Réžia:
Karel VachekScenár:
Karel VachekHrajú:
Karel Vachek, Egon Bondy, Vlasta Chramostová, Ivan Martin Jirous, Iveta Bartošová, John Bok, Pavel Dostál, Michail Sergejevič Gorbačov, Karel Gott (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Po dvaceti letech navazuje Vachek na snímek Spřízněni volbou a zachycuje období před prvními demokratickými volbami v roce 1990 – čas euforie, nejistot i bizarností, kdy se z chaosu rodil nový politický řád. Vachkův film je zároveň úvahou na téma utopie a jejích rozporů. Básník Ivan Jirous ve filmu říká: „Volnost, rovnost, bratrství. Nesmyslné heslo, protože lidé se nerodí rovní. Pánbu každýho stvořil jinak. Ale to neznamená, že by neměli mít rovná práva.“ Film začíná citáty z jeho sbírky Credo quia absurdum (Věřím, protože je to nesmyslné.). Vachek je svérázným haškovským filozofem, podávajícím zprávu o pokusu vytvořit lepší a svobodnější společnost, který byl – podle měřítek utopie – odsouzen k nezdaru. Ale jedinečnost okamžiku ukázala nový pohled na člověka a politiku. Monumentální filmová koláž splétá události, dialogy a děje vynalézavou střihovou skladbou, která spojuje zdánlivě nespojitelné. Záběry politiků, mítinků, demonstrací a různých aktivistů, oficiálních i bezvýznamných výjevů se navzájem předznamenávají a glosují. Vedle Havla, Dubčeka a dalších, dnes zapomenutých postav zaujme levicový filozof Ivan Sviták, jehož politické prognózy se po letech s mrazivou přesností naplnily. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (10)
45th KVIFF 2010 - TRIBUTE TO KAREL VACHEK - Pocta Karlu Vachkovi (Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství / NEW HYPERION OR LIBERTY, EQUALITY, BROTHERHOOD / Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství) ()
Pane Vachek, nezlobte se na mě, ale ten váš film je vážně nuda k ukousání, přestože je to hodně zajímavé téma. O polovinu kratší a trošku života do toho umírání, byl bych spokojen. ()
Rozumím poezii, ale nevyznám se v politice, takže mě občas mrzelo, že nevím, kdo je ten kdo, kdo zrovna mluví. A také mne mrzelo, že se postupně upustilo od poezie. Nebo že už bych na ni s postupem filmu nebyla tak citlivá? Co je to pravda? "Co je to pravda? To je složitá věc. mrtví rodiče kolem/neměl bych ležet vedle nich/za ptáky nebeské/kteří nesejí ale sklízejí" ()
Dokument jsem shlédl má MFDF Jihlava. Nyní je k vidění na placené platformě www.dafilms.cz ()
Film, v němž je Vachek ještě hlavně dokumentaristou. Sám o sobě zajímavý opus. Vachek si hraje s civilními, jakoby dehonestujícími detaily, jakými jsou například uklízečky luxující před příchodem politiků koberec. Zároveň k sobě formou koláže, ještě bez výrazného vlastního komentáře skládá motivy, v nichž spatřuje vnitřní podobnost. Už zde posunul Vachek v mnoha směrech hranice dokumentaristiky, jakkoli jde, vzhledem k následujícím dílům celé tetralogie, spíše o pouhé rozehřívání a přípravu. ()
Zdrcující deziluzivní pohled na první svobodné volby v roce 1990 jako na skrytě represivní nástroj vymezující útlý existenční prostor občanské společnosti, tedy zakládající jakousi rezervaci idejí či léčebnu neškodných podivínů. Vachek současně skicuje kontext, nechá okoušet tehdejší atmosféru a důvtipnou konfrontací odhaluje slabiny společenského (a politického) vývoje. Jejich zranitelnost, která se skutečně v následujících třech dekádách potvrdila, předjímá v dokumentu především prozíravý Egon Bondy, varující před oligarchizací politického systému. Vedle vizí dokument chvályhodně zaznamenává i různé dobové kontroverze, doprovázející volební boj, a nechává nahlédnout do laboratoře, v níž se fráze komunistická transformovala v polistopadovou. ()
Zvláštní. Vachkovo Spřízněni volbou o politice roku 1968 mělo hodinku a půl, ale nebavilo mě zdaleka tolik jako tahle tři a půl hodiny dlouhá freska o politice roku 1990. - Myslím, že to není jenom tím, že toho o roce 1990 vím víc. Hlavní důvod bych viděl v pestřejší paletě představených názorů a v prostoru, co řečníci dostali. ()
Takto se má dělat dokument.Vachek a Kvasnička,též ŠpátaTěm mnohým ,které adorují v poslední době je jistá vlastnost dána, otrok jenž má chutě pána. ()
Natáčení v roce devadesát. Vydání devadesát dva. Když už je po volbě (první svobodné po dlouhé době), když se sčítá, mluví Bondy o oligarchii - že ta demokracie, co právě nahrazuje totalitu, bude zřejmě oligarchického typu, a že je to normální. Je z něj cítit smutek a možná znechucení, ale nevysloví se přímo (teď si nejsem úplně jistý). A když už i Bondy domluví, nadšený dav zaplňuje první a druhé nádvoří Hradu, a chceme křičet, zpívat s ním: "Ať žije pravda! Ať žijí práva! Ať žijí vlasti ochráncové!" Leč posledním obrazem (Hradčany obklopené cizími symboly, cizí mocí) střízlivíme, protože se na film díváme se zpožděním třiceti let, a mrazí nás ten pohled. Tak moc to bolí. ()
V pražských kinech se promítal od 2.4.1992 (Jalta) ()
Reklama