Panda kopanda: Amefuri Circus no maki
Réžia:
Isao TakahataScenár:
Hajao MijazakiKamera:
Tacumasa ŠimizuHrajú:
Kazuo Kumakura, Kazuko Sugijama, Jošiko Óta, Hiroko Marujama, Jasuo Jamada, Kazuko Janaga, Jošito Jasuhara, Terue Nunami, Reiko SenóObsahy(2)
Energická a sebevědomá holčička Mimiko žije sama s babičkou, která ale nyní odjíždí do lázní. Mimiko tak má jejich domeček uprostřed bambusového háje na starost celý sama, což pro ni nebude žádný problém. Doba babiččiny nepřítomnosti se navíc stane velkým dobrodružstvím, když jednoho dne holčička doma objeví nečekanou návštěvu v podobě malého pandíka a jeho obrovitého taťky. Společně se stanou nerozlučnou rodinkou.
Již řadu let předtím, než v roce 1985 společně založili věhlasné studio Ghibli, tvořili mistři světové animace Hajao Mijazaki a Isao Takahata sehraný tvůrčí tandem. Nakažlivě veselý a hravě dětinský titul Panda a malá panda ve skutečnosti obsahuje dva středometrážní filmy, které byly uvedeny do kin v prosinci 1972 a březnu 1973. Japonsko tehdy žilo okouzlené pandami, které do tokijské zoo zapůjčila Čína, a oba snímky jednak měly přiživit zájem o roztomilé huňáče a současně se na něm svézt. Mijazaki je uveden jako autor námětu a scénáře, nakreslil klíčové snímky a vytvořil podobu postav a prostředí, zatímco Takahata vše řídil z postu režiséra. Oba filmy předznamenávají řadu prvků a styl budoucí tvorby Hajaa Mijazakiho – velký panda vykazuje mnohé podobnosti s legendárním Totorem a motiv zaplavené krajiny následně věhlasný tvůrce rozvedl ve filmu Ponjo z útesu nad mořem. (Česká televize)
(viac)Recenzie (16)
Druhé pandí dobrodružství oplývá větším množstvím akce než první díl a je vizuálně trochu bohatší. Co se hlavních postav týká, nic moc se nezměnilo - Mimiko stále radostně dělá obnažené stojky, taťka "Bivoj" Panda stále touží po bambusu a malý Pandík stále nezbedně skotačí, tentokrát ve společnosti "púovského" Tygříka. Některé momenty pobaví i dospělého diváka, nicméně z větší části jde stále primárně o pohádku pro nejmenší. ()
Dnes jsem přinesl domů DVD s oběma filmy a naše tříletá prťata koukají už potřetí. Pěkné, milé, jednoznačně vynikající pro "cílovou skupinu", s moc hezkou hudbou a vtípky, které pobaví i dospělé (mě se líbilo, když se táta panda koupe v barelu s malou pandou a tygříkem). Zajímavý je prvek "krajiny pod vodou". Poprvé jsem ho viděl v Cestě do fantazie, téměř identický se vyskytuje v Ponyu. ()
Harmonické pokračování příběhu jedné neobyčejné rodinky (http://www.csfd.cz/film/131026-panda-kopanda/). Svět, jakým měl by být tento reálný svět, svět, kde není žádné zlo, strach a donucení, ale nanejvýš zkoušky charakteru, dovedností a vzájemné pomoci a překážky, které se vždy vítězně překonají ku zdaru a radosti všech. Právě podobné filmy a příběhy vrací člověka do dětství a připomínají mu, že v dětství se zdá být možné všechno. ()
Oproti prvému dielu o dosť slabšie, podľa mňa. Na scénu sa dostali nové zvieracie postavy, no pôsobilo dosť nejednotne, že časť mala ľudské vlastnosti (ľudská reč, chôdza po dvoch nohách…) a zvyšok boli normálne zvieratá. Mám síce rád fantáziu a tolerujem množstvo fyzikálnych či dokonca logických nezmyslov v rozprávkach, ale parný vlak pod vodou už bol na mňa trochu príliš. Celkovo ma to ale v porovnaní s prvým dielom nudilo až uspávalo. Podľa mňa chýbala aj vtipnosť, ale na druhú stranu deti, zaiste cieľová skupina tejto rozprávky, na ňu budú pozerať inými očami. ()
Jestliže jsem první díl označil jako bizarní záležitost, zde je to vytaženo na ještě větší úroveň. Radování se z povodně, či jízda vlakem mimo koleje, nebo třeba tygr s ušima Mikimauze. Nevím, ale označuji to za pohádku na drogách, kterou jsem úspěšně vytrpěl až do konce druhého dílu, kde jsem už spíše rezignoval. 35% ()
Galéria (4)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (1)
- Tygr, který skáče na vlastním ocásku, se objevil v roce 1974 v disneyovském třetím animovaném filmu Winnie the Pooh and Tigger Too! (1974). Podobnost charakterů a chování obou tygrů je evidentní. (Aelita)
Reklama