Les Lèvres rouges

Mladý pár se ubytuje v belgickém hotelu, kam se zakrátko nastěhuje hraběnka Báthoryová se svou sekretářkou. Podmanivé herectví Delphine Seyrig v roli hraběnky. Ačkoliv příběh je zasazen do 1/2 20. století, vyzařuje z něj atmosféra konce 60. let. Kvalitou tohoto depresivního díla je především vizuální, lehce surrealistická stránka. (17.04.2016)

Opravdu hodně pomalý upírský film, s docela slušnými herci (hlavně nádhernou Danielle Quimet v roli Valerie), pěknou hudbou a hlavně výbornou, dusnou, eroticky nabitou atmosférou... Kdybych se před shlédnutím snímku nepodíval na jméno režiséra, jasně bych řekl, že se jedná o nějaký Rollinův kousek... A pro jeho filmy jsem měl vždycky slabost, takže za mě spokojenost... (26.06.2012)

Precíznu prácu kameramana, kostymérov či osvetľovačov by som viac docenil, ak by film nebol nakrútený na začiatku sedemdesiatych rokov, pretože dobová atmosféra ma vôbec neoslovila a do tohto hotela by som nešiel stráviť noci ani zadarmo. Toto je ale skôr môj osobný, čisto subjektívny problém. Prvá hodina filmu plynie veľmi pozvoľna, dôraz je kladený okrem spomínanej vizuálnej zložky aj na psychológiu, ďalšia polhodina je už značne explicitná a pripomína niečo medzi dobovými erotickými filmami a hammerovskými horormi. Bohužiaľ som film videl so značne nepodareným anglickým dabingom a aj preto mi pripadalo, že postavy sú mentálne akosi spomalené, čo najlepšie dokumentuje záverečná nehoda, ku ktorej vôbec nechápem, ako mohlo dôjsť. Snímka je ale bohatšia čo sa týka nastolených témat, ako by sa mohlo na prvý pohľad zdať. Príbeh Bathoričky je značne modernizovaný, predovšetkým tu ale silno cítiť univerzálnu tému túžby po ovládaní blízkych ľudí a to nielen v zmysle, že muž potrebuje svoju ženu vlastniť ako majetok. (26.03.2020)

Toliká estetika v blonďaté ženské kráse, andělsky bílých dámských kostýmech a melancholické poetice, připomínající takřka Polanskiho Hořký měsíc… zazděná tolika prázdnými a nevzrušivými dialogy. A taky nedokreslením charakterů postav, na kterých komorní interakci měl celý film stát, coby psychologický rozbor fascinace násilím, bezmocí a odevzdání se vyšším sílám. Ani nahota zde není využita účelově a dostatečně uspokojivě. Na tvář, účes, šaty a klidný, svůdný hlas Delphine Seyrig coby grófky Elizabeth Báthory ovšem jen tak nezapomenu. (18.05.2020)

Potěšující příspěvek do mrňavého Bathoryovského rybníčku. Elegantní přechod od gotických upířin k moderněji pojatým hororům nemůže urazit žádného fanouška zubatých pijavic, ale bohužel místo doteků ledových prstů strachu a napětí se spíš po zádech plazí oslizlé prstíky paní Nudy. Pokud nikam nepospícháte, určitě stojí za jeden a půl hodiny Vašeho času. (11.07.2016)