Bdelý život

Velmi zajímavý a zájmu hodný filmový experiment, u kterého jsem byl místy uchvácen a místy přecejenom trochu znuděn. Linklater tvoří většinou hodně ukecané filmy a Waking Life není výjimkou. V tomto případě se však veškeré rozhovory točí především okolo filozofie a hranicí mezi realitou a sněním. Hodnotit obsah filmu není snadné, chybí zde totiž klasická kostra příběhu. Divák společně s hlavním hrdinou proplouvá snovými dialogy, konfrontuje se s různými filozofickými postoji k životu či realitě a snaží se v tom najít smysl své cesty. (Mě osobně potěšila i závěrečná rozprava o jednom z děl Philipa K. Dicka.) K vizuální stránce filmu nemám žádných výhrad. Animace jsou správně halucinogenní a líbily se mi ještě více než ty z pozdějšího Linklaterova filmu Temný obraz. (15.12.2009)

Pastva pro oči, utrpení pro uši. Na animaci je znát, že vznikla zpracováním filmového záznamu – na takovou dynamiku a přirozenost pohybu žádným klasickým postupem jen tak nedosáhnete. A kdyby Linklater svoje ovečky netlačil do filozofie a nechal je plácat třeba o počasí, baseballu nebo ženských, nemusel by divák ztrácet pozornost hledáním duchaplné jehly v kupách slovního sena. (02.02.2005)

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film je tak zvláštní až sama zvláštnost hraničí s výjimečností. Doposud jsem nikde neviděla, že by celý scénář byl postavený jen na filosofických otázkách a teoriích. Náměty k úvahám jsou velice silné. Například; můžeme si být opravdu jistí tím, co se právě děje? Je sen pouhým snem? Co je skutečná svoboda? Jak můžeme vnímat posvátný okamžik? Existuje vůbec něco, co se alespoň podobá smyslu lidského života? Na tyhle a mnohé další otázky snímek odpoví nebo při nejmenším nastíní, kam by se naše myšlenky měly ubírat. A aby toho nebylo málo, tak k potěše ucha a hloubavé mysli se připojí i potěcha oka. I když musím přiznat, že zpočátku se mi z animace dělalo od žaludku mírně nevolno, pak už jsem si na animaci zvykla. S poslední scénou mi okamžitě došlo, že to byl od tvůrců záměr. Chtěli tím zdůraznit nerozeznatelnou a neustále se měnící hranici mezi životem a prázdnotou, realitou a snem. A to se jim podařilo naprosto skvěle. - "There are two types of sufferers in this world. Those that suffer from a lack of life and those that suffer from an overabundance of it." (31.01.2019)

Moc hezká animace, přesto si myslím, že každý divák tančící domy s chodníky nemusí dát... A co náplň? Až na několik málo podnětů k zamyšlení mám nepříjemný pocit, že se Linklater příliš zahleděl do filosofických úvah, svých filmů, herců, kteří v nich hrají i sám do sebe a netuším, komu tím chce prospět. (29.07.2010)

Ačkoli taky věčně nad něčím filozofuju, tohle mi přišlo dost nestravitelné. Ano, konec byl lehce znepokojivý, což hodnotím kladně, a občas zazněla nějaká zajímavá myšlenka, ale tu už většinou mozek kvůli neustávajícímu proudu slov nebyl ani schopný vnímat. Přidejte k tomu animaci, ze které bolí oči (vidět tohle na plátně, asi bych nevydržela ani deset minut) a máte přibližnou představu o 99 minutách, které mi Richard Linklater přichystal. (07.01.2012)