Nestratíme sa

Začátek filmu působí autenticky jako zachycení života náctiletých na donbaské vesnici v době před ruskou invazí. Jde o pět postav, tři chapce a dvě dívky, všichni na hranici dospělosti v tom citlivém věku, kdy přemýšlet o budoucnosti se jeví jako zabíjet svou mladou romantickou a sny nabitou duši. Život postav je zobrazen zhruba v pěti tematických rovinách: jejich zájmy a koníčky, pohled jejich rodiny na tyto zájmy a neperspektivní budoucnost na vesnici. Čtvrtým tématem je probíhající konflikt na hranici dotyku Ukrajiny a tzv. separatistických republik, na jehož pozadí vidíme odvíjet se scény běžného života postav, tedy vesnické dospívání prodchnuté pocitem životní bezvýchodnosti, krása a volnost přírody, rodina a její bezpečná (ale také i dusící) náruč. Společným motivem čtyř z pěti postav je umělecká činnost, zatímco pátá postava, Adrij, je adeptem průmyslového inženýrství s obrázkem Elona Muška ve své zaprášené dílničce. Dále zde vidíme výtvarně zaměřenou Lízu, asi nejsilnější postavu celého filmu, fotografku Leru, Ruslana, kterým by se rád věnoval herectví a rappera [jméno doplnit], s nímž sdílíme výlet do šachty černouhelného dolů jako svého druhu výstrahu před životním osudem, pokud se nebude náležitě učit. Problém dokumentu spočívá v tom, že byl točen se záměrem zachytit postavy, které byly již vybrány na trekovou expedici do Himálají v rámci programu na podporu donbaské mládeže a posílení jejich ducha tváří v tvář poloválečnému konfliktu. To je takový falešný a lehce lživý okamžik, kdy tyto děti již pravděpodobně věděly, že pojedou do Himálají, ale divák se to dozví až později - není zde zachycen žádný moment, kde by se to hrdinové filmu dozvěděli a z této noviny se radovali, jen najednou začnou natáčet videa a dokumentovat svou fyzickou přípravu na expedici, když před tím slyšeli upoutávku na expedici do Himálají někde na internetu. Nosné poselství filmu, tedy ukradená budoucnost ukrajinských dětí Putinem a jeho vojenskou agresí, bohužel ožívá až jako epilog, když film končí a děti se vracejí zpátky na Ukrajinu a můžeme číst titulky o jejich osudech. Nebýt současné války, byl by dokument jen zprávou, jakkoliv citlivě a poeticky natočenou, o prázdnotě teenagerského života v zapadákově, kde v dálce zuří přestřelky na linii dotyku. Určitě by bylo dobré natočit válečné pokračování, kde budoucnost ukrajinských dětí je ničena válkou všude na Ukrajině včetně velkých měst a včetně ukrajinské diaspory, kde statisíce dětí netuší, jak vůbec začít snít o své budoucnosti. (27.03.2023)

Tříletá časosběrná sonda o síle snů skupinky dospívajících kluků a holek, co ještě do začátku minulého roku žili poblíž fronty na Donbase. Protagonisté, ale i jejich příbuzní a kamarádi, si vás hned získají.  Film sám není drastický, válka, respektive její stopy a ozvěny zůstávají "pouze" na pozadí. Přesto jsou nedílnou součástí životů protagonistů filmu.  Jako skvělou hodnotím také kameru, která dodává snímku na intimitě. Jediné, co do filmu nepříliš sedí, je himálajská část. I když je poetická a má co říci, snímek by se bez ní obešel. P.S: Během promítání jsem si nemohl nevzpomenout na klip a skladbu The Suburbs od Arcade Fire. P.P.S: Doufám, že Nevyhasneme zvítězí v divácké soutěži Jednoho světa. Díky i za výbornou debatu po promítání. (26.03.2023)

Coby metafora velice příjemný kousek, který ale za mě získal větší hodnotu až po skutečnosti, že po projekci přišla zástupkyně z charitativní společnosti (aspoň mám takový dojem) a v rámci školní projekce se s ní diskutovalo - ale o politice, takže jsem se raději na nic neptal a zeptal jsem se pak ''mimo záznam'' přímo na film (otázka byla, jestli tu výpravu do Himalájí poskytli ještě někomu, nebo jestli to bylo jen na efekt pro film (podívejte se na film, pochopíte), protože mi přijde docela náhoda, že vybrali zrovna tuto pětici). Film pojednávající o nezlomnosti lidského ducha a naději, především pak dětské. Ale je škoda, že největší vztah si uděláte až u závěrečných titulků. Taky mi přišlo podivné, jak ten dokument přechází ze skutečného záznamu do (očividných) hraných scén, které jsou ale zahrány, jak asi můžete očekávat (konkrétně nic moc). Ale jo, vím že mi absolutně nepřipadá právo posuzovat věci jako jsou toto - situaci a následný film. Ale zkrátka mi to nějak neprodali, i když několikero fajnových věcí, nad kterými bych se pozastavil a pochválil, tam vlastně bylo. (30.03.2024)

Sdělení je jasné. Forma neoslnila. Dva silné momenty ani Radiohead celek neutáhnou. Debaty se studenty a hosty na Jednom světě byly hodně fajn. (15.04.2024)

Zbytočne repetitívne scény, ktoré nám nepovedia nič nové o postavách. A ten výlet do Himalájí je zbytočný sentimentálny gýč, keďže realita tých detí je oveľa krutejšia a smutnejšia a tej neunikli. (21.03.2024)