Prepadnutie 13. okrsku

Skvělá atmosfera v netradičním filmu, kde Carpenter opět netvoří klasický strach, ale jeho kombinaci s absolutní úzkostí a nevýchodností celé situace. Hudba je opravdu hodně "sedmdesátková", ale ve výsledku dokonalá, stejně jako béčkové záběry a charaktery. Spolu s Věcí to nejlepší co jsem zatím od Carpentera viděl. (23.01.2010)

Opravdu zábava. Po trochu šokujícím zlomu v dosud klidně plynoucím příběhu se rozjede akce, která svojí syrovostí a určitou naivitou zaujme a nepustí. Některé nelogičnosti příběhu klidně přehlídnete, protože se venku rojí zombíci (na mě tak rozhodně působili svojí neúnavnou snahou lézt dovnitř oknama) a uvnitř se brání westernoví hrdinové. No není to sranda? Kapitolou zvlášť je Carpenterova hudba, o to zajímavější, že v době vzniku se punkrockový motivy ve filmu vůbec nepoužívaly a kdoví jestli vůbec. (23.01.2007)

John Carpenter je nadcasovy reziser. Uz v pulce 70tych let natocil dokonale zabavnou akcni strilecku, ktera nenudi ani na sekundu, zerete ji vsema deseti, ale hlavne - krome kamery si vzal pod palec jeste jednu mensi masinku, ktera v te dobe jeste nebyla prilis popularni (obzvlast ne ve filmove sfere) a sice analogovy syntezator (podle zvuku pravdepodobne Minimoog), se kterym naprosto nehorazne nekompromisnim zpusobem rozvibroval a napumpoval cely film v cele s main theme (pokud mate dostatecne vohulene subwoofery, pochopite) a v podstate tak predurcil jakou cestou se bude ubirat kvalitni filmova hudba vesmes skrze cele 80's (ne, cesta symfonickeho pizlani to skutecne neni). Mr. Tesar rulez! 8/10 (03.05.2010)

Bachaři a zločinci se spojí v policejní stanici, která je obklopená gangem nelítostných, krvežíznivých, pomstichtivých parchantů. Rasej se tam za doprovodu parádní hudby mistra J. Carpentera, příběh jednoduchý, drsný, herecký výkony nic moc jedinej kdo by stál za zmínku je Darwin Joston, který to zahrál perfektně drsně a připomínal trochu Josepha Pilato. Parádička. Kvalita je taky libová a mohlo to mít klidně delší stopáž. (12.07.2017)

Carpenterův rukopis na sto honů rozpoznatelný. Úvodní typický song, krásná kamera, charakterní postavy, hrdinové, zločinci....Při obléhání policejní stanice zabijáky gangu mě to připomínalo, jakoby Romerovy zombíci obléhali obchodní dům v Dawn of the dead. Pořád se vynořují další a další, střílení nebere konce, prostě svižná akce. Finále nádherně graduje a Carpimu se s nízkým rozpočtem podařil natočit kultovní béčkovej biják. Má na tom hodně zásluhu i jeho typická synťáková hudba, bez které by to tak nefungovalo, jako například i u jeho dalších filmů Halloween, The fog nebo Escape from New York. (23.04.2018)