Tarzan

Nejlepsi film o Tarzanovi a zaroven jeho nejlepsi predstavitel Lambert a aby toho nebylo malo, tak jeden z nejlepsich Lambertovo filmu. K casti v dzungli neni co dodat, ta je paradni, zajimava, napinava a navic opice vypadaj fakt spickove. Cast v civilizaci jsem nikdy nemusel v zadnym tarzanovskym filmu, ale tady je to hozeny do lehky depky a kouka se na to dobre. Navic je celej film sympaticky drsnej a relistickej, takze ve spojeni s paradni rezii a skvelejma hercema to da slabsich 5*. (30.01.2010)

Asi takhle, jako malej jsem přečetl snad všechny knížky o Tarzanovi a hrozně se mi to líbilo, proto jsem byl na film děsně natěšenej, vzhledem k obsahu filmu to pak bylo v kině tak trochu zklamání. Tento film je více realistký a řeší spíše začlenění Tarzana do civilizované společnosti, případně romantický vztah s Jane. Lambert to zahrál výborně, ale s knižním hrdinou by si ho spletl málo kdo, velké ocelové svaly si představuju jinak. Přesto se mi tenkrát i později film líbil, ačkoliv pravého Tarzana si přestavuji jinak a tajně doufám, že se na plátně ještě s touhle postavou setkám. (13.12.2011)

Naivní, takřka slabomyslný příběh, ovlivněný darwinismem 19. století, který idealizuje „duševní život“ zvířat a divošství. Nutno ovšem připustit, že tento ubohý myšlenkový základ (daný již literární předlohou), je kupodivu celkem slušně filmově zpracován a tak mu lze dát nějaký ten bod. Na film jako celek se ale podruhé už nedá dívat... (07.01.2008)

Zatím nejlepší příběh Tarzana co jsem viděl (pokud nepočítám animák z devadesátek). Neskutečná a dechberoucí příroda, živá zvířata, dokonalé masky opic, skvělý Lambert a několik drsných momentů, které si tak trochu jako dítě pamatuji, ale musel jsem si to připomenout až dneska. Nedivím se, že příběh Tarzana má tolik zpracování a toto patří rozhodně k těm nejlepším. (24.04.2023)

Tento film mi začíná ubližovat. Jeho síla a odkaz je rok od roku intenzívnější a mě jako příslušníka lidského bahna nepřestává fascinovat, udivovat a zahambovat tím víc, čím víc se vzdalujeme matičce přírodě. Nejsem žádná jezinka, ani poustevník, ale kým se stal ve jménu evoluce člověk, přestávám rozumově chápat a respektovat. Bez ohledu na poněkud naivně vyznívající příběh, nikdy mě nenechá chladným vztah člověka se zvířaty v divokých podmínkách přežití, který je pevnější než jeho vlastní původ a společnost, dnes bych se spíš divila, kdyby tomu bylo jinak. Kromě překrásné Andie mě pokaždé očarují pronikavé oči démonického Christophera a u scény jeho laškovního výstupu z kočáru během uvítací ceremonie s roztomilým dědečkem, pokaždé spontánně upadám do mdlob a pocitu opojné blaženosti. (04.03.2013)