Panda a malá panda

Já věděl, že to bude parádička parádní :) Sice připouštím, že když babičce přišel od pětileté vnučky první dopis který začínal:“Ahoj babi jak se máš? Já se mám dobře. Našla jsem si tatínka a stala jsem se maminkou.“ -mohla se možná cítit značně znepokojená, ale čert to vem. Holčička bez rodičů prostě začala dělat maminku synovi svého nového tatínka. Klasická japonská úchylárna :D ...... Je to překvapivě docela dramatické, akční a napínavé (zvláště první film, kdy tahle alternativní famílie musí čelit jistému tlaku veřejnosti :D ,ale kdo by čekal, že to skončí jinak než ve všeobjímajícím veselí, ten by byl naivnější než malá panda. (18.12.2015)

Červená Karkulka, Pipi Dlouhá Punčocha a Mášenka – všechny v jedné malé holčičce, která místo vlka a tři medvědů potkala medvědy dva a byla z toho jedna převeselá rodinka, kde se nikdo neptá na věci jako "Kdo seděl na mojí židličce a polámal ji?" nebo "Kdo to ležel v mojí postýlce a rozhrabal mi ji?", protože se tu všichni mají doopravdy rádi. ___ Scénáristická prvotina Mijazakiho, jež v sobě kromě prvků a postav slavných světových dětských příběhů a pohádek spojila vše nejlepší, co má patřit do dětského světa. Vskutku malá velká kopanda. (02.01.2014)

Díval jsem se kvůli mému prckovi, a občas nestačil valit oči. Tak infantilní zábavu jsem už dlouho neviděl, často jsem kroutil hlavou, divil se...prostě mně film přišel minimálně ulítlý, až divný. Moje ratolest se ale bavila, takže účel byl splněn. Netušil jsem, že film je tak starý a že japonské holčičky, když mají radost, ukazují hlavou vzhůru kalhotky. (25.02.2018)

Přijde mi to až kouzelné, že se tady v roce 2007 v České republice dívám na film, na který se už před 35 let dívaly děti někde ve vzdáleném Japonsku a který se k nám vlastně ani nikdy neměl dostat. Panda Kopanda vás chytne už od první vteřiny. Tak návykovou písničku totiž nemá snad ani žádná naše pohádka a pokud ji jednou uslyšíte, věřte mi, že si ji budete pobrukovat ještě hodně dlouho. Miyazakiho rukopis se v příběhu rozhodně nezapře. Postavy se sice chovají občas dost divně (třeba hlavní hrdinka se pokaždé, když je šťastná, postaví na ruce a hodí roznožku, takže jí sukně sjede k obličeji a na vás koukají její kalhotky), ale z každé minuty na vás dýchá ta správná rodinná Miyazakiovská atmosféra, kterou ani na dnešní dobu dost jednoduchá animace nemůže pokazit. (22.07.2007)

Jestli vám úvodní písnička nevyloudí na tváři úsměv a nezačnete si ji pobrukovat, tak tenhle střeštěný dětský příběh není pro vás. Pusťtě si raději GITS nebo Akiru, protože pětiletá holčička, snažící se být vzornou dcerou velkého pandy a zároveň starostlivou maminkou jeho syna pandy, vám asi (i s oběma pandami) poleze dost krkem. Pokud ale v sobě nosíte stále velký kus dětské duše, nebudete téhle půlhodinky rozhodně litovat. A jestli milujete úsměv a chlupaté bříško Totora, mají pandy vyhráno! (22.06.2007)