Na Západe nič nového

Z poslední půlhodiny jsem měla pořádné zimomriavky. Televizní film podle německé klasiky natočený v Československu a přesto režisér dokázal dokonale vystihnout neútěšnou situaci fronty a následné rozčarování po návratu domů, kde všichni žijí v deziluzi propagandistických plakátů. Richard Thomas v hlavní roli je výborný, přeměnu jeho postavy jsem mu bez váhání uvěřila. Jeden z těch filmů, který z vás po zhlédnutí udělá pacifisty. (03.10.2010)

Málokdy se podaří podle notoricky známé knižní předlohy natočit film, kterým by originální dílo nebylo znehodnoceno. Za jednu z nesčetných výjimek se dá považovat právě filmové zpracování „Na západní frontě klid“ z roku 1979. Jinak řečeno veskrze pozitivní dojem (nebo snad zadostiučinění?) mám z tohoto snímku režiséra Delberta Manna. Ten se svého úkolu zhostil opravdu bravurně. Nejenže hlavní myšlenka dnes již klasického románu E.M.Remarqua byla zachována, ale i většinu děje tvůrci přenesli na filmové plátno, což obvykle nebývá pravidlem. Zůstaly i téměř všechny postavy z knihy. Ian Holm exceloval v roli fanatického desátníka Himmelstosse. Zvlášť velkolepě ztvárnil Ernest Borgnine postavu „taťky vojáků“. Nejvíce mě ovšem zaujal Richard Thomas v roli Pavla Bäumera. Titulní postavu zahrál podle mého názoru naprosto přesvědčivě. Do filmu přesně zapadá hudba, je zcela taková, aby citlivě dotvářela pochmurný obraz v divákově duši. Některé momenty opravdu zamrazí - například scéna, kdy Bäumer leží vedle umírajícího francouzského vojáka. Samotný závěr (Bäumerova tragická smrt) je jedním velkým alegorickým, ale zároveň varovným symbolem. Zasloužených 5 hvězdiček. (11.03.2007)

Je to už hodně dlouho, kdy jsem četl slavný Remarquův román, a tak mi mnohé detaily z paměti vypadly. Nemohu potvrdit, že se film bůhvíjak věrně přidržuje předlohy, ale určitě zachovává její sdělení. A to je rozhodně pozoruhodný úspěch. --- V českém prostředí je význam první světové války poněkud nevyváženě zastíněn válkou druhou, v mnoha ohledech pouhým epilogem té první. Češi proflákali obě, ale následky té druhé jsme pociťovali mnohem konkrétněji, mimo jiné i díky dlouholeté bolševické propagandě: národní osvobození je maličkost, teprve vítězství socialismu znamená podstatný mezník. Není-liž pravda? --- Díky tomu je pro nás dvojnásob užitečné seznámit se s prožitkem příslušníků národa, který první světovou válku bral vážně a prožil se všemi důsledky, náležitě tragickými. Mannův film je stejně jako předloha silný svojí opravdovostí. Žádné vymyšlené figury a vznešené kecy. Normální kluci, učitelé, oficíři. Postupné vystřízlivění a deziluze, masakr životů i hodnot. Takříkajíc v „přímém přenosu“, bez komentářů. --- Remarquův román a Mannův film významně přispívají k pochopení, že mnohé z toho v čem dnes žijeme se formovalo právě na bojištích první světové války. Podle mého soudu je však třeba jít ještě dál a položit si otázku, proč do takového šíleného a (sebe)zničujícího konfliktu nadšeně vstupovaly národy vybavené duchovními hodnotami, které i nyní vnímáme jako základní: osvícenství, rozmach vzdělanosti a hospodářství, sekularizace, právní stát, demokracie. Nenechejme se mýlit - tohle všechno před rokem 1914 evropské národy měly a hrdě vyznávaly. Němci možná ze všech nejvíc. (11.10.2011)

Ak by mi niekto po filme povedal, že sa jednalo o televízny film, nemal by som žiaden dôvod mu to veriť. Lenže ja som to vedel a musel "smeknout klobouk" nad citlivým a precíznym prístupom tvorcov k legendárnej látke. Lenže televízny film v USA a Veľkej Británii je (bol) niečo iné, ako u nás, že...Doporučujem si pozrieť aj staršiu verziu z 30 rokov od Milestonea, ktorá je ešte o chlp lepšia, najmä kvôli tej zábave pri porovnávaní scén, charakterov, atď. Určite nebude od veci si pozrieť aj podobne pacifistický film z 1. svetovej vojny s takmer totožnou zákopovou scénou "nepriateľ zoči voči nepriateľovi" The Big Parade Kinga Vidora. Parádne (nehovorím zámerne hviezdne, hviezda nerovná sa totiž automaticky kvalitný herec) obsadený film z konca 70. rokov naznačuje už svojim obsadením, že scenár musel byť pre Borgnina, Holma, alebo Pleasenca veľmi zaujímavý, aby úlohu zobrali. Pre mňa žiadne prekvapenie, Delbert Mann ma ohúril spoločne s Ernestom Borgninom už v 50. rokoch v Martym. (10.07.2014)

Tak tohle byla celkem náhodička. Literární předlohu jsem četl asi tak před 15 lety a hodně mě ta knížka tenkrát zasáhla. Na film jsem se dlouho chystal, až si mě nečekaně našel sám. Po jednom obyčejným videu českýho seriálu se film automaticky načetl na youtube jako další v pořadí. A protože nebyla ještě moc pokročilá večerní hodinka, s dlouhým odstupem od přečtené knihy jsem ho zkouknul. A hodnotím to jako velmi zdařilé převedení předlohy na filmové plátno. Je to hodně nekompromisní a naturalisticky zpracovanej, až chladnej kousek. (11.08.2019)