Bal-Can-Can

Oficiální text distributora psal zase někdo, kdo z filmu viděl sotva úvodní titulky. Mrtvá babička pečlivě zabalená v koberci byla původně sice určena k propašování, ale záhy je kýmsi ukradena. A protože Trendafil s manželkou si neví rady, zavolají přítele svého otce. Najde se nakonec jen ten koberec... Není úplně fér tohle nazývat komedií, protože je to pouze vyobrazení kruté reality Balkánu. Střelba, mrtvoly, krev, drogy, prostituce, prodej dětí na orgány, to všechno se zde nachází v nejryzejší podobě. 95% (02.02.2014)

Zpočátku se tenhle snímek netvářil, že by mě chtěl nadchnout. Ale od přestřelky u stolu neuvěřitelně zbalkánštěl. Balkánské filmy mají tu vlastnost, že jejich "humor" nepůsobí jen jako rozmar cynického autora, ale jako krutá výpověď o něčem, co se někde skutečně děje. Chladit pivo v rakvi ještě není to nejhorší. (03.08.2007)

Je škoda, že mezinárodních až mezikulturních roadmovie není víc. A pokud se nějaký objeví, tak je spíše pojat z pohledu mladších, tedy většinou těch, kteří si, přes veškeré patálie, své cesty užívají a vyrazili na ně dobrovolně. To ovšem není případ Bal-Can-Canu. Všechny putující postavy (Makedonští manželé, jeden Ital) jsou k cestování po mnoha koutech západního Balkánu okolnostmi dotlačeni a útrapami se prosekávají přesně tak jak píše v poslední větě Ony - nahlíží na ně tak nějak smířlivě, stále s vtipem, a to i když v nich jde o vlastní i cizí životy. Ono se o sebe ani nějak starat snažit nemusí, když si je samotní Bosňáci si vyloží jako jednotky UNPROFOR, Černohorci nejdříve za překupníky, následně za konzumenty drog atp. A to, prosím, naši hrdinové neřeknou ani fň. Všechno kolem se děje tak nějak bez jejich přičinění, vše žije samo sebou, lidé se musí spoléhat zejména sami na sebe, protože nikdy neví jaká vylomenina koho napadne. A v tomto světě tito putovníci za kobercem a mrtvou tchýní v něm projedou pět zemí a Kosovo, aby režisér úplně náramně přepínal mojí náladu - v jedné sekundě se nedá provinile nesmát klidně skoro čemukoli, aby v další minutě nasadil facku se vzkazem, že něco prostě nebude vtipné ani v té nejčernější komedii. A fakt vychytaná je vyprávěcí klička, kdy nejdůležitější postavy mezi sebou mají sice vytvořené vztahy, které mají velký vliv, ale tyto vztahy jim byly předány jejich otci. Tito synové se během příběhu vidí poprvé v životě, ale vzájemná hrdost, vděk, vztek, zásady se také dědí. (23.11.2008)

Bal-Can-Can měl zřejmě být jakýmsi černohumorným podobenstvím o stavu mysli post-Jugoslávského (mikro)světa. Ale vůbec se mu to nepovedlo. Nemíním komentovat neexistující scénář, mizernou výpravu či zoufale přehrávající herce. Konec konců i amatérské pásmo skečů může být zábavné. Humor (či jeho absence) je však paradoxně největším kamenem úrazu tohohle filmu. Není černý, nekorektní ani sarkastický. Většinou prostě není. A pokud ano, tak vesměs jen hloupý a prvoplánový. (27.02.2015)

Divák se smyslem pro černý humor jednoznačně ocení. Film začíná tak nějak nesměle ale postupně se z něj stane strhující roadmovie po balkánu. Příběh je v podstatě docela drsný až brutální, ale ten "balkánský filmový" nadhled tomu dává úplně jiný rozměr jinou vlnu, že jsem se smějte v místech a situacích které od podstaty směšné nejsou. Ale ve filmu jsou tak ztvárněné, že se tomu nedá nezasmát. To se nedá převyprávět to se musí vidět! (02.02.2019)