Noční děsy

První příběh mě hodně bavil. Co vám budu povídat, občas mám chuť prostě vypnout mozek a jen tak ze příjemně "zabát" u klasického příběhu masového vraha, co chodí po nocích a vraždí nevinné ženy.. Byl jsem příjemně naladěn, ale film měl bohužel klesající tendenci. Druhý příběh mi nepřipadal napínavý, ale pořád byl dobře vymyšlený a měl dobrou pointu. Třetí už neměl ani tu pointu a čtvrtý, ten byl vyloženě směšný. Když na to v té době triky nebyly, nemělo se to prostě točit. Tvůrci by si ušetřili hloupu tečku za jinak docela slušným filmem. (01.11.2009)

Dva roky pred inou hororovou antológiou, kingovkou Mačacie oko, sa na scéne objavili Noční děsy – celovečerák pozostávajúci zo štvorice príbehov. Zaujímavé (a aj vcelku osviežujúce, aby som pravdu povedal) je, že ich nič nespája, žiadny rozprávač ani nič podobné. Najmenej ma bavil nehororový príbeh s počítačovými hrami s dnes už predpotopnými CGI (1*), potom ten s kňazom (2*). Naopak, úplne prvý (3* s nábehom na štyri) a úplne posledný (3* s o čosi menším nábehom na štyri) na tom boli najlepšie – prvý prekvapil solídnou pointou s pumpárom a druhý poriadne temnou atmosférou o rodinnom dome s neželaným votrelcom (tento príbeh však bohužiaľ trošku dopláca na zastarané vtedajšie trikové možnosti, takže vo finále, odohrávajúcom sa v detskej izbe je skôr smiešny, než desivý). O štyri roky neskôr Joseph Sargent natočil „pecku“ Čeľuste 4. Symbolický bod k dobru za sympatický kasting: Richard Masur (Vec, To), Veronica Cartwright (Vtáci, Votrelec), Lance Henriksen (Omen 2, Piraňa 2) a Emilio Estevez (Zapadákov). (12.02.2020)

Čtyři hororové povídky s morálním ponaučením. Ve zkratce - nekuř, nehrej videohry, věř v Boha a nebuď kokot. První s nádechem slasheru oplývá slušnou atmosférou strachu, ale závěr ji zcela zabije. Druhá s nádechem puberty notně zastarala a její pointu jsem uhádl hned po vstupu do herny. Třetí s nádechem satana by mohla být vzhledem k tématu a hlavnímu představiteli (Lance Henriksen) tou nejlepší, bohužel je tomu přesně naopak. Pointa zcela nekomentovatelná. Čtvrtá s nádechem večerníčku byla až do zjevení přerostlého krysáka Edy, jehož řev byl bez jakýchkoliv pochyb inspirací pro Spielbergova tyranosaura o deset let později, téměř vynikající. Kolem a kolem, jakž takž koukatelný, ale zapomenutelný a slabý soubor. (06.08.2018)

Nakonec jsem asi udělal dobře, že jsem si film nahrál a podíval se na něj přes den, pač slůvko "horor" mi přijde trochu matoucí. Sám bych použil spíše slůvka mysteriozní, povídkový, což by sedělo mnohem lépe.// První povídka působila jako jeden z poctivých kousků z klasického Veřte-Neveřte, sympatická, nenáročná, působivá, ale předvídatelná **** // Druhá povídka mě zaujala jednoznačně nejvíc a nejen proto, že v hlavní roli se objevil můj oblíbenec, mladičký Emilio Estevez. Opravdu pěkné a zábavné fantasy. Podobné příběhy vždy nadchnou dětskou a sentimentální část mého já. ***** // Třetí příběh velmi průměrný a zachraňoval ho hlavně Lance Henriksen. Víc není co dodávat. slabší *** // Poslední povídka zaujala nejméně. "Horory" se zvířecí tematikou nikdy nebyly mou zálibou a ani náznak potergeista nepomohl. Konec vyzněl už víceménně velmi směšně. slabé **// Celkově mi čistě matematicky vycházejí jasné tři hvězdy, specificky oceňuji jisté kouzlo a nápaditost, která však mohla být mnohem lépe využita, ale co naplat. Ta čtvrtá hvězda je zatraceně slabá, ale pokud si to nerozmyslim, nechám jí tu. Respektive dokud nezapomenu na první dojmy a už nebudu považovat za poctivé hodnocení zpětně měnit. Jedině až po další projekci. (01.11.2009)

Tento snímek skládající se ze čtyř hororových povídek jsem kdysi večer zhlédla v televizi. Nejvíce si z něj pamatuju dobrou atmosféru, Emilia Esteveze jako zuřivého hráče, jehož dostihne a pohltí vlastní závislost a přerostlou krysu, která mi v té chvíli připomínala spíše domácího křečka a celkově mi tato scéna připadala nesmírně vtipná:) (09.05.2014)