Málo mě znáš
Réžia:
Tomáš KleinScenár:
Tomáš KleinKamera:
Kryštof HlůžeHrajú:
Iveta Bartošová (a.z.), Ladislav Štaidl (a.z.), Petr Sepéši (a.z.), Svatava Bartošová (a.z.), Helena Vondráčková (a.z.), Heidi Janků (a.z.) (viac)VOD (1)
Epizódy(3)
Obsahy(1)
Dokumentárna séria o živote a kariére Ivety Bartošovej Málo mě znáš sa v troch epizódach zameria na cestu sebavedomého, talentovaného a spočiatku neskúseného dievčaťa z Frenštátu pod Radhoštěm do veľkého sveta, na éru pod umeleckým vedením Ladislava Štaidla a na obdobie, keď sa Iveta Bartošová z jeho vplyvu postupne vymaňuje a etabluje sa v jednom z najúspešnejších muzikálových predstavení našej histórie. Dokument tiež odkrýva príčiny Ivetinho následného ústupu z verejného života a okolnosti záveru jej života. (TV Markíza)
(viac)Recenzie (38)
Vůbec se mi nelíbilo podání tohoto dokumentu, které bylo řešené stylem výpovědí několika osob, doprovázených skutečně jen letmými útržky z Ivetina života. Čekal jsem nějaké doplnění po zhlédnutí skvělého seriálu, k němuž došlo, ale jen v některých částech. Zbytek byl brán zkratkovitě, nultá léta absolutně odbytá, úplně vypustila ty největší a nejznámější údálosti. Chápu, že tohle není bulvár, ale tlačit na pozitivitu za každou cenu? Život interpretky byl plný kontroverzí, i seriál to ztvrátnil lépe a otevřeněji. Nudil jsem se, nedozvěděl jsem se prakticky nic. ()
Takový doplněk k minisérii Iveta. Ukazuje nám reálné záběry, jediné co, tak se Ivětě venuje nějak do roku 2000 a pak už ne. Tudíž tam nevidíme svatbu s Pomejem, ani Rychátře a ani závěr jejího života, což je za mě škoda. Ano závěr jejího života byl převážně hyneismus, ale pořád to byla její součást a co si budeme byla to ta hlavní součást, která jí zničila život a dohnala jí pod vlak. ()
Velmi citlivě, s úctou, láskou a respektem natočený dokument, ve kterém dostaly prostor k vyjádření veskrze inteligentní osobnosti. Věřím, že zcela záměrně se opomíjí poslední léta I.B., což nijak dokumentu neubírá na vypovídající hodnotě. Protože dle mého názoru bylo jeho cílem hlavně připomenout, jak schopná, krásná a talentovaná byla Iveta Bartošová, a na co všechno se hlavně díky bulvárním médiím zapomělo. Jejich záběry a závěry tady nepochybně neměly místo. Moc mě dostala úvaha jednoho novináře vystupujícího v dokumentu, který se tak zamyslel a řekl, že v době, kdy na ni bulvár útočil a psalo se o ní jen v něm a v podstatě pořád špatně, že oni raději psali o jiných a "zajímavějších" tématech a že možná měli tím spíš psát o I.B. a v lepším světle, aby tím bulvár konfrontovali. Nezbývá jen říct, že je škoda, že se třeba tak nestalo. Je smutné, že to skončilo, jak to skončilo a snad už jsme se nad sebou všichni zamysleli a až se někdo bude nedejbože zase topit, tak mu nabídneme pomocnou ruku. Napadá mě třeba teď Dara Rollins, jejíž vzhled je teď předmětem mnoha diskusí, je to jen začátek a troufám si věřit, že se to nerozjede někam dál. ()
"Taky na ni stála fronta, ale dostala ji Iveta. No tak, bydlely jsme vedle sebe." V pubertě jsem s Ivetou prožil nejeden vlhkej sen a kvůli jejímu hlasu to tak úplně nebylo. Na dokumentu se mi nejvíc líbil popis princip fungování hudebních mafií za socíku, osvěžení porevolučních prázdnejch sálů při vystoupeních zasloužilejch umělců a vzpomínky fotografa Miloše Schmiedbergera. Toho chlapa jsem neznal a on přitom byl u všeho. A abych ukázal svou znalost tématu, tak Ivetu jsem potkal v roce 1986 v Brně při natáčení Dva z jednoho města a žádná romantická princezna to v tu chvíli teda fakt nebyla. Spíš měla ráda zvířátka. Zrovna si táhla na zádech docela slušnou opici. ()
Konečně někdo ( Tomáš Klein) natočil něco skutečného o a ze života Ivety. Přiznám se, že i já jsem před těmi 10 a více lety byla už znechucená a vlastně i znuděná tím bulvárním pohledem na ni a říkala jsem si, koho to zajímá vždyť si za to může sama, je trapná a bez špetky sebeúcty. Seriál Iveta mi to jen potvrzoval a hlavně nebavil. Ovšem tento dokuživotfilm mi konečně otevřel oči a já prohlédla. Najednou jsem JI pochopila. Díky jejímu nešťastnému!? výběru partnerů a spolupracovníků vlastně vůbec neměla šanci. Je smutné, že na to většina lidí i kritiků přišla až 10 let po její smrti. Nechť se toto dílo stane Mementem mori pro všechny další umělce s křehkou duší...Za mě zasažených 85% ()
Reklama