vás donutí přemýšlet, a to rozhodně není málo. ()
Mnou dosud nespatřeno. Opravdu je to pro mě totální originál. Je to šokující, avšak chvílemi groteskní ("Dad, mum's funny"apod) Je to mysteriózní, překvapivé, nepochopitelné. Ať se mi vařil můj malý mozeček jak se vařil, minimálně nad polovinou filmu se vznášejí otazníky (na které by možná nedokázal odpovědět ani autor - nevim). Možná to je myšlené jako určité poselství. Ale jaké? Moc televize je škodlivé pro společnost? Jediné proč stojí za to žít je láska? Pozor na davovou psychózu? Asi ne co. Rozhodně je to zajímavý film (k zamyšlení, emoční prožitek, atmosféra). V průběhu jsem nevěděl co bude dál, což je v mých očích plus. ()
Nejhorší film v historii! ()
Dost bizarní film o japonském Klubu sebevrahů. Začátek filmu byl dost netradiční a šokující, ale ani poté film neztrácel na tempu a dost si myslím pomohl i závěr, který nebyl žádným rozuzlením, ale spíš jen pokračováním dále. Jen doufám, že nevznikne dvojka, protože by asi zabila jistou krásu a určitou genialitu tohohle filmu. 80 % ()
Súvisiace novinky
EIGASAI 2015
Pražská část festivalu Japonského filmu a kultury EIGA-SAI 2015 začíná již ve čtvrtek 12.3. a poběží do 18.3. v kině Lucerna. Hlavním hostem bude oscarový režisér Takita Yōjirō. Zatímco plzeňský… (viac)
Čo by to bolo za japonskú tvorbu akéhokoľvek diela, ak by sa ani trochu žiadnym spôsobom nevymykalo medziam chápania západného sveta. Na filme je pekné to, že v ňom možno skĺbiť všetky iné druhy umenia - literatúru, hudbu, divadlo, a divákovi dopriať maximálny možný zážitok so snahou ho pobaviť, zamyslieť sa, či šokovať. A práve zamyslenie sa a šok je to, čo v tomto diele režisér Šion Sono ponúka divákovi. Dej situuje do Tokia nového milénia, do jedného týždňa na prelome mája a júna a uvádza ho hromadnou samovraždou piatich desiatok školáčiek, ktoré spoločne skočia pod vlakovú súpravu. Od tejto chvíle sa z filmu stáva psychologicky zvláštne dielo s mnohými mysterióznymi prvkami a do popredia je daná hlavne postava policajného vyšetrovateľa Kurodu (Rjó Išibaši), ktorý sa so svojim tímom snaží prísť na to, prečo sa postupne k samovraždnému trendu pripája stále viac a viac mladých ľudí. Ako prvé stretnutie s japonskou kinematografiou som si vybral veľmi dobre. Mysterióznosť a psychológia kráčajúc ruka v ruke, si vždy rád pozriem, a ak sa navyše jedná o kvalitnú mimohollywoodsku tvorbu, je to o to lepšie. Od samého začiatku behá divákovi mysľou snáď len jediná otázka a tou je "Prečo?" a jej pokladanie si sa znásobuje s každou ďalšou scénou. Niektoré z nich začínajú veľmi pokojným spôsobom, ale končia drastickým finále s tým, že vám neponúknu žiadnu odpoveď na vaše hromadiace sa otázky. Postupne sa k samovraždám nabaľujú veci, akými sú zvláštne internetové stránky, populárna dievčenská skupina, či akási sekta, ktorá si hovorí práve "Suicide Club", ale so samovraždami nemá nič spoločné. Aj keď tieto veci najprv nemusia dávať zmysel, postupom času, keď film skončí, ale zostáva stále živý vo vašej pamäti, sa dokonale dá poskladať celá šablóna toho, čo chcel vlastne povedať. Je to akési poukázanie na slepé nasledovanie vodcu, ktorého vo filme metaforicky reprezentuje práve spomínaná dievčenská skupina, a na to, že pri tom človek postupne stráca svoju vlastnú identitu, stáva sa členom stáda a postupne môže stratiť kontakt so samým sebou, zabudnúť kým vlastne v skutočnosti je. Jisatsu sākuru vám pri jeho sledovaní nemusí dávať veľký zmysel, môžeme si myslieť, že sledujete iba spleť samovrážd, ale vôbec tomu tak nie je. Pravú myšlienku si uvedomíte až vtedy, keď skončia záverečné titulky a dohrá pesnička "Dessartu". Napríklad ako ja, ktorý si to celé uvedomil až pri písaní tohto komentáru. Režisérovi a scenáristovi v jednom sa podarilo vytvoriť film, ktorý pomocou mnohých metafor poukazuje na osobnú stratu identity a inklinovanie k neosobným väčším skupinám, ktorých smerovanie nemusí byť v každom prípade správne. Metafory nemaskuje iba vizuálnym spôsobom, ale najviac zasiahnu formou monológov, hlavne pri scénach, ktoré možno nazvať "Telefonát Kurodovi" a "Posledný koncert". Pri nich sa spája čistá genialita s japonským svojským prezentovaním, ktoré v konečnom dôsledku vytvára tak kvalitný mysteriózny thriller s hlbokou myšlienkou, že do vrecka bez problémov strčí aj žánrovo veľké ryby z Hollywoodu. () (menej) (viac)