Šialenstvo

No, i mistr Tesař se někdy utne, ale dostaňte se na hodinu a půl Do Spárů Šílenství a uznáte, že se tak tentokrát rozhodně nestalo. Carpenter poslepoval propriety a atmosféru temného zla chapadlovitého charakteru jako vystřiženého z Cthulhu se zombie horrorem a vyšlo mu to dokonale. Tedy ne že byste umírali strachy, ale to se nestalo ani u Věci...spíš vás bude neustále tak trochu mrazit a budete pořád mít ten pocit nejistoty, o tom jak to vlastně celé je...a to je věc bohužel poměrně málo vídaná...vítá vás brilatní Šílenství, v hlavní roli John Trent. 80% (12.12.2004)

Nebylo to úplně k ničemu, jelikož jsem podle reakcí většiny poserů zde zjistila, že mám pro strach uděláno... ale nejsem si jistá, jestli to neplatí jen pro tento případ, takže pro sichr rekapituluju - na slizovité příšerky mě nikdy neužilo, neosvětlení šedovlasí senioři, nedodržující pravidla silničního provozu, mě už vyděsili bezpočtukrát a s narušenými dětmi pracuju... tak čeho bych se tady mohla bát? Snad hospitalizace v psychiatrickém zařízení, ale nepřichází v úvahu, protože nervy, ty já mám jak špagáty... Jedna hvězda za Sama Neilla. (30.10.2014)

Jsme všichni šílení, nebo je šílený svět kolem nás? Odpovědět na tuto otázku je stejně obtížné jako pochopit pointu Ve spárech šílenství. Dělal si z nás John celou dobu jenom prdel, anebo je všechno mnohem složitější než naznačuje první dojem? 80% Zajímavé komentáře: Gemini, ScreamJay (21.09.2005)

Nikdo mi nevymluví, že z téhle geniality nebral Lynch pro Lost Higway. Obdivuhodné míchání různých rovin – hranice šílenství a normality, dějových vrstev (co je reálné – retrospektiva v psychiatrické léčebně, část v Hobb´s End - očividný děj knihy - nebo filmové zpracování?), metafora na ovlivňování člověka náboženskou fikcí nebo vliv umění na člověka, kterážto linie zůstane očividná, ať už film interpretujete jakkoliv. Nejinspirativnější snímek, jaký jsem viděla za dlouhou dobu. (04.07.2010)

Šílenství sice silně balancuje, jak už zde bylo několikrát zmíněno, na hraně těžkého kýče, ovšem v Carpenterově mystickém balení se to proměňuje spíše ve velkou výhodu. Režisér se nebojí vložit do hororových scén přiměřené množství absurdity, ani na chvíli neváhá zamotat divákovi hlavu a obestřít příběh neproniknutelným závojem, který až do poslední minutky zabraňuje prokouknout jeho konečné úmysly. Snímek má navíc ještě bezchybně vykreslenou atmosféru, démonického záporáka Prochnowa a jako vždy spolehlivého Sama Neilla, o něhož se může Carpenter kdykoli naplno opřít(včetně závěrečné scény). Podle mě jeden z nejzajímavějších hororů vůbec.. (13.10.2012)