Rampa

Wow.. "La Jetée" je nadčasovým snímkem (nebo spíše sbírkou černobílých snímků?), který je originální nejen svým zpracováním, ale také bezkonkurenční tíživou atmosférou.. Naprosto nechápu, že jsem o něm zatím neslyšela.. "La Jetée" dokáže odvyprávět v půlhodince tolik emocí a položit tolik hlubokých vnitřně hlodajících otázek, než každý první soudobý film.. Nafocené scény se mi během okamžiku vpálily hluboko do mozku a jejich temná tajemnost ve mne bude rezonovat ještě dlouho.. Jediným vadítkem je, že jsem pointu odhadla už v první scéně.. Kouzlo filmu ovšem, i přesto, nebylo prolomeno.. |filmová výzva - Ghoulman| (11.02.2019)

Je „La Jetée“ vůbec film? Vždyť jsou to jen fotografie poskládané za sebe s mluveným slovem. Ano je to film. A jaký! Jeden z nejlepších! Jednotlivé fotografie jsou záběry a scény, které si musíš rozpohybovat v mysli podle vyprávěného příběhu. Je to jako, když čteš knihu a před vnitřním zrakem se ti odehrává čtené. Tady je text podpořen fotografiemi a na mě to funguje skvěle. Znáte ten slavný film „12 opic“ a taky jste si říkali proč je tak dobrý a s originální myšlenkou, až překvapivě na hoolywoodský film? To je proto, že je inspirován tímto filmem. Odpovědí je Chris Marker. Výborná sci-fi povídka, originální cestování časem pomocí psychiky a tak nádherná francouzská nálada. Tady je jen to co tu má být, vše ostatní je vystřiženo. Chris Marker ví přesně co dělá. Málokdy jsem s nějakým filmem tak spokojený jako s tímto a to jsem k němu přistupoval s obavami, jak asi bude fungovat film poskládaný z fotografií. No můžu říct, že funguje na 100% (02.03.2023)

Bylo něco neuvěřitelně atraktivního na celém způsobu podání příběhu formou fotografií za doprovodu té tísnivé hudby, dokonce i na anglickém dabingu, poněkud odtažitém a bez citu. Pomalé tempo v některých pasážích bez komentáře, jen se sérií velice sobě podobných fotek, se může zdát kontraproduktivní, naopak však dává prostor k přemýšlení už během snímku a to dodává na atmosféře, když pak některé pronesené věty rezonují pouze do "ticha". A tak pro mě největším záporem zůstává herec v hlavní roli. Protože, kdo by to byl u všech špaget řek, že nebude umět hrát ani na fotkách! (20.11.2012)

Vynikajuci film, ktory mi sadol viac ako 12 opic. Jedna z mala snimok, ktora z vas vymyje vsetky zvysky z menej kvalitnych filmov, ktore ste videli a presvdci vas opat, za umelecky film nemusi byt absurdny a s myslienkou skrytou hlboko tak, ze len tazko nanu pridete. Unikatna atmosfera ciernobielych fotografii (spomienok) a hudbou a komentarom, ktory nas prevadza celym filmom. Minutaz je mozno kratsia ale ja by som nemenil nic. Aj ta dlzka dava tomuto filmu privlastok unikat. Urcite jedna z najzaujimavejsich snimok, ktore mate moznost vidiet, a ktora vas presvedci, ze film sa da pojat naozaj kreativnym sposobom, bez urazky toho, kto sa nan pozera. (13.10.2008)

Esej o trýznivosti vzpomínání, nezastavitelném plynutí času a nenaplnitelné snaze zachytit, kontrolovat život, který je navíc natočen tak magicky, nostalgicky, že sám zůstává vypálen v mysli. Obzvlášť nezapomenutelné jsou momenty zdánlivě banálních procházek muzeem, parkem a samozřejmě vzpomínka na Vertigo spolu s oním jedním otevřením očí. (22.08.2016)