Vzpomínky jako kapky deště

Proti tomuhle jsou v "našich" tzv. "filmech pro děti" strašně překrouceny a okleštěny jejich problémy.... Přijde mi, že se tam jde skutečně dost do hloubky, co trápí 10-11 leté holčičky -- kluci se jim smějou kvůli menstruaci, zlomky jsou nesmyslné a v životě je nebudou potřebovat, starší sourozenci jsou zlí resp. rodiče preferují sourozence, zelenina k obědu je humus.... a tak. Líbilo se mi to na 5* i přes tu těžkou prvoplánovost a ne-úplně "líbivost" současné dějové linky... (17.01.2007)

Only Yesterday by mohlo nudit za vlast. Je obdivuhodné, že se někomu podařilo natočit něco takového - během dvou hodin se tam neobjeví jediná věc, která by člověka vytrhla z letargie. I na tu tradičně nehezkou animaci si člověk časem zvykne. I přes to, že postavy jsou tentokrát mimořádně hnusné, zvláště hlavní hrdinka v dospělosti. Jediné, co by se zde dalo označit za alespoň trochu positivní, je hudba. (15.01.2007)

Vzpomínky se někdy netváří jako staří dobří přátelé. Bývají někdy trpké, ale přitom v sobě skrývají klíč k pochopení sebe sama i druhých a k uchopení okolností, do kterých nás vítr zavál. Nebo taky odkud ten vítr vlastně fouká. O zakopaných psech raději nemluvím, ti jsou vůbec nejnepříjemnější. Až mě lehce mrazí z toho, kolik mi tenhle dětský nedětský film připomněl vlastních vzpomínek. Člověk se tomu dneska směje, ale tenkrát to prostě nemohlo nebýt zásadní. (28.03.2012)

Only Yesterday je jako lehký milý vítr nostalgie - především v první polovině, kdy mladá žena vzpomíná na svou pátou třídu, první dětskou lásku... Poté mi to chvílemi přišlo jako agitka "je lepší žit na vesnici, pracovat rukama, atd, než být vzdělaný člověk pracující ve městě", ale to byl možná jen můj dojem. I tak je to příjemný film. (23.02.2004)

90% - Nádhera. Velmi pozitivní film plný nostalgie. Krásná animace, propracované postavy, reminiscence dětství v kontrastech s přírodou, a zajímavé hudební extrémy... Nevím, co to komu přelítlo přes nos, že dostal tak podivný a nevkusný nápad, ale přiznávám, že díky použití maďarské cymbálovky na mě japonský venkov působil ještě o něco víc "z jiného světa". Jméno Isao Takahata si po Hrobu světlušek a Only Yesterday budu pamatovat jako jméno svého nejoblíbenějšího režiséra anime. (30.05.2006)