Krátke strihy

Spokojnosť, ktorú som očakával po odhalení spôsobu rozprávania či štruktúry filmu, sa dostavila v podstate v plnej miere. Mám rád mozaiku príbehov, ktoré sa navzájom čiastočne prelínajú, lebo to pripomína život z akejsi vtáčej perspektívy a jeho kauzalitu. Altman tu predstavil mnoho postáv a situácií. Niektoré boli veľmi vydarené, niektoré menej. Objektívne teda film skôr na 4 hviezdičky, priklonil som sa ale k piatim na základe možnosti, že ide o podnet pre vznik ďalších podobne natočených filmov, ktoré sú pre mňa srdcovkami, ako napríklad: The Ice Storm, Magnolia alebo Crash. A to už je veľká vec. (22.11.2013)

Ano, tohle je Altman, ba dokonce Altman+. Film jsem si pustil během pár let podruhé, a zjistil, že jsem si z něj nezapamatoval vůbec nic, a že si ho nebudu pamatovat ani do budoucna. Celé mi to připadalo jako funkce "těla bez orgánů" (Gilles Deleuze). Vnější svět, současná struktura společnosti (především práce a rodina), integrita osobnosti, všechno se to "řítí někam do černé díry"... Četl jsem komentáře, které vesměs vyzdvihují napětí (hitchcockovské suspension) - to je nejspíš ten Altman+. Pozn. 1: Když už jsem dotkl blízkosti Deleuze a Altmana, pak se to týká i problematiky "polopřímé řeči" - tou jsou vedeny všechny filmové dialogy. Pozn. 2: Autor "jazzových prostřihů" je uváděn Mark Isham, ale blízkost Toma Waitse z toho dělá jeho muziku. Pozn. 3: Na co si ale dávat pozor? "To stay away from the dog poop" - ale tady se tomu přece nedá vyhnout... (11.06.2019)

Altman byl prostě ve svém žánru, který vymyslel a přivedl na svět v 70. letech nejlepší, zde to opět potvrdil - po Nashville a Wedding natočil další mistrovský kus - zřejmě poslední svého druhu v jeho filmografii - chcete li vidět to nejlepší z Altmana nebo z žánru, který dovedl k dokonalosti, mrkněte na některý z těchto tří filmů. "Just a perfect day..." - Altman byl dokonalý v demaskování, objektivním pozorování a sarkasmu - byl rozhodně originální a jedinečný a má můj respekt. Zachycoval jen střípky - útržky z života všech možných postav - ale touto metodou dokázal podat dost trefný a sžíravý portrét toho, čemu se říká "člověk" - nevím, co to "člověk" je, ale kdyby se mě na to někdo zeptal, tak bych mu poradil, ať se mrkne na Prostřihy nebo nebo něco podobnýho. Člověk je asi dost podobný tomu, co bylo v tom filmu a vůbec v jeho nejlepších filmech - nechce se tomu věřit, ale lepší než něco popisovat slovy je právě se jen dívat a pozorovat chování těch tvorů, a to právě tento Mistr dovedl brilantně - a nazdar. (23.10.2011)

Na tento film jsem se hodně těšila a nechala se ukolébat, tak vysokým hodnocením uživatelů a přišlo velké zklamání. Pokaždé, když se musím nutit, abych film nevypnula a musím se přemáhat, abych ho vůbec dokoukala celý, tak se někde musela stát chyba. Za začátku měl film dobře našlápnuto a sliboval opravdu slušný divácký zážitek, v průběhu to nějak upadalo, až jsem se nakonec dočkala vytouženého konce. Povídek, tam prostě bylo nahuštěno na můj vkus moc, takže jsem se nějak začala ztrácet v ději a v nějaké hlavní myšlence, tedy pokud tam vůbec nějaká byla. Tak jsem ji neobjevila. Navíc, hercům jsem pořád nějak jejich role nemohla uvěřit, zvlášť mužské postavy, byli prakticky stejné jak povahou, tak podobnou vizáží a občas jsem si je mezi sebou pletla. Bohužel hru na skutečný život nezachránila ani jadrná slova postav a překvapivý závěr s obětí zemětřesení. Uznávám, že možná je chyba ve mně a já tento film bohužel nedokážu náležitě docenit. Tak 2 a půl *. (31.03.2012)

Niekde som v súvislosti s týmto filmom čítal (parafrázujem), že jeden z dlhších filmov 20.storočia, ktorý pôsobí ako ten úplne najkratší... Ja len toľko, že AMEN! Ani presne neviem čím to... Roztrieštené príbehy mnohých zdanlivo nesúvisiacich ľudí vo filme odjakživa považujem za čisto matematický kalkul, ktorý je síce presne vymyslený, ale postráda samo o sebe to podstatné filmové orechové - prirodzenú emóciu. Tu to ale kupodivu fakt šlapalo. Asi aj vďaka megahviezdnemu hereckému obsadeniu (toľko zvučných mien v jednom filme neviem či som niekedy videl) a Altmanovej (použijem síce oxymorón, ale na nič trefnejšieho už neprídem) "dynamicky statickej" réžií som ostal prikovaný 3 hodiny iba na vzťahoch a dramatických situáciách. PS: Dieťa náhliace sa do školy rezkým mladíckym šprintom, následne "jemne" zrazené autom, pomaly dezorientované meniace smer svoje cesty (domov), odmietajúce pomoc osoby sediacej za volantom ("Mama mi zakázala nasadať do auta cudzím ľuďom...") vo mne zarezonovalo... ani to neviem popísať... Hádam len doslovne - bolo mi smutno až sa mi chcelo zvracať. (01.07.2013)